Postav si sám Vodíkového jezdce

1. Postav si sámVodíkového jezdce Jednoduchý a rychlý návod na složení Vodíkového jezdce

2. Obsah • Informace o soutěži Napájení Sluncem (Vodíková část) • Pravidla závodu • Kontaktní údaje • Princip Vodíkového jezdce • Mechanická konstrukce • Spojení konstrukce • Blokové schéma systému • Palivový článek • Měnič • Pomocný napájecí zdroj • Hlavní měnič • Schéma zapojení • Pravidla osazování DPS • Postup při pájení • Osazovací výkres řídící elektroniky • Osazená DPS • Oživení řídící elektroniky • Pohon Vodíkového jezdce

3. Princip Vodíkového jezdce Vodíkový jezdec je autíčko s palivovým článkem jako pohonnou jednotkou. Palivový článek je elektrochemické zařízení vytvářející elektrickou energii z vodíku a kyslíku. Princip výroby elektřiny v palivovém článku spočívá v dodávání paliva k anodě (H2) a okysličovadla ke katodě (O). Mezi těmito dvěma neprodyšně oddělenými elektrodovými prostory se nachází elektrolyt. Palivový článek má mnohem výhodnější poměr energie/hmotnost než jiné zdroje. Jelikož výstup z palivového článku není parametrizován na zvolený typ pomohu (elektromotorek) je soustava doplněna o měnič, který umožňuje regulovat elektrickou energii dodávanou do elektromotorku.

4. Mechanická konstrukce Mechanická konstrukce Vodíkového jezdce je obdobná osvědčené konstrukci Slunečního poskakovače s tím, že je upravena aby nesla palivový článek. Konstrukce se skládá ze tří částí. Jedna je příď, na kterou se uchycují přední kolečka. Další část je uchycení palivového článku a třetí část je hlavní část podvozku, na kterou se uchycuje zadní hnací kolečko, díl na palivový článek, přední část a motorek. Všechny tři části se k sobě pájejí či bodově svařují a musí se dbát na to, aby všechny tři části byly na sebe kolmé (každá část směřuje v jedné ose (osy x, y, z)).

5. Vytvarování jednotlivých částí Přední část se nijak netvaruje. Hlavní díl se na jedné straně ohýbá do pravého úhlu asi o délce 2 cm tak, aby kolečko nebylo moc vystrčené. Díl na uchycení palivového článku se vytvaruje do písmene U tak, aby se na něj dal bezpečně posadit článek.

6. Postup složení Po vytvarování všech tří části do požadovaných tvarů se tyto spájí k sobě. Doporučuji si jednotlivé části k sobě přichytit tenkým drátkem a potom zapájet, aby se nám při pájení nerozpadávaly. Zadní a hlavní díl se k sobě připojí tak, že hlavní díl se umísí uprostřed zadního dílu a zadní díl se umístí 0,5cm od neohnutého kraje hlavního dílu. Díl k uchycení článku se přichytí 1cm od spoje hlavního a zadního. Zadní uchycení dílu na palivový článek Uchycení hlavního a zadního dílu konstrukce

7. Osy kol, osazení kol Jako osa kol slouží ocelový drátek, který se ke konstrukci připojuje omotávací technikou tak jako ostatní části konstrukce. Tyto osy by měly být velmi pevné o průměru 0,6 a větším. Musí být rovné a bez nerovností a dobře hladké, aby kolo po nich dobře klouzalo. K bočnímu vymezení kol se používají skleněné korálky. Kola se nasazují na osy kol tak, že se nejdříve nasadí korálek, potom se nasadí kolečko a na konec se opět nasadí korálek, který se zakápne sekundovým lepidlem obr.10. Mezi oběma korálky a kolečkem musí být maličká vůle, aby se kolečko mohlo točit, ale ne moc velká, aby se kolečko neviklalo do stran, což může způsobit, že vozítko nepojede rovně a bude zahýbat. U předního kolečka to způsobí spadávaní hnací gumičky. Osa kola Uchycení kola na osu

8. Spojení konstrukce Spojení konstrukce je možno provést několika způsoby: • Pájením • Bodovým svařováním

9. Pájení konstrukce Zapájení konstrukce je možné provést trafo pájkou, čí pájkou pro plošné pájení pomocí tzv. omotávací techniky. • Nejprve je nutno očistit místa, která mají být spájená, • následně na tyto místa je možno nanést kapalinu usnadňující pájení, • pro usnadnění pevnosti konstrukce je ji možno zajistit pomocí kouskem drátku, kterým je místo styku dvou strun obmotáno. Na tento spoje je následně nanesen rozehřátý cín, • Cínem musí být pokryt celý spoj a po zatuhnutí by spoj měl být lesklý a hladký. Pozor na spálení, ocelové struny přenášejí energii. Ukázka zde:

10. Ukázka pájení

11. Bodové svařování konstrukce K bodovému svařování se používá bodová svářečka, teplotu svaru by měla být nastavena úměrně k použitému materiálu. Není-li tato teplota známa, je možno ji nastavit tak, že jednotlivé stupně jsou vyzkoušena na testovacím materiálu. Svařování se provádí položením materiálu na dotykové plochy svářečky a stisknutím páky, aby se druhá pohybová hlavice spojila se spodní nosnou hlavicí. Ukázka zde:

12. Bodové svařování

13. Blokové schéma systému Palivový článek Hlavní měnič Pomocný měnič Motor

14. Palivový článek Základní informace • Jedná se o miniaturní reverzibilní palivový článek určený pouze k vyučovacím a experimentálním účelům. • Pomocí proudu se voda rozloží na vodík a kyslík. • Plyny jsou uloženy v uskladňovacích rezervoárech. • Plyny jsou přiváděny k membráně za vzniku elektrické energie, tepla a vody. Plnění palivového článku Před použitím palivového článku musí být spodní zásobníky vody naplněny až po okraj destilovanou vodou. Při použití jiných tekutin než je destilovaná voda se může palivový článek zničit.

15. Postup naplnění Otočte palivový článek dnem vzhůru. Odstraňte zátku z jednoho zásobníku a naplňte jej až po okraj vnitřních trubek destilovanou vodou. Ujistěte se, že jste nalili tolik vody kolik je možné a opět uzavřete rezervoár zátkou. Tento proces zopakujte i pro druhý zásobník. Nyní otočte palivový článek na bok a nechte jej v této poloze po dobu přibližně 10-ti minut, aby se membrána pořádně zvlhčila. Tento postup zopakujte vždy, když se bude palivový článek plnit nebo se bude do něj destilovaná voda pouze dolévat. Časem a vlivem tepla se může stát, že se zátka na dně zásobníků s vodou může srazit a dojít k vytékaní vody. Tento problém může být lehce opraven. Postup plnění

16. Pokyny pro práci s palivovým článkem 1/2 • Pracoviště • Doporučuje se používat palivový článek uvnitř budovy v rozmezí teplot mezi 10 – 35°C, aby byl chráněn před vnějšími vlivy. • Pracoviště by mělo mít stalý a pevný základ v horizontální poloze. • Při použití ve spojení s Vodíkovým jezdcem dávejte pozor, aby nespadl ze stolu. • Doporučení • Ujistěte se, že se palivový článek při používaní nevysušuje (po vybití jej nenechávejte zapojen do obvodu). Pravidelné používaní palivového článku není na škodu, palivový článek má lepší charakteristiky. Při delším nepoužívaní palivového článku může dojít k vysušení membrány, která se pak musí déle zvlhčovat. Pro měření charakteristik je lepší, aby palivový článek byl již alespoň jednou nabit a vybit.

17. Pokyny pro práci s palivovým článkem 2/2 • Upozornění • Nezakrývejte otvor horních rezervoárů reakčních plynů. Mohlo by dojít k přetlaku a uvolnění zátek nebo k prasknutí čel palivového článku. • Nepřipojujte palivový článek na externí zdroje elektrické energie s napětím vyšším než je doporučená hodnota napětí palivového článku při nabíjení. Může dojít ke zničení palivového článku. • Nespojujte palivový článek nakrátko. • Z bezpečnostních důvodů nesmí být prováděny modifikace palivového článku. • Možné chyby (menší chyby, které můžete opravit sami) • Palivový článek neprodukuje jakýkoliv plyn • Zkontrolujte, zda je elektrické spojení mezi palivovým článkem a nabíjecím zdrojem správné (polarita, kontakty). • Palivový článek produkuje málo plynu • Nabíjejte palivový článek potřebným proudem, při proudu menším, než je požadovaná hodnota, trvá vyprodukování plynu delší dobu.

18. Postup při opravě prosakování palivového článku přes spodní zátku Otočte palivový článek dnem vzhůru. Odstraňte zátku. Tuto zátku položte na stůl tak, jako by byla vložena v palivovém článku, při jeho otočení do výchozí polohy. Svou dlaní přitlačte na zátku proti stolu. Pokud je nutné, opět doplňte zásobník destilovanou vodou. Nasaďte zátku zpět na dno zásobníku. Při opětovném prosakování celý postup zopakujte. Nepomůže-li to, je třeba zátku vyměnit za novou. Zátka Oprava zátky

19. Měnič Palivový článek dodává napětí 500-750mV a proud 500mA max. Tyto parametry zdroje jsou celkem problematické pro další využití. Pokud chceme napájet nějakou elektroniku, je nutné toto napětí zvýšit. Nejnižší napětí při kterém fungují nejčastější typy obvodů (CMOS, TTL) je 2.0-4.5V. I bipolární tranzistor potřebuje vzhledem k požadovanému vstupnímu napětí příliš mnoho. Germaniový tranzistor má potřebné napětí báze 200-300mV, saturační napětí asi 200mV a velký výstupní odpor, křemíkový tranzistor požaduje 500-700mV. Tranzistory je možno spínat i nižším napětím, ale pak mají nízký proudový zesilovací činitel a tím nízkou účinnost. Vhodnou součástkou pro dané použití se jeví unipolární MOSFET tranzistor. Ten se chová jako řízený odpor, který při sepnutí může mít hodnotu desítky nebo jednotky mΩ. Při odporu 20mΩ a proudu 0.5A je úbytek na tranzistoru 10mV, což je řádově nižší ve srovnání s bipolárními tranzistory. Nevýhodou MOSFET tranzistorů je nutnost vysokého budícího napětí na gate elektrodě (odpovídá bázi bipolárního tranzistoru) 2.5 - 15V. Je použit hlavní měnič s MOSFET tranzistorem, který bude mít vysokou účinnost (vzhledem k napájecímu napětí > 50%) a pomocný napájecí zdroj. Ten sice bude mít nízkou účinnost( < 20%), ale vhledem k nízkým výstupním proudům pro napájení řídící elektroniky ( jednotky mA), bude napájecí proud desítky mA.

20. Pomocný napájecí zdroj Pomocný napájecí zdroj je samokmitající neřízený transformátorový měnič. Při použití germaniových tranzistorů pracuje od napětí 0.2V, při použití křemíkových od napětí 0.5V. Schéma viz obr. Každý tranzistor má zpětnou vazbu přes transformátor. V první fázi spíná první tranzistor, který při rostoucím proudu kolektorem tranzistoru ještě dále zvyšuje proud báze a tím dochází i k růstu proudu kolektorem. Pozitivní zpětná vazba trvá až k bodu saturace magnetického pole transformátoru případně saturace proudu vlivem vnitřního odporu vinutí transformátoru, kdy už nedochází k růstu magnetické indukce a tím růstu vybuzeného napětí. Následuje pokles indukovaného napětí a tím i pokles proudu báze a uzavření tranzistoru. Tím začíná druhá perioda kmitání, kdy dochází k vybuzení druhého tranzistoru při vypínání prvního. Průběhy napětí na tranzistorech jsou na obr.17. Tento zdroj je určen pro napájení hlavního měniče. Ten pro svou funkci požaduje 3?12V/10mA, které mu pomocný měnič je schopen dodat.

21. Schéma pomocného zdroje

22. Hlavní měnič Hlavní měnič je zvyšující indukční měnič bez regulace. Střída a frekvence je daná časovačem NE555. Ovládací signál je připojen přímo na MOSFET tranzistor, který spíná akumulační tlumivku, která svou energii po rozepnutí předá výstupnímu kondenzátoru. V něm se uchová energie po dobu nabíjení tlumivky. Před časovačem NE555 je ještě watchdog MCP 120, který hlídá napětí s pomocného měniče a jakmile překročí napětí 3,15V zapne napájení časovače a ten začne kmitat. Pokud by zde nebyl tento obvod, časovač se nám za nějakou dobu zasytí a přestane kmitat toto se nám neprojeví při zkoušení na napájecím zdroji, protože zdroj dokáže dodávat požadovaný proud a jelikož toto palivový článek nesvede projeví se nám tento jev. Schéma je na obr. Samozřejmě je možné nahradit neřízený oscilátor složitějším zapojením, například obvody, které jsou určeny pro zvyšující měniče, a přizpůsobit je použitému napájecímu napětí. Ten dokáže lépe postihnout různé režimy provozu a změny napájení. Také by se snížil klidový odběr, který je asi na 40% jmenovitého odběru. Nutnost použití pomocného měniče zůstává.

23. Schéma Hlavního měniče

24. Schéma zapojení

25. Pravidla osazování DPS Pravidlo osazování je velmi jednoduché, osazuje se od nejmenších součástek po největší. Je-li v obvodu umístěn IO je vhodné začít od něj a následně postupovat od nejmenších součástek k největším, čili: • Diody • Odpory • Patice • Trimry • Kondenzátory • Tranzistory • Piny • Propojky • Polarizovaný kondenzátor • Připojení – motorek, solární panel

26. Postup při pájením mikropájkou • Zapnutí pájku na 350°C • Houbička musí být vlhká, hrot pájky musí být vždy čistý a lesklý • Ploška hrotu pájky je přiložena na měděnou cestu a vývod součástky. Cín je jemně vtlačen do zahřátého místa tak, aby vznikl kolem vývodu součástky a měděné cesty kužel. • Celý proces trvá několik sekund, hrot pájky nesmí na měděné cestě zůstat příliš dlouho aby nedošlo ke zničení měděné plošky. Zároveň hrot pájky na spoji musí zůstat tak dlouho dokud se cín nerozlije na prohřáté místo.

27. Seznam použitých součástek Transformátor

28. Osazovací DPS

29. Osazená DPS

30. Dioda Diody jsou polarizované součástky, je třeba dbát na správné uložení na DPS dle schématu a osazovací předlohy. Dioda se skládá z anody a katody. Schematická značka Reálná součástka Anoda musí být připojena na napájecí ( + ) část a Katoda musí být připojena na zem ( - ).

31. Odpor 1/2 Odpory nemají polaritu avšak liší se svou hodnotou. Hodnot a je snadno zjistitelná z barevného kódu, který má každý odpor na sobě nebo změřením hodnoty odporu přístrojem (ohmetrem, multimetrem). Multimetr má několik rozsahů (napěťový, proudový, odporový, diodový test a jiné..). Pro měření odporu se používá odporový rozsah který je na přístroji zobrazen značkou ohmy (Ω). Tato část má několik velikostí, většinou se uvádí jednotky ohmů (xΩ), kilo ohmy (kΩ) a mega ohmy (MΩ).

32. Odpor 2/2 Hodnota odporu je zjištěna tak, že vývody z multimetru položíme na vývody z odporu položeného na stole. Změna rozsahu se provádí dle potřeby dokud se na přístroji nezobrazí hodnota součástky. Schematická značka Reálná součástka

33. Tranzistory Rozlišujeme dva typy tranzistorů: • Unipolární tranzistor • Bipolární tranzistor

34. Unipolární tranzistor Unipolární tranzistor je polovodičový prvek, jehož označení unipolární vyjadřuje, že přenos náboje je v tomto tranzistoru uskutečňován pouze majoritními nositeli (na rozdíl od bipolárního tranzistoru). Skládá se z polovodičů typu N a P. Pro velký vstupní odpor se těmto tranzistorům také říká tranzistory řízené elektrickým polem (FET, Field-EffectTransistors). Velký vstupní odpor je velkou výhodou unipolárních tranzistorů oproti bipolárním, jejichž malý vstupní odpor se nepříznivě projevuje při zesilování signálů ze zdrojů s velkým vnitřním odporem. Vstupním obvodem unipolárního tranzistoru tak neteče proud a je, podobně jako elektronka, řízen napětím. Řídící elektrodou teče buď jen malý proud ekvivalentní proudu diody v závěrném směru nebo jí neteče prakticky žádný proud. Tyto výhody umožňují unipolární tranzistor využívat v obvodech s vysokou hustotou integrace. Z principu funkce bipolárního tranzistoru totiž vzniká Jouleovo teplo, které není schopný miniaturní čip odvést. Nevýhodou (danou právě vysokou vstupní impedancí) je možnost snadného poškození těchto tranzistorů statickým nábojem, zvláště při manipulaci před zapojením do obvodů. Další výhodou tohoto tranzistoru je že v I. kvadrantu je VA charakteristika silně (né ideálně) lineární, proto jej často používáme v analogovém režimu(nejčastěji jako zesilovač)minimální zkreslení.

35. Unipolární tranzistor Existují dva druhy unipolárních tranzistorů: • JFET (unipolární tranzistor s přechodovým hradlem) • MOSFET (unipolární tranzistor s izolovaným hradlem)

36. Bipolární tranzistor Bipolární tranzistor je třívrstvá součástka složená z různě dotovaných oblastí. Uvažujme tranzistor typu NPN v zapojení se společným emitorem. Zvyšováním kladného napětí mezi bází a emitorem se ztenčuje oblast bez volných nosičů na rozhraní báze a emitoru. Okolo napětí 0,6 V až 0,7 V pro křemík (Si) a 0,2 V až 0,3 V pro germanium (Ge) začíná PN přechod báze-emitor vést elektrický proud. Tato část tranzistoru se chová jako klasická polovodičová dioda. Emitor je na rozdíl od báze o několik řádů více dotován, má mnohem více volných nosičů náboje. V případě NPN tranzistoru elektronů, a ty zaplaví tenkou oblast báze. Přivedením kladného napětí mezi kolektor a emitor, začnou být přebytečné elektrony odsávány z báze směrem ke kolektoru. Přechod Báze kolektor je polarizován v závěrném směru. Přebytek elektronů je následně posbírán ve vyprázdněné oblasti přechodu kolektor-báze. Podmínky pro správnou funkci tranzistoru jsou: • Tenká vrstva báze – Podstata tranzistorového jevu. • Emitor dotovaný více než báze – Způsobuje převahu volných nosičů náboje z emitoru. Při otevření přechodu báze–emitor se tak zachovává délka báze a elektrony vstříknuté do báze z emitoru nestíhají rekombinovat. • Báze dotovaná více než kolektor – Čím větší je rozdíl dotací, tím větší napětí může tranzistor spínat, ale má také větší sériový odpor. V bipolárním tranzistoru vedou proud také díry. Ty se zákonitě pohybují opačným směrem, ale plní stejnou úlohu jako elektrony. Proto se tomuto typu tranzistoru říká „bipolární“.

37. NPN a PNP tranzistory Rozlišujeme dva typy bipolárních tranzistorů. Oby tyto tranzistory se skládají z kolektoru C(K), emitoru (E) a báze (B). NPN PNP

38. Kondenzátor Kondenzátory jsou rozděleny na dva základní druhy dle polarity na: polarizované a nepolarizované. Oba tyto druhy mají na sobě napsány své hodnoty od výrobce. U polarizovaného kondenzátoru je nutno dbát na správné připojení do obvodu. Většinou je na samotné součástce vyobrazena minusová strana. Pakliže tomu tak není, je možno se řídit podle vývodu dané součástky neboť kladná hodnota má vždy delší vývod. Schematická značka Reálná součástka Nepolarizovaný Polarizovaný Nepolarizovaný Polarizovaný

39. Cívka Cívka je elektrotechnická součástka používaná v elektrických obvodech: k vytvoření magnetického pole elektrického proudu, které se dále využívá k působení magnetickou silou - cívka slouží jako elektromagnet, k indukci elektrického proudu proměnným magnetickým polem - cívka slouží jako induktor (nositel indukčnosti). Cívka ve stejnosměrném obvodu V obvodu stálého stejnosměrného proudu se cívka projevuje pouze svým elektrickým odporem. Kolem cívky se průchodem stejnosměrného proudu vytváří stálé magnetické pole. Magnetický indukční tok závisí přímo úměrně na indukčnosti cívky a velikosti proudu. Indukčnost cívky a tím i magnetické pole je možno zesílit vložením jádra-magnetického obvodu do cívky • Schematická značka • Reálná součástka

40. Výroba transformátoru Transformátor se vyrábí z feritového jádra a měděného drátu. Postup je následující. Doporučuji nejdříve namotat sekundární vinutí a potom až dva primární, protože by zbytečně překážely. U sekundárního vinutí není důležitý směr vinutí (konec a začátek) U primárních vinutí je nutno zachovat směr vinutí tak, aby se po připájení na desku křížily. Poměr závitů je přibližně 1:7. Sekundárním vinutím se obvod dolaďuje tak, aby při zastavení motorku odebíraný proud nepřesáhl 500mA takže se počet závitů na sekundárním vinutí může lišit podle odporu součástek atd.

41. Osazení, oživení a odstranění závad1/2 Nejdříve se osadí pomocný měnič, který nám slouží ke zvýšení napětí pro hlavní měnič. To znamená astabilní klopný obvod se zpětnou vazbou přes transformátor, tvořený tranzistory T1 a T2, odpory R1 a R2, transformátorem a zdvojovač s usměrňovačem, tvořený D1, D4, C1 a C2 a dále se osadí kapacita C4 a C6 a zenerova dioda. Nyní obvod připojíme na napětí 0,5 – 0,6V, nejlepší je použít zdroj s proudovým omezením, které se nastaví kolem 500mA, a měříme napětí na kapacitě C6. Měřené napětí musí mít hodnotu napětí zenerovy diody. Pokud ne, zvyšujte pomalu vstupní napětí, je možné, že máte nastavené malé napětí, které nerozkmitá tranzistory. Když nepomůže tento zásah, zkontrolujte zda primární cívky ve zpětné vazbě astabilního klopného obvodu jsou zapojeny do kříže. Pokud ano, zkontrolujte tranzistory, buď osciloskopem, mezi bází a kolektorem musí kmitat, jestliže nekmitají, nejspíš je vadný některý z tranzistorů. Pokud však klopný obvod nekmitá a cívky jsou zapojeny do kříže a napětí na kapacitě stále není požadované hodnoty, je nejspíš vadná některá z diod nebo kapacit.

42. Osazení, oživení a odstranění závad 2/2 Po odstranění závady (napětí na kapacitě C6 je napětí zenerovy diody) pokračujte v osazování desky plošných spojů všemi součástkami kromě FET tranzistoru Q4, indukčnosti L1, diody D3 a kapacit C7 a C9. Připojte vstupní napětí a zkontrolujte jestli kmitá časovač NE 555 přibližně v poměru 80:20%. Jestli tomu tak není a nekmitá vůbec zkontrolujte watchdog, jestli při dosažení daného napětí sepne na reset časovače 555 (nožička č. 4) napětí, které je na vstupu watchdogu (log.1). Pokud je vadný, vyměňte ho, pokud je dobrý a časovač 555 nekmitá je nejspíš vadný tento časovač a je třeba ho vyměnit. Časovač 555 kmitá, ale v jiném poměru – zkontrolujte osazení odporu, kapacit a jejich hodnot. Po odstranění závady doosazujte i zbytek součástek a zkontrolujte funkčnost měniče. Pokud není funkční (na výstupu není „žádné napětí“, vždy zde bude napětí, které je nastaveno na zdroji) zkotrolujte osazení posledních součástek, jejich hodnot a jejich stav(dobrý - vadný). Když jsou poslední součástky v pořádku postupujte s kontrolou a odstraněním závad postupně, tak jak při osazování. Na konec se na desku připájí dráty, na které je napájen konektor a protikus konektoru se napájí na kabely motorku. Pozor na polaritu, protože konektor je se zámkem a vozítko by jezdilo opačným směrem než chcete.

43. Pohon Vodíkového jezdce Navolnou plochu desky plošného spoje nebo na drát ocelové konstrukce je elektromotorek připevněn pomocí vhodně natvarovaného plíšku, zapájením či svařením. Vzdálenost motorku od poháněného zadního kola je volena s ohledem na délku převodového řemínku (gumičky). Je nutné, aby osa hnaného kola nebyla příliš namáhána tahem řemínku. Pro fungování elektromotorku musí být správně osazena deska plošného spoje. Umístění motoru

44. Stejnosměrný motor Stejnosměrný motor je točivý elektromotor, napájený stejnosměrným proudem. Motor využívá principu minimální energie. Ve vnitřním magnetickém poli se nachází smyčka, kterou protéká proud. Ten indukuje magnetické pole, které je vždy orientováno stejně jako vnější magnetické pole; toho je dosaženo díky komutátoru, který změní směr proudu smyčkou pokaždé, kdy dojde k překlopení. Energie této soustavy bude nižší, pokud budou magnetická pole orientována proti sobě. Proto působí na smyčku moment, který se ji snaží překlopit. Protože po překlopení se změní směr proudu protékajícího smyčkou, pokračuje toto pak dále.

45. Princip stejnosměrného motoru

46. Informace o soutěži Program Napájení Sluncem již existuje osmým rokem a klade si za cíl seznámit studenty zábavnou formou s problematikou mechanické konstrukce, elektrotechniky, řízení, obnovitelných zdrojů a dalších.

47. Pravidla závodu • Vodíkový jezdec je před startem nabíjen cca 1 minutu. • Následně musí do 15 sekund odstartovat letmým startem • Měří se ujetá vzdálenost při konstantním poskytnutém množství paliva. • Omezující podmínky: • Robot musí být poháněn jen energií z poskytnutéhovodíkového článku. • Před "nabíjením" je organizátorem každý z robotů "vybit". • Bezprostředně před každou soutěžní jízdou je každý z robotů "nabit". • Robot je "nabíjen" zdrojem organizátora, který garantuje předání stejného množství energie každému ze soutěžících.

48. Kontaktní údaje VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA Fakulta elektrotechniky a informatiky 17. listopadu 15 708 33 Ostrava Poruba Katedra měřicí a řídicí techniky Více informací na: http://napajenisluncem.vsb.cz/vodik/index.php