1 / 41

Enzymové a jiné markery využívané v diagnostice vybraných patologických stavů

Enzymové a jiné markery využívané v diagnostice vybraných patologických stavů. Cíle laboratorního vyšetření pomocí diagnostických markerů. laboratorní vyšetření informuje o probíhajících procesech v organizmu fyziologických i patologických

bert
Download Presentation

Enzymové a jiné markery využívané v diagnostice vybraných patologických stavů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Enzymové a jiné markery využívané v diagnostice vybraných patologických stavů

  2. Cíle laboratorního vyšetření pomocí diagnostických markerů • laboratorní vyšetření informuje o probíhajících procesech v organizmu • fyziologických i patologických • změny laboratorních hodnot často předchází klinicky manifestní změny • subklinické, latentní stadium • cca 70-80% rozhodování zdravotnických profesionálů je opřeno o lab. vyšetření • cíle • (1) konstatování fyziologické situace (tj. zdraví) = prevence • (2) diagnóza choroby • (3) určení stadia • (4) odhad průběhu • (5) monitorování úspěšnosti terapie • (6) odhalení recidiv

  3. Typy laboratorních vyšetření • z hlediska dostupnosti • základní – ve všech zdrav. zařízeních • specializovaná – spec. referenční centra • vysoce specializovaná • nejsou běžně indikována • ekonomická náročnost • netriviální interpretace nálezů • z hlediska požadavků na rychlost • rutinní • statimová • výsledek cca do 60 min od dodání do laboratoře • vitální indikace • výsledek cca do 30 min od dodání do laboratoře • kontinuální monitorování u lůžka či v ambulanci • např. ABR, oxygenace, glykemie, …

  4. Obecné charakteristiky laboratorních metod • stanovení jednotlivých analytů může být prováděno různými metodami s různou výpovědní hodnotou • analytická spolehlivost metody • dána přístroj. vybavením, kalibrací, kvalifikace personálu aj. • parametry • správnost = odchylka od skutečné hodnoty (kombinace náhodných a systematických vlivů) • přesnost • opakovatelnost (stejná metoda, laboratoř, pracovník, krátký časový úsek) • reprodukovatelnost (stejná metoda, jiný pracovník, dlouhý časový úsek) • robustnost = rezistence vůči malým vlivům • tj. spolehlivost při běžném používání • selektivita = schopnost rozlišovat mezi měřeným analytem a ostatními přítomnými ve vzorku • citlivost = nejmenší rozdíl který může být zachycen

  5. Validita metody / testu • analytická spolehlivost je předpokladem validity metody • tzn. vypovídací hodnoty • v praktické medicíně je to hranice, od které můžeme považovat změny koncentrace analytu za pozitivní nález • ale většinou dochází k překryvu mezi zdravými a nemocnými • skupina zdravých s falešně pozitivním testem (falešná pozitivita) • skupina nemocných s negativním testem (falešná negativita)

  6. Validita metody / testu

  7. Specificita vs. senzitivita metody

  8. Referenční interval • raději než normální interval (co je normální?) se volí referenční interval hodnot u jasně definované referenční skupiny osob • co je referenční skupina? • zdraví, nebo spíše osoby bez takového zdrav, stavu, který přímo ovlivňuje / interferuje s měřenou veličinou • stanovení • historicky: x  2 SD • tj. 95% normálně rozložených hodnot • vlivy, které mohou ovlivňovat distribuci • věk, pohlaví, rasa, dieta, … • hodnoty mimo referenční interval • statistická/metodologická variabilita • biologická variabilita • 5% zdravé populace mimo

  9. Laboratorní vyšetření - fáze • preanalytická • příprava nemocného na odběr, odběr, uchování, transport do laboratoře • až 60% chyb vznikne zde • faktory ovlivňující preanalytickou fázi • biologické (lačnění, věk, hmotnost, gravidita, kouření, pohlaví, rasa, zátěž, biologické rytmy, alkohol, léky a drogy, …) • odběr (chybná identifikace vzorku, výběr stabilizačního a antikoagulačního (EDTA, heparin, citrát, oxalát) činidla, poloha pacienta, délka zaškrcení, nesprávný odběr z kanyly, hemolýza, špatná technika odběru moče, …) • transport (doba do separace/centrifugace, teplota, osvětlení (bilirubin), …) • analytická • laboratoř musí pracovat v souladu se „správnou laboratorní praxí“ • systém vnitřní kontroly (denní kontrola referenčních vzorků) – nutné pro uvolnění výsledku • zapojení do systému externí kvality kontroly – nezávislou organizací, nutné pro akreditaci (ISO) /certifikaci laboratoře • postanalytická • interpretace výsledků (referenční hodnoty a časová dynamika změn)

  10. Diagnostické markery • cirkulující • ionty • Na, K, Cl, … • metabolity • glukóza, cholesterol, TG, … • odpadní produkty • urea, kreatinin, bilirubin, … • nosiče či látky se specifickou funkcí (nejč. bílkoviny ) • albumin, IgG, fibrinogen, další srážecí faktory, CRP, … • enzymy • secernované • buněčné • markery abnormální proliferace a dediferenciace • mikrobiologické • tkáňové/buněčné • molekulární • proteiny • kvantitativní změna exprese • RNA • kvantitativní změna transkripce (genové exprese) • DNA • kvalitativní průkaz poruchy - např. mutace/polymorfizmy • velké – cytogenetika • malé - PCR • kultivace buněk in vitro • mikrobiologické

  11. Enzymové markery • lokalizace enzymů • (1) secernované • plazma: enzymy srážení krve, ceruloplazmin, lipoproteinová lipáza • GIT: amyláza, elastáza, lipáza, peptidázy • (2) intracelulární • cytosolické, organelové, membránově vázané, (nukleární) • faktory ovlivňující koncentraci enzymů v plazmě • aktivita enzymu v buňce • lokalizace enzymu v buňce • propustnost cytoplazmatické membrány • míra poškození buněk • celková masa postižených buněk • rychlost eliminace enzymu • detekce enzymů • koncentrace • fyzikálně-chemicky (elektroforéza, chromatografie) • imunochemicky (ELISA, imunohistochemie v tkáňových řezech) • aktivita • stanovení reakční rychlosti za různých podmínek – pH, t, c substrátu • enzymový „vzorec“ orgánu • závisí na specifické aktivitě enzymu, zastoupení isoenzymů, změna v průběhu ontogeneze • uvolnění intracelulárních enzymů – indikátor poškození

  12. Inhibitors Inhibitors Liver, kidney

  13. Vybraná problematika z laboratorní medicíny

  14. Laboratorní ukazatele v kardiologii

  15. Laboratorní diagnostika nekrózy myokardu • klasicky • myoglobin • kreatinkináza (CK) • isoenzym CK-MB • troponiny I a T (TnI a TnT) • aspartátaminotransferáza (AST) • laktátdehydrogenáza (LDH) • nověji • heartfattyacidbinding protein (HFABP) • natriuretický peptid B (BNP) • ischemií modifikovaný albumin (IMA) • ve zkoušení • karboanhydráza III • lehké řetězce myosinu (MLC) • čím je molekula menší, tím rychleji uvolňována (clearance) • proteiny vázané na membránu jsou uvolňovány > než cytosolické> vázanénakontraktilní aparát • specificita pro myokard = troponiny 100%

  16. Dynamika srdečních markerů v prvních hodinách v horizontu dní

  17. Srdeční strukturální a funkční proteiny – časná diagnostika IM • myoglobin • intracelulární protein srdečních i kosterních svalových buněk účastnící se aerobního metabolismu • při poškození buněk se vzhledem k malé velikosti vyplavuje velmi rychle do krevního oběhu (za 0.5 až 2 h) • nejmenší ze srdečních markerů (~18kDa) - rychle se zvyšuje a velmi rychle se odbourává (normalizace do 24 hod.) • vzhledem k výskytu myoglobinu i v buňkách kosterních svalů je markerem nespecifickým • myopatie, úrazy, renální selhání • troponiny • troponinový komplex – součást strukturálních proteinů, které se podílí na kontrakci příčně pruhovaných svalů • heterotrimer složený z troponinů I, T a C • těsně spojen s kontraktilním aparátem – nízké koncentrace srdečních troponinů v oběhu • není-li srdeční sval poškozen, koncentrace TnI je prakticky nulová a to i při poškození kosterního svalstva = vysoká senzitivita • srdeční izoforma troponinu I (TnI) se strukturně liší od analogické izoformy v kosterním svalu – absolutní kardiospecificita

  18. výhody stanovení TnI • absolutní kardiospecifita • dlouhá doba vylučování – sledování průběhu • senzitivita – detekce i menších poškození • není ovlivněn chronickou renální insuficiencí • nevýhody stanovení TnI • pomalejší nástup než myoglobin (který je nespecifický) • dlouho zvýšen – neumožňuje dg. reinfarktu

  19. kreatinkináza (CK) cytoplazmatický a mitochondriální enzym katalyzuje reverzibilní přenos fosfátu z ATP na kreatin ATP + kreatin  ADP + kreatinfosfát dimerický enzym – 2 podjednotky M (muscle) B (brain) 3 izoformy CK-MM - kosterní sval a myokard CK-MB - myokard CK-BB - hladký sval, mozek, prostata CK-MB diagnóza akutního infarktu myokardu (i reinfarktu) a monitorování reperfuze během trombolytické léčby akutního infarktu myokardu subformy CK-MB1 (v cirkulaci) a 2 (tkáňová) poměr ukazuje akuitu IM AST ve vysokých koncentracích v játrech, svalu a myokardu LDH enzym přítomný v mnoha tkáních tetramer z LDH podjednotek M (gen LDHA, ch.11) H (gen LDHB, ch.12) celkem 5 isoforem: LDH1 (HHHH), 31-49% (myokard, ledviny, erytrocyty) LDH2 (HHHM), 38-58% (retikuloendoteliální systém) LDH3 (HHMM), 6-17% (plíce) LDH4 (HMMM), 0-0.7% (ledviny) LDH5 (MMMM), 0-1.5% (kosterní svaly, játra) celk. LDH není dg. pro IM, v myokardu nejvíce LDH1 poměr LDH1 / LDH2 > 1 podporuje dg. AIM v současnosti AST i LDH ztrácí význam v dg. AIM Srdeční enzymy

  20. Dynamika kardiomarkerů

  21. JATERNÍ MARKERY – akutní i chronická onemocnění jater

  22. Dělení biochemických vyšetření jater • ukazatelé poškození hepatocytů • ALT, AST, LDH • ukazatelé obstrukce žlučových cest • ALP, GMT • ukazatelé syntetické funkce jater • albumin, srážecí enzymy, CHE, LCAT, …. • testy konjugace a jaterního transportu • bilirubin, urobilinogen

  23. Alaninaminotransferáza (ALT) ~ <1ukat/l L-alanin + 2-oxoglutarát  pyruvát + L-glutamát reakce je reverzibilní, uplatňuje se při syntéze, odbourávání i přeměně aminokyselin cytoplazmatický enzym nejvíce je obsažen v hepatocytech, hladina zvýšena již při poruše membránové permeability normálně převažuje nad AST Aspartátaminotransferáza (AST) ~ <1ukat/l L-aspartát + 2-oxoglutarát  oxalacetát + L-glutamát reakce je reverzibilní, uplatňuje se při syntéze, odbourávání i přeměně aminokyselin cytoplazmatický a mitochondriální izoenzym obsažen zejm. v játrech, myokardu a kosterním svalu cytoplazmatický izoenzym se do krve dostává již při narušení permeability buněčné membrány, uvolnění mitochondriálního izoenzymu provází hepatocelulární nebo srdeční nekrózu Poškození hepatocytů

  24. Interpretace ALT/AST • zvýšení aktivity ALT i AST u mnoha jaterních chorob • extrémně vysoké hodnoty (10-100x) u toxických a akutních virových hepatitid a šokových stavů • aktivita aminotransferáz v plazmě neříká nic o exkretorické či metabolické funkci hepatocytů • není jednoznačná korelace mezi hladinou aminotransferáz a (histologickou) závažností jaterní léze • De Ritisův index = AST/ALT • < 0.7 = dobrá prognóza • 1 a více = špatná prognóza (nekróza) • za normálního stavu i u většiny jaterních chorob je ALT>AST • AST/ALT >2 • alkoholické poškození • postnekrotické cirhózy

  25. Poškození hepatocytů • Laktátdehydrogenáza (LDH) • játra hlavně LDH4 a LDH5 • přeměna pyruvátu na laktát ve tkáních s anaer. glykolýzou

  26. Alkalická fosfatáza (ALP) membránový enzym katalyzující hydrolýzu fosfátových esterů při alkalickém pH především v játrech, střevě a kostech (různé izoenzymy) stanovení aktivity v séru se využívá hlavně k posouzení kostních a hepatobiliárních onemocnění značná část jaterní ALP v membránách buněk výstelky žlučových cest při cholestáze narušení membrán mechanicky a účinkem žlučových kyselin zvýšená exprese enzymu při přetlaku ve žluč. cestách kromě cholestázy zvýšená u mnoha dalších stavů (tumory jater, cirhóza) ‑glutamyltransferáza (GMT) membránově vázaný enzym katalyzující přenos  ‑glutamylu z glutathionu na aminokyselinu umožňuje tak transport aminokyseliny přes buněčnou membránu nacházející se v játrech, ledvinách a v prostatě stanovení aktivity GMT v séru se využívá pro posouzení hepatobiliárních onemocnění Obstrukce žlučových cest

  27. Albumin tvořen v játrech, určení hladiny v séru dlouhý poločas – neklesá u akutních poruch pokles provází chron. jaterní onemocnění po vyloučení jiné příčiny poklesu malabsorpce, snížený přívod bílkovin, onemocnění ledvin výrazné snížení u alkoholických cirhóz Cholinesteráza (CHE) sekreční enzym produkovaný jaterními buňkami do krve v plazmě katalyzuje hydrolytické štěpení esterů cholinu a některých dalších substrátů pokles aktivity v plazmě u poškození jaterního parenchymu nebo při nedostatku proteinů v dietě nevratně je enzym inhibován organofosfáty Syntetická funkce jater

  28. Cholinesteráza (CHE) vyskytuje se volný v plazmě pseudocholinesteráza, nespecifická cholinesteráza, cholinesteráza II, butyrylcholinesteráza Acetylcholinesteráza (ACHE) účastní se přenosu nervového vzruchu na cholinergních synapsích v plazmě se volný nevyskytuje (je však přítomen v erytrocytech) CHE vs. ACHE

  29. Syntetická funkce jater • Hemokoagulační faktory • tvořeny v játrech, krátký poločas – jejich změny jsou rychlé • Quickův test – vnější cesta aktivace koagulačního systému • hodnoty se mění u onemocnění jaterního parenchymu provázených poruchou proteosyntézy • nebo u obstrukčního ikteru s poruchou vstřebávání tuků a v nich rozpustných vitaminů

  30. Tumorové markery • látky tvořené nádorem nebo jinými tkáněmi jako reakce na maligní proces • nádorem tvořené • antigeny (dediferenciace) • hormony • enzymy • onkogeny a antionkogeny • s nádorem sdružené

  31. Charakteristika ideálního onkomarkeru • kauzální souvislost s maligním procesem • korelace se stupněm malignity a stadiem nemoci • odhad histologického typu a lokalizace tumoru • posouzení efektu terapie a odhad prognózy • takový marker zatím nalezen nebyl

  32. Charakteristika onkomarkerů v klinické praxi • specificita • procento zdravých s negativním nálezem • ti, kteří jsou vyšetřením správně hodnoceni jako zdraví • senzitivita • podíl nemocných, kteří byli správně klasifikováni jako nemocní • prediktivní hodnota • pravděpodobnost, že pacient, který je testován pozitivní je opravdu pozitivní a pacient, který je testován jako negativní je opravdu negativní

  33. Charakteristika onkomarkerů v klinické praxi

  34. Praktické cvičení stanovení izoenzymů LDH ve vzorku séra

  35. Laktátdehydrogenáza (LDH) jako diagnostický marker • Tetramer z LDH podjednotek • M (gen LDHA, ch.11) • H (gen LDHB, ch.12) • Celkem 5 isoforem: • LDH1 (HHHH), 31-49% • myokard, ledviny, erytrocyty • LDH2 (HHHM), 38-58% • retikuloendoteliální systém • LDH3 (HHMM), 6-17% • plíce • LDH4 (HMMM), 0-0.7% • ledviny • LDH5 (MMMM), 0-1.5% • kosterní svaly, játra

  36. Stanovení isoenzymů LDH • Isoenzymy se liší nábojem(=ELFO) • elektroforetická separace v agarózovém gelus barbitalovým pufrem • barvící roztok • laktát, NAD+, barvivo(NBT), fenazinmethosulfát (přenašeč elektronů mezi NADH a barvivem) • denzitometrické zhodnocení

  37. Detekce elektroforetických drah • laktát+NAD+ pyruvát+NADH+H+ • NADH+H++tetrazoliová sůl (NBT)NAD++ formazan

  38. Denzitometrické hodnocení

More Related