Předsókratikové

1. Předsókratikové Herakleitos, Leukippos, Démokritos, Empedoklés, Anaxagorás

2. Hérakleitos z Efesu (535 - 475) • Pocházel z Efesu z aristokratické rodiny • Byl svérázným samotářem, vysmíval se davu, kritizoval demokracii • Měl nárok stát se obětníkem, postoupil jej však svému bratrovi. • „Co se divíte ničemové? Což není lepší dělat toto (hra v kostky s dětmi), než s vámi spravovat obec?“ • Před svými nepřáteli se uchyluje do chrámového azylu Artemidia, starodávného posvátného okrsku bohyně v Efezu. Jí obětuje (věnuje) svůj jediný spis, jehož název není znám, pozdější tradice mu přisuzuje standardní pojmenování „Peri fyseós“ (o přírodě). • V stáří se zcela izoloval od lidí a žil jako poustevník v horách.

3. Hérakleitos z Efesu (535 - 475) • Kritizoval tzv. mnohoznalectví – tj. množství vědění bez hlubšího vhledu. • „Samotné množství vědění neformuje ducha, jinak by jistě osvítilo Pýthágora i Xenofana. Jde o to nalézt jednu myšlenku, která otevírá tajemství světa.“ • Tvrdil, že vše je v neustálém pohybu, všechno se mění: • „Vše plyne /panta rhei/“ • „Nevstoupíšdvakrát do stejné řeky“. Složitější verze tohoto výroku zní: „Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme „

4. Hérakleitos z Efesu (535 - 475) • Za pralátku, z níž všechno povstalo, považoval oheň. Chápal jej patrně ve smyslu pra-energie. Z této praenergie se nepřetržitě rozvíjí mnohost – veškerá různorodost, která je na světě. • Veškerý vývoj se odehrává v boji a souhře protikladných sil. V boji myšlenky s myšlenkou, člověka s člověkem, muže s ženou, národa s národem se utváří harmonická celistvost světa. Boj je hybnou silou veškerého dění. Boj je v základu vzniku a zániku všech věcí. Vše se děje ve sváru a napětí protikladů.

5. Hérakleitos z Efesu (535 - 475) • Poprvé použil pojem logos (původní význam - slovo) pro označení světového řádu všech věcí. Úkolem člověka je, aby poznal logos, který vším vládne • Gnoseologie: smyslům se dá věřit, ale musíme se naučit filtrovat poznatky díky nim získané. • „Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, mají-li barbarské duše.“ • Problém tedy podle něj není ve smyslech samotných, ale v tom, jak se k vjemům přistupuje. Schopnost poznání je společná celému lidskému rodu, ale většina se rozchází s logem. Na relativnost poznání naráží i v citátu • „Nejmoudřejší z lidí se bude zdát proti Bohu opicí v moudrosti, kráse, i všem ostatním.“

6. Démokritos (470 - 360) • Pocházel z Abdér v Thrákii. V mládí se díky příznivým majetkovým poměrům vydal na cesty do Egypta, Persie a Indie. Podle vlastních slov tím výrazně převýšil své vrstevníky. Posléze se vrátil do rodného místa, kde také dožil. • Jsoucno se skládá z nepatrných tělísek, které nemůžeme vidět a která nejsou dále dělitelná - atom (= nedělitelný). • Nespočetné atomy se pohybují v nekonečném prostoru podle zákona tíže. • I duše člověka se skládá z atomů. Duše je tudíž něco tělesného. Po smrti se atomy duše rozptýlí. • Věci obsahují tzv. primární vlastnosti, což je např. tíže, hustota, tvrdost, a ty jsou přítomny ve věcech samých. Sekundární vlastnosti jsou vlastnosti k věcem přidané, dosazené – barva, teplo, vůně, chuť, zvuky. • Blaženost spočívá v radostné spokojenosti mysli. Vede k ní umírněnost a pohrdání siláckými kousky. • „Tělesná síla je dobrá u volů, ale člověka šlechtí jeho síla duševní.“ • „Raději bych objevil jediný důkaz v geometrii, než bych získal perský trůn.“

7. Empedoklés • 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii • Jako základní látky všeho bytí definoval čtyři elementy: • oheň, • vodu • vzduch • zemi • dualismus - hnací síla všeho dění jsou podle něj dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi těmito dvěma extrémními stavy.