Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele

1. ČAPV 2013 UJEP Ústí nad Labem Moc jako etický aspekt odborné kompetence učitele Josef Lukas, Jarmila Bradová, Kateřina Lojdová Vzniklo s podporou projektu GAČR GA13-24456S Moc ve školních třídách studentů učitelství. Katedra psychologie a katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta

2. Koncepce moci v sociálních vědách 1 Coates (1991) – moc přirovnává ke konceptu gravitace z přírodních věd…je přítomna ve všech vztazích ve společnosti Moc – v sociálních vědách často definována jako schopnost vést jednání druhých směrem k dosažení jakýchkoliv cílů, které jsou významné pro nositele moci (power-holders) (např. Magee et al., 2005) French a Raven (1959) popisují moc prostřednictvím sociálního vlivu a vliv pak prostřednictvím psychologické změny – jedinec dokáže přinutit ostatní… X Friedrich (1961) – moc se projevuje i tím, že jedinec předkládá doporučení a dokáže ostatní přesvědčit moc donucovací (coercive) a konsensuální(consensual)

3. Koncepce moci v sociálních vědách 2 Autorita může být chápána jako moc, relativně bez výhrad přijímaná jedinci, jichž se bezprostředně týká – autorita jako typ konsenzuální moci. Vymezení tří „čistých“ typů legitimní autority – Weber (1947) hovoří o legální, tradiční a charismatické autoritě. Autorita v pedagogickém kontextu… Základní dělení moci – „moc nad“ něčím a „moc k“ něčemu, významnější je koncept „moci nad“, ke kterému lze přiřadit především: moc nad přírodou, moc nad sebou, moc nad okolnostmi, moc nad bohatstvím a moc nad lidmi. French a Raven (1959) – dělení forem moci založené na povaze sociálních vztahů mezi těmi, kdo vedou a těmi, jež jsou vedeni 1) odměňovací moc: založena na vnímání držitelů moci, jakožto schopných ostatní odměňovat ať již v psychologickém či jiném slova smyslu;

4. Koncepce moci v sociálních vědách 3 2) donucovací moc: podobná odměňovací moci, založena na vnímání držitelů moci, jakožto schopných ostatní trestat; 3) referenční moc: vnímání držitelů moci jakožto vzorů, umožňujících identifikaci s nimi; sociální atraktivita držitelů moci vyvolává u vedených touhu po „sjednocení“ s nimi; 4) expertní moc: držitelé moci akceptováni z důvodu jejich schopností a znalostí (všeobecné znalosti, znalosti z některé parciální oblasti lidské činnosti, sociální či specifické dovednosti); 5) legitimní moc: (formální moc) držitelům moci je ovládanými přiznáno především právo vynucovat dodržování určitého chování. Legitimita moci se odvozuje od některých internalizovaných základních norem a hodnot, sdílených určitou sociální skupinou (nebo přímo státem). Psychologický rozměr moci: potřeba moci (Davies, 1986), vůle k moci (Keitlen 2001)

5. Koncepce moci v pedagogickém kontextu Malé ukotvení problematiky moci v našich podmínkách – spíše zkoumána kázeň či autorita (formální – komplementarita role učitele a žáka…; neformální – spíše osobnostně podmíněna). Moc determinantou vyučovacího procesu: Bernstein (1996) • regulativní diskurs (pravidla sociálního chování a vztahů ve škole) důležitější než • didaktický diskurs (jaké znalosti budou žákům předávány). Moc není jen dimenzí vztahu učitele a žáků – ovlivňuje i dosahování cílů ve třídě; moc učitele lze definovat jako ovlivňování studentů při dosahování učitelem zamýšlených cílů (Schrodt, Witt, 2007).

6. Adaptace dělení forem moci (French, Raven) pro školní prostředí • donucovací – moc učitele (respektování jeho požadavků) vychází z žákovy potřeby vyhnout se trestu (např. ve formě špatných známek či kritiky před třídou); • odměňovací – moc učitele určována snahou žáka získat odměnu ve formě hmotné (body, známky), psychologické (pochvala) či vztahové (pochvala před spolužáky); • referenční – vychází z identifikace žáka s učitelem na základě sympatií a náklonnosti („být jako učitel“); • legitimní – souvisí se sociální rolí učitele, která garantuje (formální) autoritu nad žáky. Tato role je spjata s normou dohlížet na druhé a ovlivňovat je. • expertní – vychází z učitelovy znalosti oboru nebo ze zvládnutí výukových metod. Vliv učitele na žáky vychází z jejich vnímání učitele jako experta, který má intelektuální znalosti obsahu (či určité dovednosti).

7. Výzkumy moci ve školní třídě Moc ve školní třídě je spojena s oblastí kognitivní, afektivní, behaviorální (komunikační). Kognitivní a afektivní – Richmond, McCroskey (1984) zjistili souvislost mezi kognitivním a afektivním učením a určitými typy moci. Referenční, expertní a odměňovací moc – prosociální forma moci, pozitivně spojena s kognitivním a afektivním učením a motivací. Legitimní a donucovací moc vnímána jako antisociální forma moci. Behaviorální – další studie se zaměřily na chování učitele a žáků v kontextu moci, například na způsoby, kterými učitel udržuje moc ve třídě (Gore in Buzelli, 2001). Komunikační – fenomén moci spojen s tématem pedagogické komunikace (její vztahovou úrovní). Edwards and Mercer (1987) interpretují komunikaci jako médium moci, kterým učitel kontroluje, co bude vyřčeno. Mocenské konstelace ve školní třídě – zobání z ruky, přesilovka, cirkulace moci, tahanice (Šeďová, 2011)

8. Etické otázky využívání moci učitelem 1 Prozatím spíše otázkou do diskuse: • neexistuje dostatek relevantního zkoumání v této oblasti + neexistuje sdílený „kodex“ (etika učitelské profese je v ČR součástí diskuse nad standardem kvality učitelské profese) Etický kodex sociálních pracovníků Paralela dilemat učitele: • zasahovat x nezasahovat (do životní situace žáka, míra výchovného působení – vychovává rodina nebo škola?) • zacílení výchovně vzdělávací činnosti (např. nadaní vs. znevýhodnění) • pomoc x autonomie Etický kodex školního psychologa, etický kodex výchovných poradců… Problém? Není příliš řešeno užívání moci (spíše legislativní otázky, důvěrnost informací apod.)

9. Etické otázky využívání moci učitelem 2 Některé zahraniční standardy se používají i v ČR: Mezinarodní standard práce učitele a lektora RWCT.pdf - používá o.s. Kritické myšlení Mezinárodní pedagogické ISSA standardy.pdf - používá o.s. Step by Step Německo – The Self-Commitment of Educators: uplatňování moci v souladu s vůlí dítěte, požívání moci ve prospěch dítěte, nezneužívat moc v obsahu vyučování a v pojetí pravdy (obecněji viz Terhart, 1998) Švýcarsko – Theses of the Swiss Teacher Association (1994) spolupráce na vzdělávacím procesu – „dělení“ moci? Do vzdělávacího prostoru pustí další aktéry, moc učitele není výhradní expertní moc učitele svoboda učitele – jsou zaměstnanci ale především jsou zodpovědnými jedinci, moc vychází nejen z formální role učitele 9

10. Děkujeme za pozornost Kontakty:Josef Lukaslukas.josef@gmail.com Jarmila Bradová bradova@ped.muni.cz Kateřina Lojdoválojdova@ped.muni.cz Příspěvek vznikl s podporou projektu GAČR GA13-24456S Moc ve školních třídách studentů učitelství. Autoři děkují za poskytnutou podporu. KATEDRA PEDAGOGIKY, PEDAGOGICKÁ FAKULTA