Morfologie italštiny I (1)

1. Morfologie italštiny I(1) Jan Radimský

2. Přehled témat • Okruhy otázek (dostupné na e-amosu): • Substantiva a adjektiva – základní vlastnosti, morfologické kategorie a syntaktické funkce • Kategorie rodu u substantiv • Kategorie čísla u substantiv • Kvalifikační adjektiva – flexe, stupňování, postavení ve větě. • Člen – tvoření a použití, jeho české ekvivalenty. • Determinační adjektiva – funkce a formy jednotlivých typů • Zájmena – funkce a formy jednotlivých typů • Číslovky a číselné výrazy, jejich klasifikace a užívání • Požadavky k zápočtu: písemný test (teorie + použití)

3. Základní bibliografie • Dardano M., Trifone P., La nuova grammatica della lingua italiana. Bologna, Zanichelli, 2006. • Hamplová, S. Mluvnice italštiny, Praha: Leda, 2004. • Serianni L., Grammatica italiana. UTET, Novara, 2007. Další bibliografie: • Salvi G., Vanelli L., Nuova grammatica italiana. Bologna, Mulino, 2004. • Renzi L. et al., Grande grammatica italiana di consultazione I-III, Bologna, Mulino, 1995.

4. Předmět studia • Cf. dříve také „normativní mluvnice“ – pro italštinu zavádějící termín (norma neexistuje) • Jazyk = (abstraktní) systém znaků, strukturovaný soubor pravidel, která se realizují v promluvě. • Např.: Ieri ho trascorso con i miei amici il mio primo giorno a Roma. • Tato věta je gramaticky „správě“. Chyby lze udělat na různých úrovních: • [‘je:ri ho tras’corso con i ‘mje:i a’miʧi ...] ....? • Ieri ho trascorro con i miei amichi mio ... ? • I con amici miei trascorso ho ieri ... ? • Porušení pravidel → věta je agramatická (spontánně by ji mluvčí neřekl - je pro něj nesrozumitelná – není pro něj přijatelná) • Lingvistika (jazykověda) – studuje tato pravidla. • Pravidla strukturována na různých úrovních: fonetická, morfologická, syntaktická, textová...

5. Morfologie • It. morfologia • tradičně: nauka o (vnitřní) stavbě slov • strukturace disciplíny vychází z typologie slov daného jazyka (slovní druhy) • Dva typy morfologie • flexivní (flektivní) - zkoumá, jak se v promluvě mění (ohýbají) existující slova: ha regalato – regalare, cane – cani • derivační (konstrukční), tj. lexikologie – zabývá se otázkou jak vznikají nová slova: lavastoviglie < lavare, stoviglie

6. Morfémy – minimální jednotky • Slovo má vnitřní strukturu – skládá se z min. jednoho morfému (it. morfema, m.) • can-e/i, amic-a/che, (tras-)portare... • Morfémy lexikální vs. gramatické • Podrobněji viz dále („flexe v italštině“).

7. Aplikace.... ? • Proč studovat gramatiku teoreticky?

8. Parti del discorso • Základy klasifikace položeny v antice (řečtina, latina). • Ve středověku a raném novověku se tytéž slovní druhy hledají ve všech jazycích. • Postupně je pro každý jazyk klasifikace upravována. • Současná italská klasifikace: • Sostantivo • Aggettivo • Articolo • Pronome • Verbo • Avverbio • Preposizione • Congiunzione • Interiezione • V čem spočívají hlavní rozdíly oproti češtině?

9. Kritéria pro zařazení ke slovnímu druhu • Neexistuje jednotné kritérium, ale vždy kombinace hledisek → zařazení je někdy kompromisem. • Forma: variabile / invariabile • Significato: pieno (lessicale) / vuoto (grammaticale) • Funzione sintattica • Questo cappotto è bello. – agg. • Prendo questo. – pron.

10. Forma • Variabili (obebné) • sostantivo, aggettivo, articolo, pronome, verbo • parametry, v nichž se ohýbají, jsou tzv. gramatické kategorie • Invariabili (neohebné) • avverbio, preposizione, congiunzione, interiezione • Morfologie studuje zejm. slova ohebná. • Předložky a spojky (Altieri-Biagi: segni funzionali) se uplatní zejm. v syntaxi • Některá subst. a adj. mohou být formálně neohebná (nemají příslušný morfologic. příznak), přesto jsou nositeli dané kategorie • È prontoil caffè? Sono prontii caffè?

11. Significato • Parole piene (autosémantika) • mají tzv. lexikální význam, tvoří otevřenou skupinu • sostantivo, aggettivo, verbo, avverbio • Parole vuote (synsémantika) • také parole funzionali, indicatori strutturali • articolo, preposizione, congiunzione, interiezione, pronome • dávají sdělení náležitou formu, specifikují funkci „plných“ slov, definují vztahy mezi slovy a syntagmaty • Sdělení zbavené synsémantik může být srozumitelné, ale obtížně (telegram, sms) • pregoti inviare subito milione urgente necessità riparazioni macchina • Ti prego di inviarmi subito un milione per l’urgente necessità di riparazioni alla macchina. • Sdělení bez autosémantik: ti di mi un per l’ di alla

12. Funzione sintattica • Dvě roviny analýzy: slovní druhy vs. větné členy: Lucia ha mangiato quel gelato da sola. • sostantivo, verbo, aggettivo, sostantivo, locuzione aggettivale • soggetto, predicato, complemento oggetto diretto, attributo • Slovní druhy: třída slov s podobnými morfosyntaktickými vlastnostmi • Větné členy: popisují vzájemné vztahy mezi slovy ve větě, funkci.

13. SX fce pro delimitaci slovních druhů: • Každý slovní druh má sx. funkce typické (centrální) a netypické (periferní). • Sx Fce je určující pro delimitaci některých slovních druhů: • aggettivo vs. pronome • agg.= attributo (modificatore del nome): mi piace questo maglione • pron. = soggetto (sostituisce il nome): mi piace questo

14. „Význam“ jako definiční rys slovního druhu • Ve „školské“ gramatice se slovní druhy často definují na základě významu. • substantiva = názvy osob, zvířat, věcí... ... vlastností, činností, stavů, dějů... ! • Je to názorná pomůcka: „typická“ (fokální) substantiva jsou konkrétní (řekněte první substantivum, které vás napadne...!). • Pro názvy osob, zvířat a věcí jsou substantiva centrálním slovním druhem • Jako definice je takové vymezení nedostačující: • fragilità (< fragile) • risposta (< rispondere), telefonata (<telefonare) • analisi (< analizzare)

15. Analisi sommaria x esaustiva • Některé slovní druhy mají jemnější dělení (podtypy) → analisi esaustiva • Aggettivo • qualificativo: bello, grande • determinativo • possessivo: mio, tuo, suo • dimostrativo: questo, codesto, quello, stesso • interrogativo / relativo: che, quale, quanto • indefinito: qualche, tale, certo, poco, molto • numerale: tre, primo, doppio • Blíže k historickému vymezení adjektiv viz Dardano-Trifone, s. 227-230.

16. ... tipi di pronomi • Pronome • personale, riflessivo: io, tu... • possessivo: mio, tuo • dimostrativo: questo (*qualche) • interrogativo e relativo: quale • indefinito: nessuno

17. Flexe v italštině • Flessione nominale = declinazione • Flessione verbale = coniugazione

18. Deklinace • Kořen (radice) = nositel lexikálního významu • V italské jmenné flexi se ohýbá pouze koncovka (desinenza): porta - porte • Afixy (tj. prefix, sufix) slouží k odvozování nových slov (konstrukční morfologie)

19. Konjugace • U sloves slouží sufix (přípona) k morfologické flexi (u jmen k derivaci) • Specifická samohláska před koncovkou v infinitivu (zde „A“) = tzv. vocale tematica, typická pro určitou slovesnou třídu (slovesa na -ARE, -ERE, -IRE)

20. Poznámky k určování slovních druhů (1) • Slovní druh vždy označen ve slovníku (kvalitním!) • Jedna forma může patřit k více slovním druhům, v závislosti na různých funkcích. Např. dopo: • adv.: ci sentiamo dopo • prep.: ci vediamo dopo lo spettacolo • agg. inv.: la settimana dopo • s.m.inv.: èil dopo che mi fa paura

21. Poznámky k určování slovních druhů (2) • Hranice slov nejsou vždy dána „mezerou“ mezi slovy... ! • Píší se odděleně, ale tvoří jednu jednotku (slovo): • složený slovesný tvar: sono stato lodato, non sono mai venuto • komparativ adjektiva / adverbia: più forte • někdy i komplexní predikáty: devo partire, sto per partire • Píší se dohromady, ale odpovídají několika jednotkám: • enkliticky připojená zájmena: prendilo, portamelo • předložkové členy: allo, della...

22. Cvičení: určete slovní druhy • Un bimbo, a scuola, non è ancora riuscito a imparare l’a. • Com’è possibile che tu non impari questa vocale così facile! • Dopo sei giorni e sei notti, l’uomo arriva alla città bianca. • Non ho più esitato a comunicarglielo. • Abbiamo attraversato ponte Sisto e ci siamo dirette verso il centro. • Ci è vissuto per cinque anni. • Le è piaciuto il film?