1 / 53

VYTRVALOST

VYTRVALOST. Michl Lehnert Michal Botek. Osnova přednášky. Charakteristika vytrvalosti (V), V jako faktor sportovních výkonů. Biologické základy V. Členění vytrvalostních schopností – druhy V. Charakteristika dlouhodobé V a metodika tréninku. Specifika tréninku V u dětí. Diagnostika V.

Download Presentation

VYTRVALOST

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. VYTRVALOST Michl Lehnert Michal Botek

  2. Osnova přednášky • Charakteristika vytrvalosti (V), V jako faktor sportovních výkonů. • Biologické základy V. • Členění vytrvalostních schopností – druhy V. • Charakteristika dlouhodobé V a metodika tréninku. • Specifika tréninku V u dětí. • Diagnostika V.

  3. VYTRVALOST (V) Schopnost provádět déletrvající pohybovou činnost požadovanou intenzitou co nejdéle nebo co nejvyšší intenzitou po stanovenou dobu nebo vzdálenost.

  4. VYTRVALOST • Vytrvalostní výkon je ovlivněn fyziologickými charakteristikami, ale i úrovní techniky apsychickou připraveností. • Odlišnépožadavky v odvětvích a disciplínách. • V řadě sportovních výkonů patří k rozhodujícím faktorům. • Vztah k dalším motorickým schopnostem. • Zvyšuje zatížitelnost organizmu (nárůst objemu TZ).

  5. VYTRVALOST • Východisko pro trénink: • -specifické požadavky a význam ve sportovním odvětví • -vysoká adaptabilita systémů podmiňujících V

  6. BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY • Vytrvalostní výkon je ovlivněn především: • -metabolismem(vytváření zásob, uvolňování a obnova energie, enzymatický systém…) • -typy svalových vláken (zastoupení ve svalech) • -nervovou soustavou (souhra agonistů a antagonistů - význam relaxace antagonistů) • -výkonností pulmonárního a kardiovaskulárního systému (příjem a transport kyslíku a energetických zdrojů do činných svalů) • úrovní osvojení realizované pohybové činnosti (automatizace pohybových dovedností, ekonomika) • volními vlastnostmi…

  7. (Wasserman, 1999) O2 O2 CO2 CO2 ATP

  8. BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY • Některé adaptace na vytrvalostní podněty jsoumálo specifické, aktivují se bez ohledu na druh cvičení - hlavně v pulmonárním a kardiovaskulárním systému!

  9. BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY

  10. BIOENERGETICKÉ ZÁKLADY • U trénovaných sportovců upřednostňovat cvičení svysokou mírou specifičnosti - značná část adaptací vyvolaných V tréninkem probíhá ve svalových vláknech a nervové soustavě a je specifická(lokální energetické rezervy, kapilarizace svalu, enzymatická činnost, nitrosvalová i mezisvalová koordinace)!

  11. DRUHY VYTRVALOSTI Výchozí členění podle cílového rozvoje vytrvalosti: vytrvalost základní a vytrvalost speciální.

  12. DRUHY VYTRVALOSTI • Vytrvalost základní: • schopnost provádět dlouhotrvající pohybovou činnost • především v režimu aerobní glykolýzy • relativně nespecifická, není zaměřená na zvyšování výkonnosti v konkrétní disciplíně • rozvojem vytvářeny potřebné aerobní základy pro speciální vytrvalost • nezbytná pro vytváření schopnosti snášetvysoké zatížení (rychle zpracovávat laktát) a pro rychlé zotavení • u začátečníků cílem dosáhnout VO2max 50–55 ml∙kg-1∙min-1

  13. DRUHY VYTRVALOSTI • Vytrvalost speciální: • schopností odolávat specifickému zatížení určovanému požadavky dané specializace • vytváří předpoklady pro dosažení maximálního výkonu ve specializaci • důraz kladen na kvalitu prováděné činnosti - ovlivňuje způsob energetického krytí • podmíněna především úrovní globální vytrvalosti, aerobní kapacity, participujícími silovými a rychlostními schopnostmi a speciální nervosvalovou koordinací dle požadavků techniky

  14. DRUHY SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI • RYCHLOSTNÍ(RV) – schopnost udržet maximální intenzitu bez přerušení co nejdéle (cca 20 s ) nebo ji opakovaně vyvíjet podle požadavku disciplíny (trénink viz rychlost). • např. sprint na 200 m • maximální nároky na anaerobní systém • trénink intervalovými metodami (zatížení cca 5-20 s, zotavení cca 3-4 x delší) - intenzita co nejvyšší vzhledem k intervalu zatížení, celkově vysoký počet opakování

  15. ČLENĚNÍ SPECIÁLNÍ VYTRVALOSTI

  16. DRUHY VYTRVALOSTI (dle doby trvání činnosti) • RYCHLOSTNÍ (do 20-30 s) • KRÁTKODOBÁ (do 2-3 min) (do 8-10 min) • STŘEDNĚDOBÁ (od 8-10min) • DLOUHODOBÁ

  17. >10 min AF GL, GLU, LA, Lip DLOUHODOBÁ 8–10 min AF GL, GLU, LA STŘEDNĚDOBÁ 2–3 min AF + AG GL, GLU, LA KRÁTKODOBÁ 20–30 s ATP-CP, AG, AF ATP, GL, GLU, LA RYCHLOSTNÍ VYTRVALOST ČAS ZISK ATP AF – aerobní fosforylace; GL – glykogen; GLU – glukóza; LA – laktát;AG – anaerobní glykogenolýza, CP – kreatin fosfát; ATP – adenosintrifosfát; Lip – lipidy.

  18. DRUHY VYTRVALOSTI • RYCHLOSTNÍ(RV) – schopnost udržet maximální intenzitu bez přerušení co nejdéle (cca 20 s ) nebo ji opakovaně vyvíjet podle požadavku disciplíny (trénink viz rychlost). • příklad: sprint na 200 m • maximální nároky na anaerobní systém • trénink intervalovými metodami (zatížení cca 5-20 s, zotavení cca 3-4 x delší) - intenzita co nejvyšší vzhledem k intervalu zatížení, celkově vysoký počet opakování

  19. DRUHY VYTRVALOSTI • KRÁTKODOBÁ(KV) –schopnost vykonávat kontinuální pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity do 2-3 min. • příklad: běh na 800 m • nároky na aerobní i anaerobnísystém (dle trvání) • trénink intervalovými metodami(zatížení 20 s-3 min intenzita co nejvyšší vzhledem k intervalu zatížení - cca 90-95% maxima), • systematický trénink před pubertou není vhodný

  20. DRUHY VYTRVALOSTI • STŘEDNĚDOBÁ(SV) – schopnost vykonávat kontinuální pohybovou činnost co možná nejvyšší intenzity do 8-10 min. • příklad: běh na 3 km • maximální nároky na aerobní systém, ale zapojeni anaerobní • trénink především intervalovými metodami

  21. DRUHY VYTRVALOSTI • DLOUHODOBÁ(DV) – schopnost vykonávat kontinuální nebo přerušovanou pohybovou činnost stanovenou intenzitou co nejdéle nebo co možná nejvyšší intenzitou po nezbytnou dobu (déle jak 8-10 min). • příklad: běh na 10 km • označována jako Vobecná, základní,aerobní • maximální nároky na aerobní systém

  22. DLOUHODOBÁ VYTRVALOST • Úroveň DV je ovlivněna především dvěma funkčními charakteristikami: • Maximální aerobní výkon (VO2max) - nejvyšší možná spotřeba kyslíku v tkáních (v ml/min/kg) při práci velkých svalových skupin. • -především spolehlivým ukazatelem maximálníhopotenciálu aerobní produkce energie • -vhodným ukazatelem regeneračních schopností

  23. DLOUHODOBÁ VYTRVALOST B) Aerobní kapacita - využívání co největší možné části VO2max po delší dobu, v podstatě co nejdéle (funkčně se jedná o činnost v setrvalém stavu). Efektivní rozvoj DV vyžaduje zaměření na obě složky!

  24. Maximální aerobní výkon • VO2max:tréninkem lzezvýšit o 20% (zvýšení spotřeby kyslíku hlavně ve svalových vláknech typu I, při tréninku vyšší intenzitou i  II, nejlépe mezi 15-19 lety). • Srovnání VO2max u různých sportovců vyžaduje vypočítat relativní VO2max (ml∙kg-1∙min-1).

  25. Maximální aerobní výkon • Zlepšení VO2max především intervalovými metodami -optimální intenzita 80-90% VO2max nebo na úrovni VO2max, • -trvání vzhledem k individuální době, kterou je sportovec schopen intenzitu udržet, • -odpočinek 1:1 (efekt již při frekvenci 1x týdně). • Typické hodnoty VO2max pro jednotlivé sporty.

  26. Maximální spotřeba kyslíku - VO2max :běžci na lyžích 80-90 ml/min/kg : cyklisti silniční 70-80 ml/min/kg : plavci 60-70 ml/kg/min : tenisti 55-60 ml/min/kg : gymnasti 50-55 ml/min/kg : netrénovaní ???? ml/min/kg

  27. Maximální aerobní výkon a rozvoj DV • VO2max koresponduje s cca 95% srdeční frekvence • (SF) a s 80% maximální rychlosti. • Řídit intenzitu tréninkového zatížení pomocí % • VO2max je obtížné, používá se proto jeho odhadů.

  28. Maximální aerobní výkon a rozvoj DV • POSOUZENÍ INTENZITY PŘI TRÉNINKU DV: • odhad vyjádřením% maximální SF- využívá zjištění, že křivka spotřeby O2 a SFse v rozmezí cca 40-80% maxima shoduje • odhad na základě znalosti rychlosti prováděné činnosti (běh, jízda na kole…) při VO2max • odhad na základě znalosti vztahu mezi % maximální rychlosti a % VO2max.

  29. Aerobní kapacita a rozvoj DV • Zlepšení především metodami nepřerušovaného zatížení. • Využívá se delší doby zatížení a nižší intenzity.

  30. METODIKA TRÉNINKU DV • Pro efektivní rozvoj DV se používá širšího pásma zatížení v rozsahu cca 60-90% VO2max. • Trénink na spodní hranici ovlivňuje více aerobní kapacitu. • Trénink na horní hranici ovlivňuje více aerobní výkon. • A a B jsou částečně nezávislé, částečně se mohou kompenzovat!

  31. Účinná zóna zatížení pro rozvoj aerobního systému

  32. METODIKA TRÉNINKU DV • V praxi se využívá poznatků o:1. aerobním prahu (AP)2. anaerobním prahu (ANP)

  33. METODIKA TRÉNINKU DV • AP -odpovídá takové intenzitě zatížení, při které hladina laktátu dosáhne hranice cca 2 mmol laktátu na l krve. • Od dosažení této hranice je potřebná energie doplňována anaerobně laktátovým štěpením energetických rezerv a hladina laktátu se začíná zvyšovat. • Dosaženo cca 70–75 % maximální srdeční frekvence (SFmax)

  34. METODIKA TRÉNINKU DV • ANP -intenzita, při níž jsou kladeny vysoké nároky na O2systém, ale acidóza zůstává v mezích tolerance a cvičení lze provádět delší dobu (dosaženo maximálního laktátového setrvalého stavu). • ANP se nachází u trénovaných v pásmu 85-90% VO2max, u netrénovaných níže.

  35. METODIKA TRÉNINKU DV • Koncept ANP je v současnosti zpochybňován: koncentrace laktátu v krvi je závislá na genetických předpokladech, je variabilní, a nelze z ní usuzovat na koncentraci ve svalech! • Hodnoty ANP je třeba určovat pro rozdílné pohybové činnosti zvlášť.

  36. METODIKA TRÉNINKU DV • ORIENTAČNÍ STANOVENÍ ANP POMOCÍ • SRDEČNÍ FREKVENCE • ANPmuži = (220 – věk) x 0.85 • ANPženy = (225 – věk) x 0.85 • přesněji: • 2. ANP = (SFmax – SFklid) x 0.85 + SFklid • Stanovení SFmax: • Orientačněvýpočtem:220 – věk • Laboratorními a terénními testy.

  37. METODIKA TRÉNINKU DV Metody nepřerušovaného zatížení Tréninkový efekt: především rozvoj aerobní kapacity. a) Rovnoměrná (souvislá) – intenzita cca 60-80% SF max, objem 25–60 min (vytrvalostních disciplín i více). b) Střídavá – intenzita se plánovitě mění (mírná až vysoká), variantou je fartlek (hra s rychlostí), střídání intenzit podle subjektivních pocitů (ovlivňuje i anaerobní procesy, rychlost odstraňování laktátu).

  38. METODIKA TRÉNINKU DV • Ad a) Varianty rovnoměrné (souvislé) metody: • Extenzivní • Intenzivní

  39. METODIKA TRÉNINKU DV Ad 1. Extenzivní

  40. METODIKA TRÉNINKU DV Ad 2. Intenzivní

  41. METODIKA TRÉNINKU DV Ad b) Střídavá metoda: stanoveny rozdílné délky úseků a intenzita, s jakou budou úseky absolvovány.

  42. Intenzita činnosti v % SFmax a možná doba provádění při rozvoji vytrvalosti 100% 6-10 min 90% do 15-20 min 80% do 120 min 70% od 8-10min 60% cca 200 min • To v tréninku není možné opakovat, proto se uplatňují • intervalové metody (viz dále).

  43. METODIKA TRÉNINKU DV II. Metody přerušovaného zatížení Tréninkový efekt: především aerobní výkon (zapojeno více druhů vláken). Intervalové metody – využívají neúplného intervalu zotavení, interval zatížení 10 s-15 min,intenzita 80-100% SFmaxvysoký nárůst laktátu (LA) kompenzovat aktivním odpočinkem intenzitou do 60% VO2max (do této hodnoty lineární závislost mezi činností a odstraňováním LA).

  44. METODIKA TRÉNINKU DV Intervalové metody

  45. METODIKA TRÉNINKU DV • Intervalové metody intenzivní - krátký interval • zatížení - cca do 2 min, vyšší intenzita. • b) Intervalové metody extenzivní -dlouhý interval • zatížení - cca do 15 min, nižší intenzita. • Existuje mnoho variant intervalových metod. • Efekt: zlepšení využívání O2ve svalech, zlepšení tolerance na zplodiny anaerobního metabolismu, urychlení jejich odstraňování… • Využití: stimulace všech druhů vytrvalosti.

  46. METODIKA TRÉNINKU DV • Kruhový trénink– zapojeno mnoho svalových skupin po krátkou dobu→menší efektivita (změny v oxidativních enzymech nejsou vyvolány). • Pro rozvoj V zařazovat více cviků na velké svalové skupiny a delší dobu cvičení na stanovištích (dále viz téma „Kruhový trénink“).

  47. Zóna Cvičení Efekt Poznámka 50-60% Rychlá chůze Zdravotní Trénink-zahájení, ukončení 60-70% Jogging Zdravotní,hl. korekce váhy Až 85% energie z tuků 70-80% Běh-stření intenzity funkční kapacita 50% energie z tuků i zcukrů 80-90% Běh vysoké intenzity Sportovní výkonnost Cv. na ANP, trvání limitováno od 90% Intervalový běh Sportovní výkonnost Krátkodobé cv., riziko zranění Řízení tréninku DV podle % HRmax

  48. SPECIFIKA TRÉNINKU VYTRVALOSTI U DĚTÍ • Předpoklady dětského organizmu pro vytrvalostní činnost: • vysoká hodnota VO2 max • vysoký stupeň ekonomizace cyklických pohybů • dýchací a oběhový systémpracuje méně ekonomicky (vyšší srdeční a dechová frekvence) - kompenzováno rychlejší aktivizací aerobního metabolismu na počátku zatížení, vyšší ekonomičností energetických systémů, lepším krevním zásobením aenergetickými zásobami ve svalech.

  49. SPECIFIKA TRÉNINKU VYTRVALOSTI U DĚTÍ • Dětskému organizmu vyhovuje předevšímkratší doba • trvánícvičení (nejlépe herní forma). • Využívat širokého spektra cvičení, měnit vzdálenosti a • trvání– trénink by měl být pestrý a zábavný. • Srdeční frekvenceby měla dosahovat minimálně160/ min.

  50. SPECIFIKA TRÉNINKU VYTRVALOSTI U DĚTÍ • Srdeční frekvenceby měla dosahovat minimálně160/ min, avšak vysoká intenzita je zbytečná– např. při SF kolem 200/min nízký tepový objem (pokles schopnosti přenosu kyslíku a glukózy pro svalovou práci) • SFmax lze orientačně zjistit výpočtem: • SFmax = 210 – věk (dívky) • SFmax = 207 – věk (hoši).

More Related