1 / 17

Biosféra a vznik života na Zemi

Biosféra a vznik života na Zemi. Hana Pavelková. Biosféra.

blake
Download Presentation

Biosféra a vznik života na Zemi

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Biosféra a vznik života na Zemi Hana Pavelková

  2. Biosféra • Biosféra (též Živý obal Země) je část planety Země, kde se (byť i jen sporadicky a nepravidelně) vyskytují nějaké formy života. Zahrnuje část atmosféry (přibližně do výšky 18 km v oblasti tropů a 10 km v polárních oblastech), prakticky celou hydrosféru a povrch litosféry (do desítek metrů pod povrchem půdy, v případě výskytu jeskyní obývaných živými organismy až do hloubky několika kilometrů). • Termín biosféra poprvé použil geolog Eduard Suess v roce 1875.

  3. Popis biosféry: • Počátek vzniku biosféry je možné počítat od okamžiku vzniku života na Zemi. Rozsah současné biosféry, která zahrnuje veškeré živé organismy a jejich životní prostředí, je definován schopností organismů adaptovat se na podmínky v tom, kterém prostředí a úzce tak souvisí s základními vlastnostmi, které definují život. • V biosféře autotrofní (obzvláště fotosyntetické) organismy převažují nad živočichy a ostatními heterotrofními organismy. Rostliny a ostatní autotrofové zajišťují fotosyntézou energie energetický vstup pro běh celé biosféry. Na živočišnou složku v biosféře připadá jen asi 10% biomasy.

  4. Pododdíly biosféry: • ekosféra – část planety Země s pravidelným a zákonitým výskytem života (do 5-8 km v atmosféře, v oceánech a litosféře je její hranice stejná jako u biosféry, případně u litosféry je trochu blíže povrchu). • noosféra – část planety Země obývaná lidmi, resp. technosféra – část povrchu Země obývaná a výrazně pozměněná člověkem.

  5. Teorie Gaii • Teorie Gaii nebo též Hypotéza Gaia (nebo také Gaea) je označení pro třídu vědeckých modelů, týkajících se geosféry, biosféry i atmosféry, které předpokládají, že živé organismy automaticky pomocí seberegulujících mechanismů regulují životní podmínky na planetě Zemi tak, aby pro ně byly přijatelné. S touto teorií poprvé přišel v 60. letech 20. století vědec, klimatolog a chemik Sir James Lovelock, a pojmenoval ji (na podnět Williama Goldinga) podle řecké bohyně Gaia.

  6. Bohyně Gaia (ležící)

  7. Vznik života na Zemi • Vznik života je v současnosti ne zcela vyjasněná událost, během které se z neživé hmoty stala hmota živá, jež se začala rozmnožovat, přeměňovat svoje okolí a vyvíjela se. Jedná se o filosoficko-nábožensko-vědecký spor, kdy se jednotlivé strany snaží přinést svojí teorii, či důkazy o tom, jak k této události došlo.

  8. Teorie kreační: • zastávají názor, že život vznikl nadpřirozenou silou (zásahem Boha). Tuto teorii zastávali např. C. Linné, R. Hooke, J. B. Lamarck, atd.

  9. Teorie samozplození: • předpokládala vznik živých organismů přímo z neživé hmoty. Měla původ již u starověkých filosofů, ale L. Pasteur svými pokusy dokázal, že z neživé hmoty nemohou vzniknout ani mikrobi.

  10. Teorie panspermická: • vytvořil ji S. Arrhenius, předpokládal, že život je rozšířen po celém vesmíru ve formě zárodků. Dopadnou-li na vesmírné těleso s podmínkami vhodnými pro život, rozvinou se do vyšších složitějších forem.

  11. Evoluční teorie • Teorie evoluční abiogeneze (teorie autochtonní abiogeneze): předpokládá vznik života postupným vývojem z neživé hmoty přímo na Zemi.Evoluční proces vzniku života zahrnuje dvě stránky: chemickou evoluci (zabývá se vznikem stavebních látek živé hmoty) a biologickou evoluci (vznik buněk a jejich vývoj až po dnešní dobu).

  12. Chemická evoluce • 1. Vznik jednoduchých organických sloučenin abiogenetickou cestou již v období formování zemské kůry (tj. před více než 4 mld. let). Prvotní zemská atmosféra neobsahovala kyslík, praatmosféra Země měla tedy redukční ráz a obsahovala řadu jednoduchých sloučenin (voda, vodík, amoniak, dusík, fosfan, …). Z těchto látek, je-li dodána energie, mohou vzniknout jednoduché organické sloučeniny (aminokyseliny a dusíkaté heterocykly), které jsou základními stavebními jednotkami bílkovin a nukleových kyselin. Zdrojem energie pro tyto přeměny byla hlavně UV část slunečního záření. Tvorbu aminokyselin a dusíkatých heterocyklů dokázali svými pokusy američtí biochemikové S. Miller, J. Oró.

  13. Chemická evoluce • 2. Koacerváty a metabolony: Koacerváty jsou kapičky nebo kapalné vrstvy, které vznikly shlukováním částic kapalných látek(zpravidla koloidních roztoků makromolekulárních látek). Modelové pokusy prováděli A. Oparin a J. B. S. Haldane. Předpokládali, že buňkám nejdříve předcházely mikroskopické shluky makromolekulárních částic - protenoidní mikrosféry. Mikrosféry vykazují řadu vlastností charakteristických pro buňky (např. mají dvojitý obal, rostou, …). Koacerváty či protenoidní mikrosféry představují první termodynamický otevřený systém - metabolon. Je schopen přijímat z prostředí energeticky bohaté živiny, metabolicky je přeměňovat a odpadní látky vylučovat zpět do prostředí. To umožňovalo metabolonům některé projevy charakteristické pro organismy, jako pohyb, růst a dráždivost. Přesto nemohou být metabolony označeny za přímé předchůdce živých organismů, neboť informace o struktuře a aktivitě protenoidů, se ztrácela se zánikem metabolonu. Nebyla zde přímá generační posloupnost, jež je podmíněna schopností autoreplikace (sebeopakování), bez které nemůže být dalšího vývoje.

  14. Biologická evoluce • I nejjednodušší bakteriální buňka obsahuje několik tisíc různých druhů makromolekul, které jsou propojeny ve fungující celek. Tak složitý celek nemohl vzniknout náhodným seskupením svých složek. Mezi metabolonem a nejjednodušší buňkou existuje tedy obrovská mezera, která musela být překlenuta velmi dlouhým vývojem. Aby mohly některé metabolony nastoupit tuto cestu, musely nejdříve získat schopnost autoreplikace. Tím jim bylo umožněno uchovávat a postupně obohacovat informace o podmínkách své existence. Schopnost autoreplikace je zakódována v nukleových kyselinách. Nukleové kyseliny - RNA a později DNA - se staly nositelkami genetické informace. Otázka vzniku života tedy souvisí se vznikem genetického kódu a zabezpečením přesné replikace nukleové kyseliny, obsahující genetickou informaci.

  15. Zdroje: • http://cs.wikipedia.org/wiki/Vznik_%C5%BEivota • http://www.prirodopis.estranky.cz/clanky/vznik-zivota-na-zemi.html • http://cs.wikipedia.org/wiki/Biosf%C3%A9ra

More Related