1 / 29

Virov onemocnen cloveka

Kdy byl popsn prvn virus???. Prvn virus byl popsn ruskm vedcem Dimitrijem Ivanovskm v roce 1892 jako patogenn agens, kter nelze odstranit filtrovnm. Ivanovsk pouil tvu z listu tabku napadench virem tabkov mozaiky (TMV) a prefiltroval ji pres porcelnov filtr, kter byl v t dobe

miracle
Download Presentation

Virov onemocnen cloveka

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


    1. Virová onemocnení cloveka Virus (virus = latinsky jed) je struktura nacházející se na hranici mezi živým a neživým. Ty nejprimitivnejší viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve forme DNA nebo RNA, které jsou uloženy v kapside a nekolik málo proteinu tvorících virový obal. Ty složitejší mohou navíc obsahovat 1-2 obalové membrány pocházející z napadené bunky (ta vnejší je obvykle obohacena virovými proteiny sloužícími k rozpoznání hostitelské bunky a k usnadnení pruniku dovnitr) a enzymy, které jim mají usnadnit invazi do bunky a expresi své DNA ci RNA. Viry nejsou schopny samostatné existence bez hostitelské bunky, tedy presneji nejsou schopny se bez hostitelské bunky reprodukovat. Bunka slouží pouze jen jako biologická továrna a sklad náhradních dílu potrebných pro vznik nových viru. Po splnení této role dochází k destrukci této bunky a nové viry se šírí dál i mimo napadený organismus. Viry napadající bakterie se nazývají bakteriofágové, viry napadající sinice se nazývají cyanofágové atd. Nekteré viry napadají cloveka a mohou zpusobovat onemocnení. Žádné virové onemocnení nelze lécit antibiotiky. Duvodem podávání antibiotik u techto onemocnení je predcházení následných takzvaných „superinfekcí“, tedy infekcí zpusobených bakteriemi, které s odstupem nekolika dní napadnou predchozím virovým onemocnením oslabený organismus.

    2. Kdy byl popsán první virus??? První virus byl popsán ruským vedcem Dimitrijem Ivanovským v roce 1892 jako „patogenní“ agens, které nelze odstranit filtrováním. Ivanovský použil štávu z listu tabáku napadených virem tabákové mozaiky (TMV) a prefiltroval ji pres porcelánový filtr, který byl v té dobe používán na odstranování bakterií. Filtrát však nadále obsahoval nejakou substanci zpusobující infekci na pokusných tabácích. V roce 1898 tuto substanci menší než bakterie oznacil nizozemský mikrobiolog Martinus Beijerinck jako virus. V dalších pokusech pak tito vedci prokázali, že viry se nedokáží rozmnožovat na živných pudách používaných pro kultivaci bakterií a že ke svému rustu potrebují bunky hostitelského organismu.

    3. Jsou viry živými organismy??? Mezi vedci se stále vedou spory o to, zda-li považovat viry za živé organismy, ci spíše za komplikovanejší makromolekuly. Viry mají vlastní genom, jsou schopny reprodukce, vytvárejí vlastní proteiny a replikují vlastní DNA nebo RNA. Nic z toho však nedokáží bez hostitelské bunky, nemají žádný vlastní metabolismus, žádný zdroj energie. Funkcní a infekcní virus lze tak casto složit pouhým smícháním jeho jednotlivých komponent. Napríklad infekcní virus tabákové mozaiky lze pripravit smícháním chemicky syntetizované virové RNA a precišteného virového obalového proteinu pripraveného treba v modifikovaných bakteriích. Viry jsou tak nekde na pomezí mezi živými organismy a neživou prírodou

    4. Tri ruzné typy viru

    5. Tri ruzné typy viru Tri ruzné typy viru: v levé cásti virus infikující bakterie neboli bakteriofág, vpravo nahore neobalený virus s ikosahedrální symetrií, vpravo dole retrovirus HIV u kterého je virová cástice ješte obalena membránou s povrchovými glykoproteidy. Genomová nukleová kyselina je znázornena modre. patrí k predchozímu obrázku!!!

    6. Nejvýznamnejší virová onemocnení u cloveka Viry zpusobují velké množství významných infekcních chorob. Proti nekterým z techto onemocnení je k dispozici úcinná vakcína, proti nekterým virum byla vyvinuta léciva specificky blokující nekterý virový enzym, tzv. virostatika. Mezi tyto látky patrí i lék Viread, který je velmi úcinný proti viru HIV, a který byl puvodne objeven v laboratori dr. Antonína Holého v Ústavu Organické Chemie a Biochemie AV CR. Na virová onemocnení však nemá nejmenší vliv lécba antibiotiky, prestože jsou tato casto u virových onemocnení nasazována. Nejcasteji na tzv. nachlazení vetšinou zpusobené nekterým rhinovirem, koronavirem nebo virem chripky. Nadmerné používání antibiotik naopak má negativní úcinek na vytvárení rezistentních kmenu bakterií.

    7. Mezi nejvýznamnejší virová onemocnení patrí: Chripka: Chripka je nakažlivá nemoc zpusobena RNA virem z rodiny Orthomyxoviridae. Rychle se šírí svetem v sezónních epidemiích, se znacnými ekonomickými náklady kvuli výdajum na zdravotní péci a ztráte produktivity. Primární genetické zmeny ve viru zpusobily ve 20. století 3 chripkové epidemie, nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí. Anglický název chripky - influenza (zkracováno na flu) pochází ze staré lékarské víry v nepríznivé astrologické vlivy - influences jako príciny nemoci.

    8. Chripkový A virus

    9. Nachlazení Akutní virový zánet nosu a hltanu známý též jako nachlazení je virová nakažlivá nemoc horních cest dýchacích. Príznaky nachlazení jsou kýchání, bolesti žaludku, rýma, ucpání nosu, škrábání v krku, zahlenení hrdla, kašel, bolesti hlavu a únava. Nemocní se též mohou cítit bolestive. Nachlazení bežne trvá tri až pet dní; zbytkový kašel však trvá až tri týdny. Nachlazení je nejbežnejší z lidských nemocí; napadá dospelé prumerne dva až ctyrikrát rocne a školní deti až dvanáctkrát rocne. Deti a jejich rodice jsou nachlazení casteji, což muže být pro vyšší hustotu populace ve školách a proto, že prenos na cleny rodiny je velmi úcinný. Chripka, vážnejší virová infekce, se od nachlazení liší dalšími príznaky: rychle rostoucí horeckou, zimnicí a bolestí tela i svalu. Nachlazení jen zrídka ohrožuje na živote, narozdíl od svých komplikací jako je zápal plic.

    10. Hepattida Hepattida= virový zánet jater- lidove žloutenka Hepatitida (hepatitis) je virové onemocnení zpusobující zánet jater, kterým trpí približne 2,5% ceské populace. Nekdy je oznacována jako žloutenka, což je patologický stav, který se klinicky projevuje zežloutnutím kuže, ocního belma, sliznic i ostatních tkání. To je zpusobeno zvýšenou koncentrací žlutého žlucového barviva bilirubinu v krevní plasme. Hepattitis virus:A,B,C,D,E, -ruzné viry napadající játra, HBV muže zpusobovat rakovinu jater,nejbežnejší jsou varianty A,B a C.

    11. Vzteklina Vzteklina (též rabies, besnení, lyssa) je akutní virové onemocnení centrálního nervového systému zvírat a lidí. Projevuje se zmenami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami, paralýzami a koncí témer vždy smrtelne. - puvodcem vztekliny je RNA virus z rodu Lyssavirus z celedi Rhabdoviriade,pricemž na svete existuje celkem 6 ruzných sérotypu viru na obrázku pes nakažený vzteklinou

    12. AIDS AIDS (psáno též aids) je zkratka z anglického spojení Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, cesky syndrom získaného selhání imunity. Je to soubor príznaku a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému cloveka virem HIV. Presná definice stavu, který se jako AIDS oznacuje, se mírne liší v závislosti na organizaci ci zemi použití

    13. AIDS jako nemoc Inkubacní doba Inkubacní doba nemoci je 3-8 týdnu, po které se objevují príznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chripce. Po odeznení prechází nemoc do latentního stadia, (které je casto nesprávne oznacováno jako inkubacní doba) behem kterého nemocný nepocituje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospelých je strední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS približne deset let. Muže ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narustá každý rok po infekci o približne pet procent. Kongenitálne nebo perinatálne infikované deti onemocní vetšinou do jednoho ci dvou let.

    14. Diagnóza Diagnóza Rozšírení nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999–2000 Prítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testu. Nejcasteji se zjištuje prítomnost protilátek proti viru HIV v krvi. Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatecném množství vytvorí až urcitou dobu po nákaze. Behem této doby, tzv. imunologického okna dlouhého až 6 mesícu, nelze uvedeným zpusobem prítomnost viru v tele zjistit.

    15. Oblast s nejvetším výskytem onemocnení AIDS je v AFRICE.

    16. Lécení a prognóza Soucasná lékarská veda není schopna AIDS vylécit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho prubeh. Lécit AIDS nebo odstranit HIV ze vzorku krve lze pomerne úspešne ozonizací krve. Problémem v chudých zemích sveta je nedostupnost príliš drahých léku a nepríjemné vedlejší úcinky nekterých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v dobe, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se clovek nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, muže prožít dlouhý život, aniž by se u nej AIDS vubec projevil. Lékari mohou docasne potlacit jeho chorobu a prodloužit jeho život, clovek ale neprežije déle než 12 let s rozvinutou nemocí AIDS. U nekolika prípadu se však lidé s AIDS vylécili a lékari vyloucili zámenu vzorku. Dále je známo i nekolik desítek prípadu, kdy lidé s HIV žijí 15 i více let aniž by onemocneli AIDS.

    17. Historie nemoci a její rozšírení AIDS je celkem nové onemocnení, objevené pocátkem 80. let v USA, nicméne z lékarských záznamu je zrejmý jeho výskyt jak v USA, tak jinde již od poloviny 70. let (objevení choroby bylo ztíženo tím, že nemocný vlastne neumírá na AIDS, ale jinou chorobu, které AIDS uvolní cestu). V rozvinutých zemích se darí držet AIDS pod kontrolou, katastrofální je ale situace v nekterých chudých zemích, zejména ve stredojižní Africe, jejichž populace a sociální struktura se v dusledku nekontrolovane se šírící pandemie hroutí. Situace je o to horší, že zde neexistuje lékarská a vzdelávací infrastruktura a že šírení nemoci je v nekterých zemích podporováno místními poverami (napr. že pohlavní styk s pannou muže nemocného vylécit nebo že AIDS je nemoc vyvinutá pro znicení zaostalých zemí a kondom a léky proti ní jsou ve skutecnosti prostredky pro její šírení)

    18. Nejhure postižené zeme tímto onemocnením

    19. Definice chudších zemí V rade chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na prítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li clovek nejméne dva hlavní spolu s aspon jedním vedlejším príznakem. Hlavní príznaky jsou alespon 10% ztráta telesné hmotnosti, chronický prujem trvající déle než 1 mesíc, horecky trvající stále nebo prerušovane více než 1 mesíc. Vedlejší príznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 mesíc, celková svedivé zánetlivé onemocnení kuže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní cásti hltanu, chronická pokrocilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnení mízních uzlin. Také prítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatecná pro diagnózu AIDS. a

    20. Neštovice Pravé neštovice (Variola) jsou vysoce nakažlivým onemocnením s vysokou úmrtností (u nekterých kmenu se blíží 100%). Preživší pacienti bývali casto nadosmrti poznamenáni drobnými jizvami. Odhaduje se, že jen behem 20. století tato choroba zahubila 300-500 milionu lidí. Ješte v roce 1967 onemocnelo 15 miliónu lidí a 2 milióny jich zemrely. O deset let pozdeji se tato nemoc stala zatím jedinou na svete, kterou se soustredeným úsilím a celosvetovým ockovacím programem podarilo zcela vymýtit. Poslední známý prípad této nemoci pochází z roku 1977. Po ukoncení tohoto eradikacního programu roku 1980, kdy WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené, bylo rozhodnuto znicit všechny laboratorní vzorky puvodce choroby, zustat mely pouze ve dvou laboratorích - jedna v USA (jsou prechovávány v CDC v Atlante) a jedna v SSSR. Podle svedectví Kanatjana Alibekova však SSSR ješte v 70. a 80. letech provádel pokusy s cílem ješte zvýšit nebezpecnost tohoto viru a že vyrobil znacné množství biologických zbraní založených na jeho bázi.

    21. Další druhy neštovic Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivým onemocnením, které má povest detské nemoci, nebot vetšina lidí se nakazí již pri svém detství a prodelání choroby dotycnému zajistí doživotní imunitu. Onemocní-li clovek dospelý, vede to obecne k težšímu prubehu nemoci. Nemoc se šírí zejména vzdušnou cestou. Infekcním materiálem je kuže a je možné, že i respiracní sekrety (neprokázáno).

    22. Mononukleóza Infekcní mononukleóza (lidove polibková nemoc ci nemoc z líbání) je virové onemocnení zpusobené viry Epsteina a Barrové a cytomegalovirem. Postihuje vnitrní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpocátku vypadá jako angína a je tak i casto diagnostikována, až poté, co neúcinkují antibiotika, je pacient testován na prítomnost viru. Infekcní mononukleóze se ríká Nemoc z líbání nebo Detská nemoc, protože nejcasteji jí onemocní malé deti, u kterých je prubeh vetšinou bez príznaku a dospívající. Nemoc se prenáší prostrednictvím slin - bud prímo nejcasteji líbáním, nebo neprímo rukama a predmety cerstve potrísnenými slinami (hracky, sklenky, rucníky). To jsou ale nejcastejší možné spouštecí mechanismy. U dospelých jedincu není onemocnení vylouceno, mívá však težší prubeh

    23. Diagnóza Pri podezrení a pri prubehu IM se provádejí krevní testy. Stanovuje se krevní obraz (pro IM je typické zvýšení jednojaderných monocytu), další soucástí jsou jaterní testy, jejich zvýšené hodnoty napovídají onemocnení (zejména hodnoty ALT, AST a billirubinu) a testy, pri kterých se zjištuje prítomnost specifických protilátek.

    24. Lécba U malých detí onemocnení probehne casto bez príznaku nebo jen s lehkým prubehem, takže pacient dochází pouze na infekcní oddelení. U vážnejšího prubehu (neklesající horecka, vetší zánet jater atd.) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekcní mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika. Ta se podávají ke zmírnení vedlejších prubehu nemoci a ke snižování horecky. Nejduležitejší pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Lécba trvá približne 6 mesícu, první mesíc musí být pacient doma, poté držet dietu nekolik mesícu (minimálne 2-3) a po vylécení se ješte nejaký cas fyzicky šetrit. Vždy ale záleží na výsledcích testu a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže nekterá období se mohou zkrátit nebo prodloužit

    25. Klíštová encefalitida Obecne lze ríci, že nemoc probíhá hure u dospelých než u detí a že po setkání s virem získává clovek s normálne pracujícím imunitním systémem imunitu proti typu viru, který jej napadl, a prípadne i proti príbuzným virum. Tato imunita však není trvalá, postupem casu slábne. Nemoc (pokud vubec propukne) muže mít podobu jen lehkých bolestí hlavy a zvýšené teploty nebo (ve druhé fázi) težký prubeh spojený s prudkými bolestmi hlavy, vysokými horeckami, dezorientací, poruchami motorické koordinace atd. Pri težkém prubehu muže dojít k úmrtí nebo k dlouhodobejším ci doživotním následkum v podobe ochrnutí, poruchám soustredení ci snížení intelektuálního výkonu

    26. Prenos nemoci Hlavní prenos se odehrává prostrednictvím infikovaných klíštat, pricemž prirozeným rezervoárem viru jsou zejména hlodavci. Existuje i prenos alimentární cestou skrz tepelne neupravené kozí ci ovcí mléko a mlécné výrobky. Známý je prípad epidemie ze slovenské Rožnavy, kde v roce 1951 onemocnelo na 600 lidí touto nemocí v dusledku konzumace infikovaného mléka. V roce 1999 bylo na Vsetínsku diagnostikováno 22 prípadu, u nichž k nakažení došlo patrne v dusledku pozrení ovcího sýra vyrobeného z infikovaného mléka. Nemoci, u nichž došlo k prenosu alimentární cestou, mají zpravidla lehcí prubeh

    27. Prenašecem této nemoci je klíšte

    28. Lécba a prevence Relativne úcinnou prevencí je ockování, jelikož se však klíštová encefalitida vyskytuje v rade typu a ockování nebývají komplexní, je treba zvolit ockovací látku postihující rizika dané oblasti (napr. strední Evropy). Ockování proti konkrétním typum poskytuje i cástecnou imunitu proti sérologicky príbuzným typum, ale tato poucka neplatí zcela obecne. Ockování se doporucuje u lidí pracujících v rizikových profesích ci zabývajících se rizikovými cinnostmi (napr. tábory v prírode). Zejména pak pokud jde o lidi, kterí toto provozují v rizikových oblastech, za než je považováno území, na nemž podíl infikovaných klíštat presáhne obvyklé 1 %. Jedinou lécbu predstavuje podpurná lécba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci) a klid na lužku. Klíšte vyjmuté z kuže nelikvidujte, muže být vyšetreno na prítomnost viru klíštové encefalitidy a zjistit tak riziko nákazy

    29. Rozšírení ve svete a v CR Nemoc se vyskytuje na rade míst v Evrope a Asii, obecne lze ríci, že je spojena s rozšírením klíštat a vetšina prípadu je soustredena do ohniskových oblastí, kde se infikovaná klíštata v hojné míre vyskytují. Obecne lze ríci, že pocet prípadu dlouhodobe mírne roste a plocha rizikových oblastí se pomalu rozšíruje

    30. Další virová onemocnení Existuje celá rada virových onemocnení,mohli bychom se o nich bavit do nekonecna,nekterá jsou známá již celou radu let a nová se zase objevují. Je treba nutno dodat,že veda v tomto smeru pokrocila v prubehu posledních 20 let a vedci na celém svete se snaží zkoumat nové a nové objevy,jak zabránit ruzným onemocnením.V posledních 5 letech vedci pokrocili ve výzkumu nádorových onemocnení,neustále se približují úplnému objevu a to je treba ocenovat. K dalším onemocnením patrí: SARS,Gastroenteritida,hantavirový plicní syndrom,hemorgahické horecky,mononukleóza,papilomavirové infekce,príušnice,obrna a spousta dalších

More Related