Download
1 / 47
470 likes | 880 Views
RENESANCE. 15. - 16. století. Renesanční umění se zrodilo na počátku 15. století ve Florencii, kde se pěstoval humanismus, šířil se kult antického umění a jeho sběratelství.
E N D
RENESANCE 15. - 16. století
Renesanční umění se zrodilo na počátku 15. století ve Florencii, kde se pěstoval humanismus, šířil se kult antického umění a jeho sběratelství. Název renesance lze odvodit z francouzského renaissance = znovuzrození a z italského „rinascitá dell arte antica“. Tento pojem poprvé použil italský malíř a životopisec Girgio Vasari v 16. století. Humanisté a renesanční umělci viděli v renesanci znovuzrození pravého umění a kultury návratem k antice. Humanismus je víra ve schopnosti člověka poznávat a ovládat svět. Humanismus zaměřil pozornost vědy a umění na člověka, přírodu a pozemský svět. Jeho průkopníky v Itálii byli Dante Alighieri, Francesco Petrarca a Giovanni Boccaccio.
Periodizace: • quattrocento- raná renesance 15. století, Florencie • cinquecento - vrcholná renesance počátek 16. století, Řím, Florencie, Benátky • manýrismus - pozdní renesance 16. století, Řím, Florencie, Benátky, Parma… Manýrismus = šablonovité umělecké tvoření, které využívá spíše zručnosti, tedy manýry, než vlastní umělecké tvůrčí invence.
Znaky: • realismus - snaha zobrazit viděnou skutečnost • vědecké poznání • studium perspektivy a anatomie • perspektiva - schopnost vyvolat iluzi prostoru • racionalismus - svět se zdá rozumově pochopitelný a vysvětlitelný (využití matematiky a geometrie…) • úsilí o harmonii, soulad, rovnováhu, vyváženost proporcí • za zdroj umění se považovala především zkušenost • princip „mimesis“ - napodobování přírody je převzat z antiky Do evropských zemí proniklo renesanční umění z Itálie na konci 15. a počátku 16. století a ovládlo uměleckou tvorbu v podobě pozdní renesance (manýrismu) až do začátku 17. století.
ARCHITEKTURA • měřítkem staveb se stává člověk • proti gotickému dynamismu a vertikalismu převládá princip statický a horizontální • z antiky byl převzat architrávový systém a sloupořadí (řád korintský a toskánský) • časté jsou kupole • budovy respektují dva základní geometrické obrazce – krychli a kouli • nejcharakterističtějším znakem je arkáda na sloupech (lodžie, ochozy) • oblíbený dekorativní prvek zdobící vnější zdi bylo sgrafito • prvořadá je výstavba paláců (sídla šlechty), sakrální budovy ustupují do pozadí Představitelé: • Filippo Brunelleschi • Donato Bramante • Michelangelo Buonarroti • Palladio Andrea
Filippo Brunelleschi Stál u zrodu renesanční architektury. Jeho dílem je první renesanční výtvor - kupole dómu ve Florencii (osmiboká klášterní klenba, šířka 42 m, stavěná bez nákladného lešení). • Donato Bramante Vůdčí architekt vrcholné renesance, kdy se těžiště přesunulo z Florencie do Říma. Autor původní podoby chrámu svatého Petra v Římě. Ve stavbě pak pokračoval malíř a architekt Rafael Santi. • Michelangelo Buonarroti Jeho architektonické dílo tvoří přechod od vrcholné renesance k manýrismu (pozdní renesanci). Manýristé opět nadřadili nadzemský svět věčného bytí pozemskému hmotnému světu. Nejslavnějším dílem Michelangelovým je 131 m vysoká kupole chrámu svatého Petra. Známé je i schodiště florentské Knihovny Laurenziany. • Palladio Andrea První velký profesionální architekt, který se věnoval pouze architektuře. Vytvořil nový sloh, který po několik století ovlivnil evropskou architekturu. Charakteristickým rysem je například široký oblouk s postranními svislými otvory (Villa Rotonda).
SOCHAŘSTVÍ Traduje se, že renesanční sochařství má svůj počátek v soutěži o výzdobu dveří baptisteria sv. Giovanniho ve Florencii roku 1401. O výzdobu se ucházelo sedm sochařů; zvítězil Lorenzo Ghiberti, který se pak biblickými náměty na dveřích baptisteria zabýval přes dvacet let. Hlavní zájem renesančních sochařů se soustředil na realistické zobrazení lidského těla v přirozených proporcích, postojích a pohybech.Vzorem bylo antické sochařství, ale své schopnosti prohlubovali především studiem anatomie. Představitelé: Donatello Michelangelo Buonarroti Donatello Nejvýznamnější sochař rané renesance. Zpodobňoval hlavně muže, nositele životní energie a bojových ctností. Dílo: socha Davida , socha stojícího svatého Jiří, Prorok Habakuk zvaný „Plešatec“
Michelangelo Buonarroti Je představitelem vrcholně renesančního sochařství, učil se ve Florencii, působil střídavě v Římě a ve Florencii. Sochařství u něj stálo na prvním místě. Na malířství se díval svrchu a považoval je za práci pro ženy. Doslova dokázal oživit mramor.Vrcholná renesance se v jeho díle snoubí s barokním cítěním (výraz tváře, vnitřní napětí, vzedmuté drapérie). Dílo: David, Mojžíš, náhrobky Mediceů (z medicejských náhrobků jsou známy sochy Dne a Noci, Jitra a Večera), Pieta v chrámu svatého Petra. Michelangelova sochařská díla se stala vzorníkem pro sochaře až do 18. století. V 19. století na něho navázal Auguste Rodin.
MALÍŘSTVÍ Druhy: malba nástěnná, desková, knižní, na skle Kromě dřevěných desek se v renesanci začalo používat plátno. Náměty: náboženské motivy, alegorie, portréty, historické náměty Znaky:- velký převrat znamenalo rozšíření olejomalby - studium lidského těla v přirozeném pohybu - stále větší uplatnění krajiny v obraze - zachycení psychiky, stavu duše, emocí - hlavní zásadou je symetrie - hlavní kompoziční formou rovnostranný trojúhelník Renesanční umělci si podle vzoru antiky vytvořili nový estetický ideál krásy, který spatřovali v dokonalém tělesně i duševně rozvinutém člověku a harmonické přírodě. Renesanční kult umění, vznik sběratelství a touha po společenské reprezentaci vedly k zakládání soukromých sbírek obrazů a vzniku rodových portrétních galerií u panovnických rodů a vysoké šlechty.
Představitelé: Masaccio, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Michelangelo Buonarroti, Tizian V Itálii existovalo několik malířských škol, nejproslulejší byly florentská a benátská. Masaccio Zakladatel renesančního malířství ve Florencii, nové renesanční pojetí obrazu se projevuje v podání lidské postavy i prostoru (perspektiva). Ve výjevu Vyhnání z ráje namaloval první renesanční akty muže a ženy (Adam a Eva). Sandro Botticelli Dovršitel rané renesance, je proslulý svými mytologickými a alegorickými obrazy (Zrození Venuše). Vytvořil nový, idealizovaný typ astenické ženy s úzkým obličejem, smutnýma, daleko od sebe posazenýma očima a dlouhým krkem. Botticelliho idealizující dekorativní sloh vysoce ocenila secese. Dílo: Jaro (Primavera), Zrození Venuše
Leonardo da Vinci Položil základy k malířství vrcholné renesance. Byl všestrannou osobností - malíř, sochař, architekt, vynálezce, hudebník, zpěvák, básník, badatel (anatomie, optika, mechanika…) a teoretik umění. Působil hlavně ve Florencii a Miláně, krátký čas ve Vatikáně jako papežův host. Poslední léta strávil ve Francii jako dvorní malíř krále Františka I. Hlavní rysy malby: trojúhelníková kompozice, zvládnutí anatomie i perspektivy, technika sfumata (měkký, neurčitý polostín, jakoby kouřový, mlžný opar), psychologie výrazu… Dílo: Dokončených obrazů není mnoho – Madona ve skalách, Dáma s hranostajem, Poslední večeře, Mona Lisa ( Gioconda), Klanění tří králů. Mnoho obrazů je malováno technikou oleje na dřevě.
Raffael Santi Vynikající portrétista, maloval především obrazy Madon, nejznámější je Madona sixtinská. Stejně slavné jsou fresky z Vatikánu, kde Rafael namaloval alegorické výjevy zobrazující teologii, filosofii, poezii a právnictví, například Athénská škola. Michelangelo Buonarroti Umělec konce renesance, jako malíř se proslavil freskami v Sixtinské kapli ve Vatikánu (líčí stvoření světa, prvních lidí, vznik hříchu a boží trest). Postavy jsou zde vlastně sochami, uskutečněnými malířskými prostředky a pohyb je hlavním motivem jejich výtvarné existence. Téměř o čtvrtstoletí později vznikla v Sixtinské kapli i freska Posledního soudu (v jakémsi beztížném stavu se vznášejí těla spasených a klesají zatracení). Dílo: tondo Doniů (Svatá rodina), Sixtinská kaple Tizian Je největší osobností benátského malířství. Dílo: Venuše urbinská, Danae, vlastní podobizna, Kladení do hrobu
Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…
Použitá literatura: • Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 • Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 • Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 • Pijoan, J.: Dějiny umění 1-10 Praha 1982 – 1990 • Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 • Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 • Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 • Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 • CD ROM Artopedia 2 • CD ROM Encyklopedie světové architektury • CD ROM Lexikon českých výtvarníků ..
socha stojícího prorok Habakuk sv. Jiří zvaný Plešatec
Socha Davida Po dokončení byl umístěn před florentskou radnicí. Michelangelo jej pojal jako nezralého jinocha (velké ruce a nohy, úzký pas) v otáčivém nakročení (mramorový blok byl dole porušen) a hlavní výraz soustředil do hrozivého pohledu mladého hrdiny.
Mojžíš Náhrobek papeže Julia II. zůstal nedokončen, původně měl obsahovat na čtyřicet soch v nadživotní velikosti, dokončen bylo pouze sedící Mojžíš.
detail tváře Mojžíše Ve strašlivém výrazu starozákonního proroka, jehož napjaté svaly ohlašují brzký výbuch hněvu, vyjádřil Michelangelo podobu i charakter svého mecenáše Julia II.
Poslední večeře Nástěnná malba v milánském klášteře. Leonardo zde zobrazil účinek, který u apoštolů vyvolala Kristova slova, že jeden z nich ho zradí. Pohybem, gesty a výrazem obličeje líčí psychologické pochody jednotlivých apoštolů. Ústřední místo na ose kompozice zaujal Kristus, k němuž se sbíhají všechny linie. S Jidášem představuji dvě klidné postavy vzrušeného výjevu. Protože Leonardo namaloval fresku olejovou temperou, začala malba záhy opadávat.
