1 / 53

Společná obchodní politika EU

Společná obchodní politika EU. VŠFS KS Mezinárodní ekonomická integrace LS 2006 - 07 17. 3. 2007. Cíl konzultace. Seznámit studenty s vybranou společnou politikou EU. Dosud byla pozornost věnována společné měnové politice. OSNOVA. Vybrané problémy společné obchodní politiky EU

Download Presentation

Společná obchodní politika EU

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Společná obchodní politika EU VŠFS KS Mezinárodní ekonomická integrace LS 2006 - 07 17. 3. 2007

  2. Cíl konzultace • Seznámit studenty s vybranou společnou politikou EU. • Dosud byla pozornost věnována společné měnové politice.

  3. OSNOVA • Vybrané problémy společné obchodní politiky EU • Vybrané problémy exportní politiky zemí EU

  4. Literatura Kučerová, Irah: Evropská unie: hospodářské politiky. Karolinum Praha 2006. ISBN 80-246-1212-7.

  5. ad 1–Vybrané problémy SOP EU 1.1 Úvod do SOP 1.2 Cíle, podstata a nástroje SOP 1.3 Společné preference vůči třetím zemím

  6. ad 1.1 - Úvod • Vnitrounijní obchod (Intra-Community Trade) mezi ČZ EU. • Principy JVT EU – dodávky (vývoz) a zásilky (dovoz) – jejich H zjišťuje INTRASTAT – vnitřní statistický systém). • Obchod s třetími zeměmi (vnější obchod – External-Community Trade). • Realizace v rámci SOP EU a na základě dohod různého typu, které uzavírají ES s jedním státem či skupinou států. Podklady z celních dokumentů – EUROSTAT statistický úřad EU.

  7. ad 1.1 – 1. pokračování • Právní úprava obchodních vztahů s třetími zeměmi – mezinárodní právo veřejné a právo komunitární. • Prameny mezinárodního práva veřejného: Dohoda o zřízení WTO – uděluje ES výjimku ze zásady nediskriminace – ES není povinno aplikovat pravidla a zásady platné pro vnitrooblastní obchod na obchodní vztahy s třetími zeměmi.

  8. ad 1.1 – 2. pokračování • Dohody doprovázející Dohodu o WTO – GATT 1994, GATS, Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPs). • Další mezinárodní smlouvy (ujednání o mezinárodním obchodu textilem, bilaterální obchodní dohody).

  9. ad 1.1 – 3. pokračování • Z hlediska komunitárního práva se na obchodní vztahy se třetími zeměmi aplikuje: • komunitární právo primární (zakládací smlouvy o ES) • komunitární právo sekundární (prováděcí akty k primárnímu komunitárnímu právu • judikatury ESD.

  10. Ad 1.1 – 4. pokračování Společná zahraničně obchodní politika: • Společná obchodní politika • Asociační politiky • Rozvojové politiky • Přidružení zámořských zemí a území. • My: Společná obchodní politika.

  11. ad 1.2 Cíle, podstata anástroje SOP • SOP je založena na celní unii, která působí • dovnitř EU (zákaz vývozních a dovozních cel a všech dávek s rovnocenným účinkem mezi ČS) • vně – společné celní sazby ve vztahu ke třetím zemím (významný pilíř SOP).

  12. ad 1.2 – 1. pokračování SOP se opírá o další pilíře: • nejen společný celní sazebník, ale i • společná ochrana vnitřního trhu, • společné preference vůči třetím zemím a • společné vystupování navenek.

  13. ad 1.2 – 2. pokračování • Celní území ES není totožné s územím ES - voda, vzduch, CU ES/Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Cíle SOP: přispět ve společném zájmu k harmonickému rozvoji a liberalizaci světového obchodu (SO). • Přechodné období do vybudování CU – tj. do konce r. 1968 - tzv. Harmonizace podpor exportu do třetích zemí tak, aby nebyla narušena soutěž mezi podniky Společenství.

  14. ad 1.2 – 3. pokračování • Od 1. 1. 1969 – SOP výlučnou pravomocí EHS. Výlučnost: • uplatňování jednotných zásad při • úpravě celních sazeb • uzavírání celních a obchodních dohod • sjednocování liberalizačních opatření • formulaci vývozní politiky • přijímání obchodních ochranných opatření.

  15. ad 1.2 – 4. pokračování • Výlučnost znamená i • rozhodování a sjednávání obchodních dohod na nadnárodní úrovni.

  16. ad 1.2 – 5. pokračování • Definice SOP není v primárním právu (Smlouva o ES) obsažena. Vymezení je ale v posudku Evropského soudního dvora z r. 1994 – v souvislosti s Dohodou o WTO. Užší a širší pojetí obchodu. • Užší: obchod zbožím + službami; • širší: navíc platby, investice, obchodní a hospodářská spolupráce.

  17. ad 1.2 – 6. pokračování • SOP + rozvojová politika = základem integrované zahraničně obchodní politiky EU vůči třetím zemím. • Výlučná pravomoc orgánů ES – není ale absolutní – v omezeném rozsahu vstupují i orgány členských států.

  18. ad 1.2 – 7.pokračování • ES v rámci SOP – klasické nástroje MOP: podle povahy, resp. cíle opatření • tarifní (cla a dávky s obdobným účinkem) • netarifní – především kvantitativní restrikce.

  19. ad 1.2 – 8. pokračování Podle subjektu přijímajícího opatření: • autonomní opatření • smluvní opatření. Společný celní sazebník – zajišťuje jednotnou aplikaci SOP. Aplikuje se na dovozy zboží ze třetích zemí na území celní unie.

  20. ad 1.3 – Společné preference vůči třetím zemím • Všeobecný systém preferencí (GSP) – příklad systému preferencí pro asi 150 RZ (včetně zemí SNS). • Celní výhody EU jednostranně a nerecipročně. Snížení nebo zrušení cel pro hotové výrobky a polotovary, někdy i suroviny dovážené z těchto zemí.

  21. ad 1.3 – 1. pokračování • Jedná se o autonomní opatření EU, rozsah i podmínky poskytovaných celních preferencí se vůči jednotlivým zemím liší. Ekonomické a mimoekonomické podmínky.

  22. ad 1.3 – 2. pokračování • Možnost vytváření tzv. neúplných zón VO a neúplných CU (integrace na základě průmyslových výrobků, eventuálně služeb). Netýká se obchodu se zemědělskými produkty. Příčina: vysoké dotace v zemědělství.

  23. ad 1.3 – 3. pokračování • Alžírsko, Egypt, Jordánsko, Libanon, Sýrie, ACP, BJR Makedonie - neúplné. • ACP: volný přístup na vnitřní trh EU, stabilizace příjmů. Existují dohody o úplné ZVO (viz. dále).

  24. ad 1.3 – 4. pokračování Zóna volného obchodu úplná - komplexní charakter (politická, ekonomická část). Nyní: Faerské ostrovy, Izrael, Maroko, Palestinská území, Tunisko, JAR, Mexiko.

  25. ad 1.3 – 5. pokračování • Tři typy dohod • Asociační (60. léta) • Evropské (90. léta) • Euro-středomořské (Barcelona 1995). Společný cíl - vytvoření ZVO: • Asociační – Kypr (platnost 1. 6. 73); Norsko – vstoupila v platnost 1. 7. 1973.

  26. ad 1.3 – 6. pokračování • Evropské – Estonsko + Lotyšsko (platnost 1. 1. 1995 – 30. 4. 2004), ČSFR (platnost 1. 3. 1992 – 31. 12. 1992), Prozatímní dohoda o obchodu mezi ČSFR, ES a ESUO (platnost 1. 3. 1992), Rumunsko (platnost 1. 5. 1993 – 31. 12. 2006). Eurodohoda ČR: podpis 10/93, platnost 1. 2. 1995 – 30. 4. 2004.

  27. ad 1.3 – 7. pokračování • Euro-středomořské – např. Maroko (platnost 1. 3. 2000), Palestinská území (1. 7. 1997, platnost 31. 12. 2001).

  28. ad 1.3 – 8. pokračování Specifická Dohoda o Evropském hospodářském prostoru(EU + ESVO – Norsko, Island a Lichtenštejnsko, Švýcarsko oficiálně nikoli, reálně ano). Nevystupuje jako CU – nepoužívá SCS. • Cíl: volný pohyb Z, S, osob a K. • Volný pohyb Z (produkty vyrobené v signatářských zemích) – průmyslové výrobky ano, zemědělské nikoli.

  29. ad 1.3 – 9. pokračování • Volný pohyb služeb – ano, limity v oblasti dopravy. • Volný pohyb osob: osoby ano, společnosti – musí být v souladu s legislativou signatářů a musí mít sídlo v signatářských zemích. • Volný pohyb kapitálu ano, možnost určitých restrikcí v signatářských zemích.

  30. ad 1.3 – 10. pokračování • Další oblasti společných úprav: • Soutěžní politika – aplikace legislativy ES. • Ochrana spotřebitele (v souladu s pravidly EU). • Sociální politika (ochrana pracovníků při práci, uplatňování základních principů sociální politiky EU). • Životní prostředí (pravidla EU).

  31. ad 1.3 – 11. pokračování • Statistika (standardy Eurostat). • Institucionální zabezpečení: Rada EHP – obdoba ER (15/25+3); Společný výbor EHP; Společný parlamentní výbor + Konzultativní výbor EHP – diskuse s Hospodářským a sociálním výborem EU a Výborem regionů EU. • Nová legislativa – příloha k DPH.

  32. ad 1.3 – 12. pokračování • Celní unie: Andorra, Turecko, Monako, San Marino. • Z hlediska působnosti SCS nemusí být celní území ES totožné s územím ES.

  33. ad 2 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.1 Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU 2.2 Implikace pro ČR

  34. ad 2.1 – Vybrané problémy proexportní politiky zemí EU Opatření v oblasti podpory vývozu – Smlouva o ES požadavek komunitární harmonizace systémů podpor vývozu poskytovaných ČS EU – nesmí být narušena soutěž mezi podnikatelskými subjekty z EU.

  35. ad 2.1 – 1. pokračování • První případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde není v konfliktu s jiným subjektem z ČZ EU. Eventuální problém není předmětem zájmu Evropské komise, měl by být předmětem zájmu příslušného národního úřadu pro hospodářskou soutěž.

  36. ad 2.1 – 2. pokračování • Druhý případ: podnikatelský subjekt z ČZ EU exportuje na vnitřní trh nečlenské země EU. Zde se dostane do konfliktu s jiným podnikatelským subjektem z ČZ EU a to z důvodu exportní podpory. Řeší Evropská komise.

  37. ad 2.1 – 3. pokračování Podpora exportu v EU • není centralizována; • limity: finanční možnosti ČZ a dodržování legislativních principů v EU (soutěžní politika); • Jednotlivé ČZ aplikují v rozdílné míře a dle svých možností 5 základních skupin nástrojů na podporu exportu.

  38. ad 2.1 – 4. pokračování Marketingové služby a zahraniční centra a zastoupení • podpora prezentace v zahraničí • poskytování informací, datových souborů, analýz a studií • zajišťování kooperačních příležitostí.

  39. ad 2.1 – 5. pokračování Exportní úvěry • dotace úroků • převzetí eventuálních závazků • odložená splatnost • vystavení garancí.

  40. ad 2.1 – 6. pokračování Pojišťování exportu • zajištění možnosti pojištění vývozu na komerční bázi • dtto – na částečně komerční bázi.

  41. ad 2.1 – 7. pokračování Realizace investic přímo ovlivňujících exportní výkonnost • infrastruktura • vzdělání.

  42. ad 2.1 – 8. pokračování Podpora exportu prostřednictvím institucí EU – především EK • reprezentace na mezinárodních setkáních, včetně mezinárodních organizací, hájení pozic a zájmů podnikatelských subjektů z ČZ EU • sledování zájmů podnikatelských subjektů z EU při jednáních s nečlenskými státy EU.

  43. ad 2.2 – Implikace pro ČR Změny OP ČR po vstupu do EU • ZVO s EHP (EU + 3) • obchod s průmyslovými výrobky plně liberalizován k 1. 1. 2001 – po vstupu do EU prakticky beze změny; • zemědělské produkty – nikoli (možnost kompenzací u ryb, mořských produktů – Norsko, Island);

  44. ad 2.2 – 1. pokračování • Státy ESVO v EHP nepřebírají legislativu ES v oblasti rybářství – nepodílejí se na společné rybolovné politice. Konec ZVO s pobaltskými státy a CU ČR – SR. Pět zemí odchází z CEFTA. Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko – dohody B+R do 31. 12. 2006 Relativně malé problémy ve vztahu k B a R (válcované materiály, textil).

  45. ad 2.2 – 2. pokračování • Překážky v obchodě s Chorvatskem (fáze asymetrické liberalizace CH – EU). SNS • Konec dohod o obchodní a ekonomické spolupráci (ČR bilaterální obchodní dohody s 10 z 12 ČZ SNS – mimo Arménii a Gruzii, kde dohody byly podepsány, ale nevstoupily v platnost).

  46. ad 2.2 – 3. pokračování • Dohoda o partnerství a spolupráci ES – SSSR (1989) – neúčastní se Bělorusko, Tádžikistán, Turkmenistán • Zhoršení přístupu na český trh (SCS EU). • RF – ropa, zemní plyn • komerční báze • zemní plyn - dodávky 1998-2013 • tranzit 1998-2020 • EU uplatňuje nulové sazby.

  47. ad 2.2 – 4. pokračování • Severní Amerika • pozitivní i negativní dopady, možný vznik kompenzací pro USA • vstupem do EU pro ČR zrušen Všeobecný systém preferencí na dovozy ze zemí OECD – ČR využívala výjimečně • certifikační procedura – Dohoda o vzájemném uznávání certifikátů EU – USA.

  48. ad 2.2 – 5. pokračování • zemědělské produkty (USA vývozci – zhoršení přístupu na trhy ČR – tarifní i netarifní opatření, cenová konkurence – subvencovaná produkce EU) • investice – prostor pro USA nebude redukován, tato oblast řízena na národní úrovni.

  49. ad 2.2 – 6. pokračování • Střední a Jižní Amerika – EU širší dohody o spolupráci s integračními seskupeními Mercosur a Andským společenstvím, dále s Mexikem a Chile. ČR bilaterální obchodní dohody s 16 zeměmi LA a 4 zeměmi Karibské oblasti. • nutno počítat s plošným rozšířením dohod • kvalitativní rozšíření vztahů • perspektivní prohloubení vztahů.

  50. ad 2.2 – 7. pokračování • ZVO EU s Mexikem a Chile – asymetrická liberalizace, dodatečná cla. • Preferenční dohody EU s LA (asymetricky ve prospěch LA. • Země Afriky a Blízkého východu • Euro-středomořské dohody • např. Maroko, Jordánsko, Egypt, Libanon, Izrael, Palestinská samospráva.

More Related