1 / 17

LICHENIZOVANÉ HOUBY

LICHENIZOVANÉ HOUBY. LIŠEJNÍKY; LICHENES. ekologická, ne systematická skupina řazeny k houbovým organismům komplexní složený organismus vztah mezi nimi – mutualistická symbióza (oboustranně prospěšná). MYKOBIONT houbová složka z 90% vřeckovýtrusné houby dodává vodu a anorg. látky

radley
Download Presentation

LICHENIZOVANÉ HOUBY

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. LICHENIZOVANÉ HOUBY LIŠEJNÍKY; LICHENES

  2. ekologická, ne systematická skupina • řazeny k houbovým organismům • komplexní složený organismus • vztah mezi nimi – mutualistická symbióza (oboustranně prospěšná) • MYKOBIONT • houbová složka • z 90% vřeckovýtrusné houby • dodává vodu a anorg. látky • určuje charakter stélky • zajišťuje struktury pro rozmnožování • nemůže žít samostatně • FOTOBIONT • řasová nebo sinicová složka • z 80% zelené řasy • zajišťuje organické látky • dokáže žít i samostatně

  3. Typy stélek podle anatomie • HOMEOMERICKÁ buňky fotobointa a vlákna mykobionta na průřezu rovnoměrně rozloženy, nerozlišuje se kůra a dřeň • HETEROMERICKÁ obě složky uspořádány do vrstev se specifickým rozložením

  4. Řez heteromerickou stélkou

  5. Typy stélek podle tvaru • KOROVITÁ celou svou plochou přirostlá na podklad, většinou bez spodní kůry (lišejník zeměpisný) • LUPENITÁ plochá, k podkladu přirůstá jen v místech rhizinů, část laločnaté stélky může od podkladu odstávat (terčovka bublinatá) • KEŘÍČKOVITÁ vystoupavá nebo převislá, s podkladem v kontaktu jen bazální částí, na jediném místě (pukléřka islandská)

  6. Rozmnožování • POHLAVNÍ pouze mykobiont askospory nebo bazidiospory  musí potkat svého fotobionta • NEPOHLAVNÍ významnější, společné šíření obou složek • fragmentace stélky • soredie – kulovité shluky hyf s buňkami fotobionta • izidie – výrůstky na povrchu stélky s heteromerickou stavbou, které se odlamují

  7. Růst stélek • mimořádně pomalý, ovlivněno • suchem • velkými výkyvy teplot • nedostatkem živin • nízkou asimilací CO2 • pomalou syntézou proteinů • nejpomaleji – korovitá stélka – 1 mm/1 – 20 let • nejrychleji – keříčkovitá stélka – 1 cm/1 rok • dlouhověké – stovky až tisíce let

  8. Význam • pionýrské organismy na skalách, kamenech • citlivé na znečištění prostředí  bioindikátory • využití ve farmakologii a medicíně (proti nachlazení, expektorans, výroba antibiotik) • při výrobě parfémů – zajišťují jejich trvanlivost • výroba barviv • potrava • akumulují velké množství radioaktivních prvků • dekorace

  9. Zástupci lišejník (mapovník) zeměpisný (Rhizocarpon geografhicum) Stélka vytváří žlutozelené povlaky s černým lemem; bývá mnohotvárně laločnatá a vytváří nápadné, mapám podobné kresby. Tenká korovitá stélka obsahuje vedle buněk řasy i vlákna vřeckovýtrusné houby. Drobné plodničky houbové složky jsou černé s mnohobuněčnými výtrusy. Roste od nížin vysoko do hor, nejčastěji na žulových balvanech.

  10. terčovka bublinatá (Hypogimnia pfysodes) Jeden z nejhojnějších lišejníků s lupenitou stélkou, na svrchní straně šedá, ze spodní strany černá, na kyselé borce stromů, dřevě, kamenech.

  11. pukléřka islandská (Cetraria islandica) Stélka keříčkovitá, šedozelená až hnědá, na spodní straně světlá s bílými tečkami. Roste na kyselé půdě, v řídkých trávníkách. Častý, velmi variabilní druh. Léčivka – choroby dýchací soustavy.

  12. větvičník slívový (Evernia prunastri) Stélka keříčkovitá, na větvích a borce stromů.

  13. terčník zední (Xanthoria parietina) Lupenitá stélka, nápadná žlutooranžová barva. Snáší znečištění, blízko lidských sídel. Na kamenech, dřevě, kmenech stromů.

  14. dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina) Vzpřímená keříčkovitá stélka; častý druh na kyselých půdách, vřesovištích, rašeliništích, pastvinách, suťovitých stráních.

  15. provazovka (Usnea sp.) Epifytický druh s keříčkovitou stélkou, na větvích stromů v horských oblastech.

  16. Použité zdroje • http://www.nature.unas.cz/houbyCR/lisejniky.htm • http://www.sci.muni.cz/botany/studium/nr-houby.htm#lichenes • http://botany.upol.cz/atlasy/ • Váňa, J.: Systém a vývoj hub a houbových organismů. Karolinum, Praha, 1996. • Urban, Z., Kalina, T.: Systém a evoluce nižších rostlin. SPN, Praha, 1980. • Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Scientia, Praha, 2003. • Kincl, L., Kincl, M., Jakrlová, J.: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Fortuna, Praha, 1993.

More Related