Dětská kresba

1. Dětská kresba Vývoj dětské kresby

2. Dětská kresba

3. Význam dětské kresby • v kresbě se odráží: kognitivní přístup ke ztvárnění tématu, úroveň jemné motoriky a senzomotorické koordinace - schopnost koordinace vizuální percepce a motoriky . Poskytuje informace o celkovém vývoji. • v kresbě se projevuje také temperament, emoční prožívání, postoj k určité skutečnosti

4. Význam dětské kresby: • kresba je nástrojem: ke komunikaci – „rozpuštění prvotní tenze při vyšetření, naladění atmosféry, přiblížení k dítěti a jeho tématům k rehabilitaci/reedukaci – motorika, grafomotorika, vizuální percepce v terapii – skrz kresbu lze poznat určité specifické postoje, vztahy, které dítě neumí verbálně vyjádřit nebo ani nechce vyjádřit; kresba signalizuje citové prožívání, aktuální emoční ladění v diagnostice – orientační informace o celkové vývojové úrovni, screenink globálního vývoje rozumových schopností

5. Vývoj dětské kresby • děti začínají kreslit přibližně ve stejném věku, ve stejné posloupnosti • v roce – období skvrn – náhodné zjištění, že tužka píše • po roce – období čmáranic – jistější tahy, čáry, dítě kreslí širokým rozmachem celé paže • zhruba do tří let období „čárání“ – postupně vznikají náhodné tvary, obloučky, kolečka, kresba je neorganizovaná

6. Vývoj dětské kresby • období třetího roku: • spontánně vznikají kolečka, svislá a vodorovná čára, jiné obrazce (trojúhelník, čtverec) mají zaoblené rohy. • prvně začíná dítě zobrazovat lidskou postavu: • první fáze = hlavonožec (hlava + nohy) • v další fázi přidává detaily vlasy, oči, nos, ústa, ruce • Období kolem pátého roku: • přidává se trup, kresba stále jednodimenzionální, u některých dětí již dvoudimenzionální • Období kolem šestého roku: • dvoudimenzionální kresba, lidská postava zřetelněji členěná, končetiny „zasazeny“ správně. Obličejové detaily jsou vyznačeny. Rozlišení pohlaví.Kresba je proporcionálnější. • Období kolem sedmého roku: • zpřesnění proporcí, kresba je detailní, propracované vlasy, oblečení • začíná se objevovat i kresba z profilu • Období kolem devátého – jedenáctého roku: • kresba v pohybu, v činnosti, stínování, tvarování, perspektiva

7. Vývoj dětské kresby • První náměty: • lidská postava • sluníčko • strom • dům • kytka • auto • zvířata (kočka, pes) • mrak

8. Vývoj dětské kresby • Typické znaky rané kresby: • náhodný realismus – teprve až je kresba, tak něco znamená • transparentnost – je vidět vnitřek kresby, i když bychom na obrázku měli vidět jenom vnějšek. • sklápění – chybí perspektiva, roviny neodpovídají skutečnosti • kresba znázorňuje to, co dítě ví a zná. • ke kresbě stačí jedna barva, dítě nevybarvuje • v kresbě subjektivně významné znaky, realita tudíž může být potlačena

9. Vývoj dětské kresby • Ke konci předškolního období: • kresby se stále více podobají skutečnosti (tzv. kresby reprezentativní), dítě spíše kreslí to, co vidí. • přechod na kresby reprezentativní souvisí s rozvojem decentrace dětského poznávání, nástupu fáze konkrétně logického myšlení • v raném školním období se v kresbě odráží i vyzrálost percepce - zrakového vnímání (diferencovanější vnímání)

10. Kresba a senzomotorické dovednosti • Úroveň senzomotorických dovedností lze posuzovat na základě obkreslování – dítě má za úkol napodobit pouze tvar, nemusí přemýšlet dál o způsobu ztvárnění • předloha umožňuje neustálou kontrolu správnosti svého postupu • obtíže v oblasti zrakového vnímání – dítě nerozpozná chyby • obtíže senzomotorické – dítě vidí, že dělá chyby • Školní zralost – zkoušky úrovně jemné motoriky a senzomotoriky (zkoušky obkreslování)

11. Kresba a emoce • kresba odráží aktuální emoční prožívání/ladění. Lze si všímat konkrétních emočních indikátorů v kresbě • v kresbě se objevuje skutečnost, obavy, přání - projekce • emoční indikátory: síla čáry, jistota kresby, prostorové uspořádání • emoční indikátory – kresba lidské postavy: • kvalitativní znaky – stínování, průhlednost • specifické znaky – drobná hlavička, groteskní figura • opomíjení důležité části těla

12. Kresba a emoce • POZOR NA UNÁHLENÉ INTERPRETACE • je nutné zohlednit vývojovou úroveň kresby a grafomotorické dovenosti • znaky dětské kresby lidské postavy, které mohou mít nějaký signální význam: • velikost postavy (velká x malá postava) – úzkostnost x sebeprosazování, agresivní jednání nebo jen dílčí nezralost – předškoláci, ADHD ? • chybné spojení jednotlivých částí postavy – svědčí o vnímání vlastního tělového schématu • chybění podstatných částí těla – emoční potíže, důsledek únavy, pocit bezmocnosti, projev apatie, depresivní ladění, závažnější psychická porucha (schizofrenie) • způsob zpracování těla: hlava (centrum osobnosti), trup (tělové schéma), paže a ruce(komunikace), nohy(rovnováha, opora těla), oblečení (přijetí sociálních norem) • způsob provedení kresby: nadměrně pečlivě provedená kresba s detaily – úzkost, perfekcionismus • význam postupu: prvně hlava, trup, ruce nohy • zvládnutí prostoru, umístění postavy • kvalita čar: slabé, nejisté, přerušované, stínování, začernění, mnoho oprav, škrtání, gumování = emoční nejistota, nepohoda • u malých dětí je nutné vnímat vývojová specifika. O kresbě si s dítětem povídat – zaměřit se na to, co je realita, co je fantazie (i tak náročné rozpoznat) – mít na paměti, že kresba znázorňuje aktuální emoční stav. • Možnosti, jak o kresbě získat informace – já kreslím, co si přeje dítě; dítě kreslí a já se ptám.

13. „Kreslíme“ s dítětem • nedirektivní přístup - necháme volnost, pozorujeme, nezasahujeme, neopravujeme, počkáme na spontánní projev, postupně se doptáváme, opakujeme po dítěti a ptáme se, zda jsme porozuměli správně • můžeme komunikovat také kresbou • sledujeme témata, nevycházíme jen z jedné kresby. Důležitý je postup kresby, ne jen výsledek.

14. Kreslení • spontánní kresby – rozvíjejí tvořivost • kresby na zadání – rozvíjejí jemnou motoriku, grafomotoriku, vizuomotoriku, , schopnost organizace a plánování, logické uvažování…. • kresby rozvíjející tvořivost – např. dokresli různě kolečka…

15. Organicita v kresbě • některé znaky „organicity“ - 5 znaků nejčastěji koreluje s bezpečně prokázanými organickými syndromy: • 1. sklon postavy 95 nebo 85 stupňů • 2. dvojité linie • 3. přerušovaná linie • 4. známky tremoru (roztřesené linie) • 5. nenavazující linie • - ojedinělé znaky organicity se vyskytují také u zdravých dětí, ale počet dvou a více znaků už je patognomický.

16. Diagnosticko-terapeutická práce s dítětem - kresba • Kresba – Naše rodina – zadání: Nakresli obrázek, který by vyjadřoval život celé vaší rodiny. • stěžejní pro následnou interpretaci jsou slova: život a celé • Kresba – Začarovaná rodina – zadání: Nakresli celou svou rodinu, ale začarovanou – o zvířat. Jako kdyby přišel kouzelník a každého z vás začaroval do nějakého zvířete – které mu nejlépe odpovídá a nejlépe vyjadřuje jeho povahu

17. Co při kresbě rodiny sledujeme: • celkový dojem z obrázku – jsou tam lidi – kdo to je, kolik jich je. Jsou tam věci? Jaké? Dělají něco ti lidé. Chybí tam někdo. Jaké je pořadí namalovaných objektů. Co je dominantní, co je v pozadí? Jak je soustředěna kresba na papíře (malé postavičky, vycentrovaná kresba, kresba v koutě….) • analýza jednotlivých postav – jejich velikost, pořadí, způsob zpracování, výraz jednotlivých postav a zobrazení jednotlivých částí těla • vynechání některé osoby – nutný komentář – může jít o záměrné vynechání, zapomenutí, důvod , že tam postava chybí – např. pracuje v práci… • gumování, opravy, zvláštní pozornost a důslednost při kresbě nějaké části obrázku • rychlost s jakou je kresba tvořena • požívání x nepoužívání barev – práce s barvami

18. Terapie: • práce s emocemi – hněv, agrese – mačkání, trhání, vyhazování • vyjadřování emocí (kladných x záporných) • POZOR – čím mladší dítě, tím více je kresba vývojově specifická!!! - pozor na symboliku při interpretaci kresby • Jak reagovat na obrázky: děti často vyžadují, aby okolí vyhodnotilo obrázek – lépe než říct:“ ty jsi šikovná, tys to pěkně namalovala“ říct „ ten obrázek je povedený, je na něm …., jsou na něm přesně nakreslené stromy, jako skutečné…“ • empatický přístup – mapovat emoce dítěte, nechat dítěti jeho čas – nespěchat, netlačit na něj. Nemít příliš představy o průběhu – nechat to všechno na dítěti. • při terapeutické práci – potřeba nastavit hranice(čas, neničit věci, neubližovat ostatním, neubližovat sobě), dát dítěti prostor, aby se samo vyjádřilo, aby mělo možnost začít, kdy chce – dát mu najevo, že prostor, který je pro něj je jeho, i když ho promlčí, prosedí, nic nenakreslí ( i to je totiž možnost, co dělat) – POPISOVAT tyto situace, neinterpretovat.

19. UKÁZKY

20. UKÁZKY

21. UKÁZKY

22. UKÁZKY

25. LITERATURA: • Svoboda, M.(ed.), Krejčířová, D.,Vágnerová, M. (2001): Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál. (s.271-319) • Bednářová,J., Šmardová, V.(2006): Rozvoj Grafomotoriky. Jak rozvíjet kreslení a psaní. Brno: Computer Press. • Davido, R. (2001): Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha: Portál.