Regionalistika, regionalizace, regionalismus

1. Regionalistika, regionalizace, regionalismus Ing. Pavel Honzík

2. Regionalistika • Věda, která se zabývá zkoumáním vzniku, vývoje, charakterem regionů s cílem zvýšení kvality života lidí žijících v jednotlivých regionech • Regionalizace • Popis organizace veškerých sociálních činností v prostoru a času • Regionalismus • Společenská praxe, která vyjadřuje úsilí o zachování specifických kulturních a etnických tradic určitého území

3. Regionalismus - vznik • První vlna • Přelom 18. – 19. století • Reakce na zesílené úsilí o centralizaci moci vyspělých států • Druhá vlna • 60. léta 20. století • Reakce na postupující globalizaci • Centralizace nadstátních organizací

4. Regionalismus • V současnosti můžeme očekávat růst regionalismu • Nástup tzv. tradičního regionalismu • Tradiční regionalismus • Charakteristický pro první vlnu • Vychází z etnika žijícího v daném regionu • Dochází ke kulturnímu zviditelňování • Zřizování škol, knihoven, kulturně zaměřených spolků • Jsou udržovány regionální tradice

5. Regionalismus • Soudobý regionalismus • Charakteristický pro druhou vlnu • Politický regionalismus • Cíl – získání autonomie regionů • Funkční regionalismus • Cíl – získání legislativních a ekonomických pravomocí pro vlastní rozhodování

6. Soudobý regionalismus • Úsilí o vytvoření samosprávy s širokými pravomocemi • Existence regionalisticky zaměřených politických stran a společenských organizací • Snaha o zapojení do nadnárodních uskupení, která působí pro prosazování regionálních zájmů, aby se vyrovnávaly vlivy integračních procesů • Euroregiony – Euroregion Šumava

7. Soudobý regionalismus • Orientace firem na regionální sféru • Udržování a obnova tradičních regionálních aktivit včetně regionální symboliky • Rozvoj sdělovacích prostředků regionálního původu • Násilné formy prosazování regionální autonomie

8. Region • Objekt regionalistických studií, kde jsou zkoumány prostorové vztahy, jevy a procesy • Charakteristika regionu • Hranice • Struktura • Regionální struktura • Hierarchie regionů

9. Struktura regionu • Jedná se o vnitřní strukturu regionu • Homogenní • Shoda v jednom nebo více kritérií • Průměrné srážky v roce • Nadmořská výška • Použitelné u porovnávání podle kritérií fyzické geografie • Nehomogenní • Vytvořeny centrem (jádrem) a zázemím • Jedná se o funkčně propojený celek

10. Hranice • Vymezují vzájemně se odlišující území • Fyzickogeografická hranice • řeka, • zóna, • pásmo, • ulice, • „narýsované“ politické hranice

11. Regionální struktura • Vyjadřuje se pomocí pojmů • Makroregion, mezoregion, mikroregion • Základním kritériem vedle velikosti je přirozenost celku dle geografických, ekonomických, národnostních a politických kritérií

12. Sídla (typ, struktura), osídlení, sídelní kultura • Sídlo • Základní jednotka osídlení • Malé, pevné ohraničené území • Každé obydlené místo včetně přilehlých ploch • Výsledek spolupůsobení podmínek přírodního a socioekonomického charakteru • Osídlení – sídelní struktura • Soustava sídel včetně jejich hierarchie, funkční struktury a vzájemných vazeb mezi sídly

13. Základní ukazatele osídlení • Počet obcí • Průměrná velikost • Struktura obcí podle velikostních skupin • Podíl obcí jednotlivých velikostních kategorií na celkovém počtu obcí • Podíl bydlícího obyvatelstva v jednotlivých velikostních kategoriích na celkovém počtu obyvatelstva

15. Venkov jako typ sídla • Starší vývojová forma sídel • Převládající zemědělská funkce • Nové formy funkce • Obytná – druhé bydlení • Obslužná – skladové zázemí města • Průmyslová – průmyslové zóny

16. Kategorie venkovských sídel • Samota • Izolované obydlí • Velký odstup od ostatních usedlostí • Plocha mezi obydlími je vyplněna hospodářským územím – les, pole, louky • Víska • Seskupení 4 – 5 usedlostí • Předpoklad rozšíření na vesnici • Vývojově starší forma některých typů vsí

17. Kategorie venkovských sídel • Vesnice (vsi) • Kromě usedlostí mají zpravidla několik domů nezemědělského charakteru (škola, domy řemeslníků, kostel, hospoda)

18. Venkov • Region s nízkou hustotou zalidnění • Pokles počtu obyvatel • Změna charakteru a složení obyvatel na venkově • Vyšší podíl zaměstnanosti v zemědělství • Venkov jako fyzické prostředí žití má blíže k přírodě

19. Venkov • Prostředí méně: • Umělé • Přetvořené • Poznamenané kulturou moderní společnosti (industralizace, urbanizace)

20. Venkovská společnost Venkovská společnost – sociální prostředí žití lidí - obsahuje: • Fyzický prostor • Čas – jako sociální jev • Subkulturu • Sociální strukturu

21. Fyzický prostor • Převaha přírodních porostů • Otevřená krajina • Významnost klimatu • Agro-leso-patevní užití prostoru • Nízká hustota zástavby a osídlení • Nekompletní technická inrastruktura

22. Čas – jako sociální jev Zakotvení venkovské společnosti v přírodním prostředí působí na dodržování cyklického pojetí čas, odvislého od koloběhu přírody. Moderní, industriální společnost, která pojímá čas lineárně (stálý posun „dopředu“), považuje venkovskou společnost za opožděnou ve vývoji. Tato městská představa se zpětně vrací do venkovské společnosti.

23. Subkultura • Specifický vztah venkovský člověk – příroda • Větší citlivost vůči přírodním jevům • Neanonymní žití • Neformální jednání • Preferování místních autorit a tradic • Zachování místních zvyků • Mechanická solidarita – soudržnost na základě rodových, příbuzenských a sousedských vztahů • Silná sociální kontrola

24. Sociální struktura • Skupinový život je spíše neformální • Diferenciace sociální struktury je slabší • Vyšší uznávání hierarchie • Sociální mobilita je slabší (hlavně vertikální) • Vznik vyššího počtu venkovských sociálních sítí