Dynamika vegetace II

1. Dynamika vegetace II

2. Použitá literatura: • Laštůvka Z., Krejčová P. (2000): Ekologie. Konvoj, Brno. • Míchal I. (1994): Ekologická stabilita. Veronica, Brno. • Míchal I., Petříček V. a kol. (1999): Péče o chráněná území. II. Lesní společenstva. Agentura ochrany přírody a krajiny, Praha. Str. 10 – 87 s. • Moravec J. a kol. (2004): Fytocenologie. Academia, Praha. • obecně učebnice ekologie

3. Dynamika přírodního lesa • přírodní porosty (= pralesy) – původní lesní porosty, které nejsou ovlivněny člověkem; mají tedy přírodní druhovou skladbu (= autochtonní druhy) odpovídající příslušné skupině typů geobiocénů a mají také zachovánu strukturu

4. Dynamika přírodního lesa • porosty přirozené – mají zachovánu přirozenou druhovou skladbu, struktura však již může být porušena

5. Dynamika přírodního lesa • porosty přírodě blízké – mají pozměněnu jak druhovou (nepůvodní druhy do 50 %), tak také prostorovou skladbu

6. X Společenstva nepůvodní • porosty přírodě vzdálené – nepůvodních druhů více jak 50 % • porosty přírodě cizí – nepůvodní druhy převažují, druhy přirozené jen ojediněle (např. oj. zmlazení) • porosty umělé – společenstva zcela vytvořená člověkem, chybí přirozené druhy

7. Dynamika přírodního lesa • v rámci vývoje přirozených lesů existují dva základní vývojové cykly: • velký vývojový cyklus • zpravidla typický velkoplošný rozpad společenstev • typický pro severské (boreální) jehličnaté lesy • v rámci velkého cyklu rozlišujeme: • les přípravný – stromy vyrůstají v místě bývalého porostu, jedná se o pionýrské dřeviny (bříza, osika apod.) • les přechodný – pod ochranou přípravného lesa vzniká nová generace (polostinné až stinné dřeviny) • les závěrečný – dřeviny přípravného lesa odumírají, dřeviny přechodného lesa je předrůstají • podobnost se sukcesí

8. Velký vývojový cyklus

9. Dynamika přírodního lesa • v rámci vývoje přirozených lesů existují dva základní vývojové cykly: • malý vývojový cyklus • typický pro středoevropské opadavé lesy • na malé ploše se střídají všechna stádia a fáze: • stádium zmlazování (nástupu) – nárost přirozeného zmlazení • stádium dorůstání – převažuje výškový přírůst • stádium optima (zralosti) – stagnuje výškový přírůst, pokračuje tloušťkový přírůst, tj. biomasa roste • stádium rozpadu – rozvolňování zápoje, počátek zmlazování • stádia se vyskytují po ploše mozaikovitě, vytváří se textura lesa • přírodní středoevropský les je vždy různověký, víceetážový

10. Malý vývojový cyklus

11. Dynamika doubrav • u nás velmi málo známá • dnes často vytlačování dubu bukem • relativně málo diferencovaná struktura; • na hlubších půdách zpravidla dvě etáže, horní s dubem, spodní s habrem, bukem, lípou, či keři • na půdách mělčích a chudších už jen jedna etáž • porosty často homogenní (výškově i věkově), což přetrvává do vysokého věku • velmi dlouhé stádium optima (nejdelší z našich lesů – cca 200 let) • duby se v podrostu nemohou udržet, naopak buky a habry se mohou během života dubové horní etáže vystřídat 2x u buku, či 3x u habru • u rozpadu je důležitá jeho rychlost (musí být krátký), aby dub mohl dorůstat do volného prostoru • trvání cyklu cca 400 let

12. Dynamika doubrav

13. Dynamika bučin • buk u nás nejsilnějším kompetitorem • obrovská savá síla kořenů – konkurenčně vytlačuje ostatní dřeviny i byliny (nahé, holé bučiny) • cyklus kratší než u doubrav (cca 200–250 let) • typická mozaika jednotlivých stádií • stádium optima relativně krátké • obnova je přítomna prakticky neustále

14. Dynamika bučin

15. Dynamika jedlových bučin • typická skladba s bukem, jedlí a smrkem – tzv. hercynská směs • jedle má vazbu na pastvu v lesích • jedle má nejpomalejší růst, dokáže velmi dlouho stagnovat v zástinu a „čeká“ na osvětlení • ve stádiu dorůstání se naopak nejvíce prosazuje buk, má nejdynamičtější růst • ve stádiu optima se nejvíce uplatňuje smrk • ve stádiu rozpadu pak jedle (odumírá nastojato) • stádium rozpadu nejdelší (až 200 let) • typická mozaikovitost porostu, plošně i časově nejvíce převažuje stádium rozpadu • trvání cyklu 360–450 let

16. Dynamika jedlových bučin

17. Dynamika smrčin • uplatnění smrku přirozeně ve vyšších polohách • inverzně však také i níže, stejně jako na podmáčených stanovištích • typický mezernatý zápoj a se zvyšující se nadmořskou výškou také snižující se výška stromů • typický je pomalý růst • díky extrémním podmínkám je také nižší biodiverzita • časté disturbance – vítr, sníh, námraza, gradace hmyzích škůdců • velké množství tlejícího dřeva – důležité pro obnovu smrku • stálá fáze rozpadu

18. Dynamika smrčin

19. Stabilita a stres • ekologická stabilita = schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu zvenčí, či schopnost se po případné změně do původního stavu vrátit • ekologická rovnováha (homeostáza) = stav systému v určité rovnováze se svým prostředím • ekologická stabilita se dělí: • nepůsobí cizí faktor (tzn., že působí jen ty faktory, kterým je společenstvo přizpůsobeno) • ekologická stabilita typu konstantnosti (stálosti) – systém nekolísá, či jen kolísá ve velmi malém rozsahu • ekologická stabilita typu cykličnosti (cyklická stabilita) – cyklus má určitý typický průběh (velký vývojový cyklus) • působí cizí faktor (ekosystém na něj nemůže být zcela připraven, náhodnost výskytu) • rezistence (odolnost) – během působení cizího faktoru nedochází k destrukci společenstva • rezilience (elasticita) – systém se působením cizího faktoru mění, ale jakmile jeho působení skončí, systém se vrací do původního stavu (typicky mladší vývojová stádia)

20. Stabilita a stres • kvantifikovatelná kritéria ekologické stability: • biodiverzita • množství biomasy • změna početnosti a pokryvnosti • změny zásoby biomasy • stupeň přirozenosti, či intenzita antropického ovlivnění • opakem ekologické stability je labilita

21. Stabilita a stres • stabilita ekosystémů je narušována působením stresových faktorů • stresový faktor = látka, energie, organismus, činnost, která narušuje normální funkce ekosystémů, čili působí stres • stres • = souhrn změn ekosystému vyvolaný stresovým faktorem • stav, ve kterém se nachází ekosystém při reakci vůči podnětům, které přesahují rozpětí homeostáze • homeostáze = vnitřní rovnováha systému (určité normální působení stresových faktorů) • stresová reakce – určitý projev systému na působení stresových faktorů, často bývá specifická • pro stresovou reakci je důležitá: • doba trvání stresu • intenzita působení stresového faktoru

22. Stabilita a stres mez tolerance • průběh stresové reakce: • poplachová reakce – prvotní příznaky • stádium rezistence – mizí příznaky poplachové reakce, po překročení meze (v jejím okolí ekologická krize) tolerance nastává stádium vyčerpání • stádium vyčerpání – zhroucení systému, tzv. ekologická katastrofa, ekologická kalamita

23. Stabilita a stres • po skončení působení stresového faktoru se systém může vrátit zpět • problémem v krajině je, že neznáme mez tolerance – princip předběžné opatrnosti

24. Regenerace ekosystémů • pokud dojde ke zhroucení ekosystému, je třeba pokusit se o návrat zpět • regenerace = obnova systému • revitalizace = oživení systému, náprava poškozených částí systému; je podmnožinou regenerace • regenerace: • aktivní – revitalizace, rekultivace (= souhrn opatření zahlazujících nežádoucí antropogenní zásahy do krajiny) • pasivní – využívá se sukcesních pochodů