Korupce jako Habitus

1. Petr Krčál Katedra politologie a mezinárodních vztahů FF ZČU Korupce jako Habitus

2. Spjata se sociologem Pierrem Bourdieu Sociální pole = strukturovaný sociální prostor, který má vlastní pravidla, schémata dominance, převládají zde legitimní názory a dochází zde k (re)distribuci specifických forem kapitálu Sociální pole jsou vzájemně propojená, ale relativně nezávislá na ostatních sociálních polích a na sociálních strukturách V rámci sociálních polí dochází k otevřeným / symbolickým soubojům o zajištění dominance v rámci sociálního pole Sociálních polí je nekonečné množství; hlavní druhy sociálních polí: Umělecké, Mocenské (politické), Právní, Akademické, Ekonomické, Kulturní, Byrokratické Teorie sociálních polí

3. Struktura sociálních polí - vztah mocenského, ekonomického a byrokratického pole Mocenské sociální pole Ekonomické sociální pole Byrokratické sociální pole

4. Habitus = systém získaných vědomostí, dispozic a praktik podle kterých jednají jedinci v rámci sociálních polí Tyto atributy jsou utvářeny jednak konkrétním sociálním polem, ve kterém se daný aktér aktuálně pohybuje, a jednak ostatními sociálními poli. Habitus je tak produktem sociálních polí V rámci teorie sociálních polí představuje habitus „soubor dispozic, které vedou aktéry k tomu, aby jednali a reagovali určitými způsoby. Tyto dispozice generují praktiky, způsoby vnímání a postoje, které jsou běžné, aniž by byly vědomě koordinovány nebo řízeny nějakým pravidlem“ (Bourdieu) Habitus

5. Korupce = forma jednání, při které dochází ze strany jednoho aktéra vědomě k poskytování (ne)hmotných statků jinému aktérovi za účelem zisku různých druhů kapitálu Korupce zasahuje do všech sociálních polí Optikou teorií sociálních polí představuje korupční jednání jeden z legitimních způsobů interakce v rámci sociálních polí Legitimní strategii představuje proto, že se vyskytuje ve všech sociálních polích a slouží jako prostředek vykonávání symbolických / otevřených soubojů o dosažení dominantního / výhodného postavení Legitimnost tohoto jednání je oproštěna od etického rozměru korupčního jednání Korupce jako HABitus

6. 1/ Korupce je forma habitu, který je produktem interakce jedinců v rámci sociálních polí. Korupce pak představuje NAUČENÝ modus jednání sloužící k získání specifických forem kapitálu generovaných sociálním polem Příklad: (neo)patrimoniální modus jednání úředníků – úředník nevykoná činnost, dokud mu není poskytnuta protislužba = to utváří NAUČENÉ reakce poskytnout úplatek 2/ Korupce jako podvědomá dispozice. Vzniká tak, že jedinci nedůvěřují institucím jako celku, ale pouze specifickým aktérům, kteří se v rámci institucí pohybují. Korupční jednání posiluje vzájemnou důvěru mezi aktéry Příklad: podvědomé nabízení úplatku (například na úrovni drobné a marginální korupce) – např. flaška alkoholu pro IT technika za rychlé vyřízení požadavku apod. 3/ Korupce jako analytická kategorie. Korupční jednání může posilovat symbolickou (ale i reálnou) moc těch, na které je cíleno. Skrze subjekty korupce můžeme analyzovat mocenské vztahy v rámci sociálních polí Příklad: osoba, která je subjektem korupce v rámci určité instituce, bude pravděpodobně držitelem určitých forem moci nebo gatekeeperem Trojí pojetí korupce v teorii habitu

7. Korupce představuje specifickou formu habitu, který představuje jednak naučené a legitimní strategie využívané jedinci k dosažení specifických cílů. Tyto strategie nemusí být pouze naučení, ale mohou být tvořeny podvědomými formami jednání. Teorie habitu může sloužit jako analytický rámec pro výzkum mocenských struktur v rámci sociálních polí. 2 základní výhody teorie sociálních polí při výzkumu fenoménu korupce: 1/ Nahlížení na korupci jako na interakční fenomén (jednak mezi sociálními poli a jednak mezi jedinci v rámci sociálních polí) 2/ Umožňuje zachovat vyšší míru neutrálního přístupu k fenoménu korupce Korupce jako habitus - shrnutí

8. BOURDIEU, Pierre (1989): Socialspace and symbolicpower. SociologicalTheory1/1989, s. 14–25. BOURDIEU, Pierre (1990): Thescholastic point ofview. Cultural Antropology 4/1990, s. 380 – 391. BOURDIEU, Pierre (1998): Teorie jednání. Praha: Karolinum. BOURDIEU, Pierre (2000): Nadvláda mužů. Praha: Karolinum. BOURDIEU, Pierre (2002): O televizi. Brno: Doplněk BOURDIEU, Pierre (2010): Pravidla umění: vznik a struktura literárního pole. Brno: Host. JENKINS, Richard (2002): PierreBourdieu (revisitededition). London: Routledge. RŮŽIČKA, Michal a VAŠÁT, Petr (2001): Základní koncepty Pierra Bourdieu: pole – kapitál – habitus. Antropowebzin2/2011, s. 129 – 133. Děkuji za pozornost. Doporučená literatura