Celkový přehled metod a možnosti jejich využití

1. Přehled nejdůležitějších metod analýzy politik a první skupina metodHáva, P. (2003), prezentace ke kurzu Metody analýzy veřejné politiky. FSV UK, Praha, Katedra veřejné a socilní politiky • Celkový přehled metod a možnosti jejich využití • Politické procesy, řešení společenských problémů, společenský rozvoj, komplexnost a naše možnosti • Rozdíl analýzy politik oproti: výzkumu, plánování, státní správy, žurnalistiky • Dostupné poznatky a jejich zdroje (věrohodnost poznání), teoretická východiska • Kombinace metod (poznávací, tvůrčí-viz map2.týden) • JEDNOTLIVÉ METODY VE VZTAHU K ANALYZE POLITIK (fázím politických procesů) • Jak můžeme metody využívat, kombinovat, jakých chyb se vyvarovat • První skupina metod (objektivizace problémů): strom problémů, influenční diagram, expertízy: brainstorming, focus group, expertní šetření, kulatý stůl

2. Politické procesy, řešení společenských problémů, společenský rozvoj Patton, Sawicky (p.1): • Our increasingly complex society confronts us with more and more difficult policy problems that are not easily solved. • Although these problems may be „attacked“ or „addressed“, often they have no clearly correct answers. • Some authors characterize the problems of modern society as „squishy“, „fuzzy“, „subjective“ and „wicked“ and as often having the following attributes:

3. Social problems attributes Patton, Sawicki: • They are not well defined • They are seldom purely technical or purely political • Their solutions cannot usually be proven to be corrected before application • No problem solutions are seldom both best and cheapest • The adequacy of the solution is often difficult to measure against notions of the public good • The fairness of solutions is impossible to measure objectively

4. QUICK, BASIC POLICY ANALYSIS Patton, Sawicki: We believe there is a set of systematic procedures or policy analysis methods that can be used to attack contemporary policy problems

5. Rozdíly analýzy a výzkumu politiky v porovnání s dalšími aktivitami

6. Věrohodnost poznání • Existuje absolutní poznání? 2. Mění se a vyvíjí se naše poznání? Lze takové měnící se poznání vůbec za poznání považovat?

7. Jaké poznání považujeme za věrohodné nebo platné? (podle Fajkuse 1997) Které: • Poskytuje lidem závažné (relevantní) informace o okolním světě (přírodní vědy), ale také o člověku (antropologie, psychologie, sociologie a jejich kombinace) • Nachází své uplatnění v technice a v technologii, v medicíně a v celé sféře člověkem vyvolaných sociálních aktivit, včetně kognitivních aktivit. Každé poznání navazuje na předchozí poznání, člověk se učí ze „zkušenosti“ • Představuje spolehlivý základ pro jednání ve smyslu realizace požadovaného stavu (dosažení určitých cílů) nebo zachování žádoucího stavu (rovnováhy s biosférou, lidského zdraví)

8. Klasifikace metod pro AP Podle vědních disciplín: • Sociologie, ekonomie, právo, psychologie, antropologie, politologie, ….. K jakému poznání nás přivedou • Poznávací, tvůrčí, …… Charakter metody: • Kvantitativní/kvalitativní; induktivní/deduktivní; analytické/syntetické; …… Ve vztahu k předmětu analýzy: • Kroky politického procesu • Věrohodnost analýzy (např. se ucházíte o veřejnou zakázku)

9. Jednotlivé metody AP • Členění podle předmětu analýzy • Jak s metodami pracovat ve vztahu k analyzovaným procesům, problémům, událostem, atd. • Rizika volby/výběru určitého souboru metod • Různé přístupy k analýze politiky z hlediska důrazů na konkrétní aspekty

10. Výběr metod – praktická hlediska • Kroky politického procesu (důraz na určitou konkrétní část, analýza politiky, analýza pro politiku, problém, hodnocení důsledků,požadavky zadavatele) • Věrohodnost analýzy (ucházíte se o veřejnou zakázku, konkurujete) • „Mít v zásobě“ určitý soubor vyzkoušených metod

11. Analýza politiky - výběr vhodných metod ve vztahu k jednotlivým krokům politického cyklu

12. Metody podle vztahu k předmětu analýzy

13. Základní metody pro jednotlivé kroky procesu analýzy politiky

14. 1.Ověření a definování problému (objektivizace problému a jeho příčin) • Operacionalizace problému (strom problémů, influenční diagram) • Politická analýza (analýza politických dokumentů, programů, vztahy k programům politických stran, společenská závažnost) • Zprávy o problému (média, obsahová analýza) • Kvantitativní a kvalitativní zjištění, fakta, data, události (statistiky, sekundární analýzy výzkumu) • Zprávy o problému (dokumenty, šedá literatura)

15. Objektivizace problému – vývoj zdravotního stavu

16. Objektivizace problémů, demografický vývoj

17. Příčiny společenského problému • Strom příčin (první orientace, intuitivní přístup) • Kauzální vztahy (požadavek na větší míru objektivity, věrohodnosti) • Influenční diagramy • Multikriteriální analýzy, (faktorová analýza) • Shluková analýza • Analýza právního rámce a jeho vývoje • Analýzy aktérů, zájmových skupin • Výsledky analyzované politiky (z hlediska analyzovaných příčin) • Statistická data, vývojové řady, • Sociologické výzkumy, veřejné mínění, • Média

18. 2. Stanovení hodnotících kritérií • Společenský užitek, přínosy (dostupnost služeb, úroveň vzdělání ve společnosti, zdravotní stav, kvalita životního prostředí, soulad s platnou právní úpravou, základními lidskými právy) • Ekonomické a finanční možnosti,, • Politická přijatelnost • Technická proveditelnost: • Administrativníproveditelnost, implementační možnosti

19. 3. Identifikace alternativ • Rešerše informací (databáze, knihovny) • Sběr údajů a jejich klasifikace, vypracování typologizace • Výzkum, analýzy (sekundární analýza poznatků) • Analýza nulové alternativy • Rychlé vlastní výzkumy (expertní šetření, brainsgtorming) • Srovnání mezinárod. zkušeností, přístupů • Srovnání s ideálem • Modifikace existujících řešení

20. 4. Hodnocení alternativ řešení Politické a ekonomické důsledky: • Politická „průchodnost“ • Extrapolace,, Teoretické předpovědi • Intuitivní předpovědi • Diskontování,, Alokační vzorce (ekonomie) • Rychlá analýza rozhodování (detaily) • Scénář, model (kombinace přístupů) • Implementační analýza

21. 5. Vzájemné srovnání odlišností alternativ • Párové srovnání • Spokojenost • Metoda nedominujících alternativ • Metoda ekvivalentních alternativ • Metoda standardní alternativy • Maticové zobrazení • Scénář, model

22. 6. Monitoring implementovaných politik DOSAŽENÉ VÝSLEDKY: • Srovnání před a po implementaci • Srovnání with-and-without • Aktuální a plánované provedení • Experimentální modely • Quasi-experimentální modely • Přístupy zaměřené na náklady

23. Charakteristiky metod (MAP, MTP)

24. Charakteristiky metod (MAP, MTP)

25. Charakteristiky metod (MAP, MTP)

26. Možné chyby, omyly, nedorozumění při AP z hlediska praxe ( s čím se lze setkat) • Mechanická aplikace metod (studijní povinnost seminární práce, požadavky na práci, využití metod, splnit požadavek) • Nevyváženost metodického přístupu (podíl kvantitativního a kvalitativního přístupu; př. Absolvování studia zaměřeného převážně kvantitativně; paradigmatická zjednodušení) • Absence nebo nedostatečná vybavenost teoretickými základy/výchozími poznatky může v praxi vést ke snaze ji nahradit souborem kvalitativních metod (počátek 90. let, případy určité bezradnosti, desorientace; • Otázka míry odpovědnosti a přístupu konkrétních pracovníků

27. Různé přístupy k analýze politiky z hlediska důrazů na konkrétní aspekty • Důraz na společenské problémy • Sociální a ekonomické aspekty a jejich měření, výzkum • Institucionální přístup • Pravidla, morálka, právo, zájmy, sítě a skupiny aktérů, arény • Syntetický přístup

28. Literatura • Fajkus, B. Současná filosofie a metodologie vědy. Filosofia, Praha 1997 • Patton, C.V., Sawicki, D.S. Basic Methods of Policy Analysis and Planning. Prentice Hall 1993 • John, P. Analysing Public Policy. Pinter, London 1998 • Thagard, P. Úvod do kognitivní vědy. Portál, Praha 2001

29. První skupina metod • Strom problémů, influenční diagram • Brainstroming • Focus group • Expertní šetření • Kulatý stůl

30. Strom problémů • Jde o první poznávací přístup k charakterizaci vybraného problému (problémů) • Stromový diagram umožní operacionalizaci problémů na podproblémy, jejich jakousi první klasifikaci • Obecně poznámka ke stromovým diagramům

31. Strom významnosti • Metoda analýzy systémů (hierarchie organizací, uspořádání) nebo procesů (rozhodovací procesy, společenské procesy, procesy veřejné politiky) • Identifikace rozdílné úrovně komplexnosti nebo hierarchie • Příklady: organizační schéma ministerstva, obecně organizace státní správy v rámci státu) • Stromový diagram má podobu rozvětvujícího se víceúrovňového grafu

32. Charakteristiky stromového diagramu • Větvení z daného uzlu musí vytvářet uzavřenou množinu /(vyčerpávající seznam všech možností větvení, uzavřenost množiny – úplný výčet nebo dohoda o jejím obsahu) • Větvení z daného uzlu musí být exkluzivní, tj. žádné dvě větve se nesměji svým obsahem nebo význam překrývat • Při použití pro normativní účely uzly reprezentují cíle a podcíle • Podmínkou dosažení cíle jedné úrovně je dosažení podcílů vytvořených jeho větvením • Použití (deskriptivní, normativní)

44. Přímé (ústní) Brainstorming Roundtable Focus Groups Rozhovory Nepřímé (písemné) Brain writing Individuální expertézy Delphi Dotazník pro experty Expertízy

45. Expertízy: podmínka – předchozí znalost • Na experty se obracet až po základním seznámení se s danou problematikou • Jde o výtěžnost • Lze také naprosto narazit

46. Expertní šetření I • Podstata: řízená diskuse (přímá, nepřímá) vybraných, renomovaných odborníků • Cíl: zjistit názory, návrhy řešení, vize, nápady, FAKTA (jinak nedostupná), • Východisko: odborník „zná“, obor, fakta, uvažuje o oboru

47. Expertní šetření • Základní znak: uvolněná dsikuse, vzájemná inspirace • Využití: vstupní rozhovory (pilotní), doplněk ke zjištěným datům, nové nápady, řešení, myšlenky, argumenty • Formy: brainstroming, brainwriting, Focus Groups, Delphi, Indiciduální rozhovory,

48. Expertízy Expert (kdo je expert?): • výběr, přímo, nepřímo, sami, nabalováním (sněhová koule) • počet 10-15, i 5-10 (15-20 na písemné dotazování - Delphi nebo brainstroming, více nemá cenu), v momentě, kdy je expertů více, nic nového se již neobjevuje • Není nikde řečeno co je základní soubor expertů, volba expertů je na badateli • Hodnocení způsobilosti (váha, kompetence), objektivně (složitější, např. publikace v zahrničí, jak je uznáván v dané oblasti jako kompetentní kaapcita)nebo subjektivně (expert se hodnotí sám, např. u každé otázky), index kompetentnosti, tímto indexem je možno vážit odpověď

49. Expertízy - průběh Průběh: • Uvolněné, neformální, věcné (ne fráze), jde o myšlenky, inspirativní, umění naslouchat ostatním účastníkům • Ne: konflikt, obava, vyhrožování, útoky, sebeprezentace, pasivita Důležité: • vymezit, ohraničit, konkrétní, široké, mlhavé

50. Expertízy - specifika • Kvalitativní • Myšlenky, řešení,k argumenty, odhady míry vlivu, pokud jsou k dispozici data, pak jde o vstupní rámec nebo informaci • Kvantitativní • Míra vlivu • Rozmezí A B • Poměr A:B • Vývoj: trendy • I čísla vyjadřují názor