120 likes | 237 Views
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STAVEBNÍ ÚSTAV GEODÉZIE. Dálkový průzkum Země Vypracovala: Pavlína Tolášová. DPZ – definice pojmu.
E N D
VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚFAKULTA STAVEBNÍÚSTAV GEODÉZIE Dálkový průzkum Země Vypracovala: Pavlína Tolášová
DPZ – definice pojmu • Dálkový průzkum Země je věda o získávání informací o zemském povrchu bez přímého kontaktu pomocí snímání a zaznamenávání odražené nebo vyzářené energie a zpracování, analýza a využití těchto informací (RESORS, CCRS). • Dálkový průzkum (v užším smyslu slova pak dálkový průzkum Země – DPZ) je v obecném pojetí soubor metod a technických postupů, zabývajících se pozorováním objektů a jevů (včetně měření jejich charakteristik) na zemském povrchu a ve styčných podpovrchových a nadzemních vrstvách bez přímého fyzického kontaktu s nimi.
Historie • Registrace elektromagnetického záření, jež je teoretickým i praktickým základem dálkového průzkumu, je prováděna již od 17. století. • 1794 – první balónová vojenská jednotka vznikla ve Francii. Znamenala první vědomé používání technických prostředků pro dálkový průzkum nepřátelských pozic ve vojenství. • (1906 až 1908) – na našem území snímkoval z balónu poprvé Jan Plischke oblast dnešního Výstaviště v Praze) • Anglický termín „remote sensing“, který se překládá jako dálkový průzkum byl zaveden v polovině 50. let 20. století.
Fyzikální základy dálkového průzkumu • Dálkový průzkum je založen na fyzikálním poznatku, že pro každý fyzikální objekt a jeho stav je charakteristický způsob, jakým ovlivňuje okolní silová, resp. elektromagnetická pole. • Základní princip, objasňující metodu dálkového průzkumu (Země) tedy vyplývá ze skutečnosti, že každý předmět, který má teplotu vyšší než je absolutní nula (0 K = -273,15 °C), absorbuje, odráží a vyzařuje elektromagnetické záření, které lze pomocí opticko-mechanických, elektronických aj. zařízení zachycovat a registrovat i na velké vzdálenosti. • Nositelem informace je tedy v dálkovém průzkumu elektromagnetické záření, které je tvořeno elektromagnetickými vlnami. • Elektromagnetické záření vzniká pohybem nabitých částic.
Záření pro dálkový průzkum Země • Ultrafialové záření - zahrnuje nejkratší vlnové délky využitelné v DPZ (0,1–0,4 μm). Je výrazně pohlcováno atmosférou. Využívá se především v geologických aplikacích pro detekci složení zemského povrchu, hornin a minerálů. • Viditelné záření - 380 nm – 720 nm, lze zaznamenat pouze v denních hodinách, neprochází oblačností a mlhou, je značně rozptylováno a pohlcováno. • Infračervené záření blízké - 0.72 μ m – 1.3 μ m, studium vegetace • Infračervené záření střední - 1.3 μ m – 4 μ m, studium vegetace, geologie, sníh a led, oblačnost, zdravotní stav vegetace, identifikace minerálů • Infračervené záření daleké (vzdálené, tepelné) -4 μ m –25 μ m, je málo rozptylované atmosférou, lze snímkovat i v noci, • Mikrovlnné záření - 1 mm – 1 m, nejméně závislé na počasí
Zdroje záření v dálkovém průzkumu Druhy DPZ Pasivní (přírodní zdroj elektromagnetického záření), Aktivní DPZ (umělý zdroj elektromagnetického záření). • Přírodní zdroje: –záření Slunce, –záření Země. • Umělé zdroje: –radary v rozsahu cm vln (1 cm – 1 m )–lasery (v rozsahu viditelného a infračerveného záření).
Pořizování dat • Získávání údajů o krajině metodou DP spočívá v měření množství zářivé energie které obsahuje elektromagnetické záření odražené nebo emitované jednotlivými složkami krajiny • Systém DP zahrnuje: • snímací zařízení (základní požadavek, který musí každý přístroj pro dálkový průzkum splňovat, je schopnost měřit energii elektromagnetického záření v závislosti na proměnných, jež ji určují, tzn. na čase, vlnové délce, geometrickém uspořádání...) • nosič • záznamové zařízení.
Nosiče K registraci zářivých toků se využívá přístrojů umístěných na: • speciálních pozemních stavbách (stožáry, jeřáby, visuté lanové dráhy aj.), • upoutaných či “řiditelných” balónech a vzducholodích, • radiem řízených modelech letadel, • na malých pilotovaných letadlech různých konstrukcí a nosností od tzv. “ultralightů” až po dopravní a nákladní letadla • na letadlech středního a velkého doletu a výškového dostupu • Na raketách, umělých družicích Země a kosmických lodích.
Družice DPZ • LANDSAT (USA) patří mezi nejznámější a nejvyužívanější pro dálkový průzkum Země. Je určena k monitorování životního prostředí a globálních změn na planetě Země. Landsat 1 vypuštěn 1972, nyní funkční Landsat 7(1999) • SPOT konstruuje francouzsko-britská společnost Matra Marconi Space pro francouzské Národní centrum kosmických studií. Na oběžné dráze od roku 1986. V současné době pracují na oběžné dráze družice SPOT 1, 2, 4 a od června roku 2002 také družice SPOT 5, která svými snímky vyplňuje mezeru mezi družicemi Landsat a družicí Quickbird. • IKONOS (USA) od roku 1999 • TRMM (Tropical Rainfall Measuring Mission) - japonská družice specializovaná pro monitorování tropických deštných lesů byla vyslána v roce 1997 (v atmosféře shořela v roce 2005). • Družice Envisat byla (od února 2002 do dubna 2012) jednou z největších a nejkomplexnějších družic dálkového průzkumu Země, která úspěšně pořizovala optické i radarové snímky zemského povrchu.
Meteorologie a klimatologie • NOAA (družice na subpolární dráze, oběžná doba cca 102 min ) • METEOSAT (Geostacionární družice METEOSAT patří západoevropské mezivládní organizaci EUMETSAT, sídlící v Darmstadtu (SRN). Česká republika zatím není členem této organizace, její přístup k datům z družice METEOSAT je upraven dvojstrannou smlouvou mezi ČHMÚ a EUMETSATem). Družice typu METEOSAT jsou "zavěšeny" nad Guinejským zálivem, odkud jsou schopny zobrazit celou Evropu a Afriku, západní Asii, část Jižní Ameriky a většinu Atlantského oceánu.
Použitá literatura: • Plánka L., Podkladové materiály pro přednáškový cyklus předmětu HE52 „Dálkový průzkum Země“ Děkuji za pozornost