Virtuální exkurze do Českého krasu

1. Virtuální exkurze do Českého krasu Vliv činnosti člověka na krajinu a životní prostředí Vliv antropogenní činnosti na zdraví Základy vývoje přírodního prostředí, ekosystémy

2. Vývoj biosféry, trvající více než dvě miliardy let byl velmi dramatický a vývoj organizmů dosti křivolaký. Řada vývojových větví, které se nedokázaly přizpůsobit měnícím se podmínkám prostředí, zanikla a zůstaly jen takové, které odolaly přísnému přírodnímu výběru, které se dovedly přizpůsobit svému životnímu prostředí neživému i živému. Mnohé organizmy se dokonce naučily toto prostředí přetvářet ke svému prospěchu… se někde něco muselo zvrtnout… Při vývoji člověka Nejúspěšnější v tomto dlouhodobém vývoji byl člověk. Svou prací a důmyslem se nejen dovedl ubránit nepříznivým vlivům přírody, ale naučil se ji i přetvářet podle vlastní vůle. Tak se zbavil přírodní kontroly, vymkl se všem regulačním systémům a postupně ovládl zemi. Od chvíle, kdy se naši předkové vzpřímili a zasloužili si název Homo, využívají své okolí do krajní míry tak, jak jim to stupeň jejich vývoje dovolil.

3. Muži s luky – polychromní malba na pískovci centrální Sahara, pohoří Tassili

4. Rozsah negativního ovlivnění přírody celých rozsáhlých území na naší zeměkouli člověkem a jeho činností si sotva dokážeme představit. První antropogenní vlivy začaly po přechodu člověka z loveckého způsobu života na zemědělství, které se šířilo ze zemí středního východu. Již při stavbě pyramid v Egyptě (cca 15. stol. př.n.l.) docházelo následkem značné spotřeby dřeva k rozsáhlému odlesňování. Díky němu došlo i k dalšímu rozšíření Sahary .

5. Několik posledních saharských stromů – jehličnan Cupressus dupreziana, stáří stromů cca 2000 let (!) centrální Sahara, pohoří Tassili

6. Již z ranné civilizace existují důkazy, že nadměrná a nekontrolovaná exploatace přírody může být důvodem úpadku starověkých civilizací: Analýza pylů prokázala, že na území, obývaném antickými národy (Řecko a Řím) rostly dříve lesy, tvořící přirozený rezervoár vody. Odlesněním a přeměnou na pastviny došlo k rychlému vysychání nezpevněné půdy. Katastrofální přívaly z odlesněných hor, pustošící italská města jsou výsledkem krátkozrakého hospodaření lidí s lesy v dávné i nedávné minulosti.

7. Odlesněná krajina na Krétě

8. Rovněž celé území střední Evropy bylo před jejím osídlením porostlé lesy, které pokrývaly 90% souše. Od té doby se však situace diametrálně změnila, lesy byly postupně vykáceny a v mnohých oblastech je naprosté bezlesí. Nejvíce postiženou oblastí odlesněním jsou Britské ostrovy, které mají dnes již jen 9% z původní rozlohy lesů.

9. Rovnováha naší krajiny je na štěstí poněkud stabilnější díky podnebí, členitosti kraje a vlastnostem půdy a rostlinného krytu. První zemědělci se v našich zemích původně usadili na místech s nejteplejším a nejsušším podnebím. Vlastní silou pak začali ovlivňovat podmínky ve svém okolí a získávali pro své hospodaření nové a nové plochy půdy na úkor lesů i jiných přírodních společenstev. Tak vznikla na 90% našeho území krajina umělá, přetvořená lidskýma rukama, vyhlížející stejně přirozeně jako krajina původní.

10. Tato nově vytvořená společenstva se však vyznačují velmi nízkou druhovou diverzitou (chudostí druhů rostlin i živočichů) a značně zjednodušenými vztahy

11. Kulturní krajina v dolním toku Berounky – široká údolní niva vzniklá říční výmolnou činností (fluviální eroze) a nánosy (kvartérními sedimenty).

12. (Pb170953.jpg) Téměř veškeré naše lesní porosty jsou druhotné, tj. vysazené a vypěstované lidmi většinou na místech vymýcených původních (autochtonních) lesů, či spíše pralesů. Vysazují se především rychle rostoucí jehličnany jednoho druhu, aby nahradily bohatou mnohotvárnost opadavých lesů.

13. Moderní lesnictví je založeno na vysazování, ochraně, pěstování a těžbě lesních porostů, jejichž druhová skladba se řídí především ekonomickými aspekty, jako je momentální potřeba typů dřevní hmoty (smrková vláknina na výrobu papíru, borové a modřínové řezivo a kulatina na výrobu nábytku a stavebního dřeva), jejich odbyt, snadnost pěstování, rychlost růstu apod.

14. Aspekty, týkající se vhodného stanoviště, příp. vhodnost začlenění určitých druhů do krajiny byly dodnes zcela opomíjeny. Následkem tohoto pohledu byly až donedávna vysazovány rozsáhlé koniferové monokultury (především smrku, příp. borovice) i ve zcela nevyhovujících stanovištních i klimatických podmínkách pro tyto druhy a na místech, kam by patřily především listnáče.

15. Hustě rostoucí monokultury jehličnanů, hlavně smrku, který se pěstuje nejvíce, jsou zcela bez podrostu (bylinného a keřového patra), což nejen ochuzuje krajinu o řadu druhů bylin a keřů (snižování druhové diverzity), ale hlavně má celou řadu dalších, negativních důsledků na přírodní prostředí: Pro nepatrnou úživnost, nedostatek úkrytů a přílišný zástin, (nižší retence) zde nežijí téměř žádní živočichové kromě snad chudého společenstva specializovaných druhů, obývajících smrkové lesy.

16. Polomy a vývraty, způsobené větrem, ve smrkové monokultuře. Protože monokultury jsou značně ekologicky nestabilní a tedy snadno zranitelné, podléhají často nejrůznějším biotickým i abiotickým vlivům jako jsou invaze škůdců či výkyvy počasí - větrné nebo sněhové kalamity

17. Dnešní dubové lesy, vzniklé hlavně díky výmladné schopnosti dubu z nevytěžených pařezů, mají (na rozdíl odpůvodních semenáčů v zapojeném porostu) nekvalitní, křivolaké kmeny

18. Další, podstatnou část naší krajiny tvoří pole a louky, tzv. kulturní step. Přírodní travnaté pláně s rozmanitým travním porostem nahradila pole jednotných kulturních plodin (monokultury). Prakticky všechno co pěstujeme na polích je cizího původu, od pšenice až po brambory. A s cizími rostlinami přicházejí i cizí živočichové (např. jejich škůdci jako mandelinka bramborová apod.), kteří u nás nemají žádné nepřátele a mohou se volně rozmnožovat. Člověk se tak dopouští dalšího zjednodušování ekologických vztahů, a to právě vytvářením kulturní stepi, společenstev, která jsou záměrně udržována v ranných stadiích sukcese, kdy je produkce biomasy největší.

19. Vrcholným zjednodušením ekologických vztahů je umělé prostředí měst, kde člověk potlačil všechen život, který tam byl a jeho místo zaujala jednotvárná společenstva, opakující se věrně po celém světě. Jde většinou o několik druhů často nepůvodních okrasných rostlin v parcích či exotických pokojových rostlin, několik málo druhů domácích zvířat (psi, kočky, kanáři apod.) a hlavně nežádoucí a většinou potenciálně nebezpečné společenstvo synantropních (s člověkem žijících) živočichů, jako jsou potkani, myši, mouchy domácí, vši, švábi, holubi včetně jejich parazitů (většinou i člověku škodících) a řada druhů mikroorganizmů.

21. Kuna skalní Martes foina V současné době lze pozorovat u kuny skalní jakousi sinantropizaci – vyhledávánílidských sídlišť (především půdy vesnických domků), kde nacházejí často příhodné podmínky k životu a rozmnožování.

22. i hrdličky mají své dny…

23. K demonstraci vlivu člověka na životní prostředí a krajinu je obzvláště vhodnou oblastí CHKO Český kras. Na poměrně malé rozloze obsahuje řadu typů přírodního prostředí člověka i přírodních společenstev, od lidských sídlišť a městských aglomerací (Beroun) až po původní, dochovaný typ krajiny.

25. Co jsou to chráněné krajinné oblasti (CHKO) ? Jsou to rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených lesních a trvalých travních ekosystémů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. V čem spočívá ochrana chráněné krajinné oblasti ? Hospodářské využívání chráněné krajinné oblasti je určitým způsobem omezeno, a to podle zón odstupňované ochrany. Rovněž rekreační využití území je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněné krajinné oblasti. Kdo zřizuje chráněné krajinné oblasti ? Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda České republiky. http://ceskras.schkocr.cz/cojechko.html

26. CHKO Český kras byla vyhlášena v r. 1972 a zaujímá plochu 131 km2. Tvoří ji zvrásněné vápence siluru a devonu v pestrém vývoji, jaký nemá obdobu v jiných částech naší vlasti. Tyto horniny se usazovaly v prvohorním tropickém moři a obsahují hojné zkameněliny mořských živočichů (ramenonožci, měkkýši, trilobiti, hlavonožci).

27. Zvláštnosti vápencového podkladu se nápadně projevují na tvářnosti povrchu. Modelace krajiny je výsledkem dvou fenoménů - krasového a říčního. Výsledkem říční eroze je především hluboké údolí řeky Berounky, řada kaňonů, údolí potoků a bohatství skalních útvarů.

28. Koněpruské jeskyně Z krasových jevů jsou nejnápadnější jeskyně a propasti často s krápníkovou výzdobou

29. Koněpruské jeskyně – kosterní pozůstatky pleistocenní fauny

30. …a dále pěnovcové (travertinové) usazeniny, v recentní formě jako živé travertinové hrázky či kaskády na povrchových krasových potocích či vývěrech. Hráze z krasového vápence pěnovce vznikají dlouhodobým usazováním tohoto minerálu na neustále přirůstajících stélkách vodních mechů a játrovek působením oxidu uhličitého, který tyto rostliny uvolňují. Ze stavby travertinového souvrství lze vyčíst vývoj přírody v poledové době (holocénu). Travertin na podkladu narůstá velmi rychle, takže stačí pokrýt a konzervovat části napadaných rostlin nebo živočichů (listy, ulity měkýšů, kosti apod.) dříve, než stačí setlít. Bubovický potok

31. Živé (recentní) travertinové hrázky - Císařská rokle, NPR Koda

32. Oba fenomény (krasový a říční) podmiňují rovněž neobyčejnou vegetační pestrost kaňonovité údolí potoka Švarcava v SPR Kulivá hora

33. Chráněná rostlina koniklec luční načernalý, Pulsatilla pratensis ssp. nigricans, na rozhraní skalní stepi a šípákové doubravy. SPR Kulivá hora

34. Teplomilná rostlina hlaváček jarní, Adonis vernalis, je panonským prvkem naší květeny. Roste na několika místech v Českém krasu na teplých stepních stanovištích. Vzácná, chráněná rostlina

35. Český kras představuje jediné území Čech s úplnými vývojovými sledy vápnomilných, suchomilných a teplomilných společenstev včetně listnatých lesů. Současné lesní porosty Českého krasu zastoupené hlavně dubem a habrem jsou botanicky nejbohatší oblastí Čech.

36. Lýkovec jedovatý, Daphne mezereum je polostinný lesní druh, rostoucí ve světlých listnatých lesích jako součást keřového patra

37. Původními jehličnany (koniferami) jsou v Českém krasu kromě jalovce obecného, borovice sosna, Pinus silvestris a modřín opadavý, Larix decidua Červenou barvou kmene se sosna liší od borovice černé, s tmavou barvou borky. Borovice sosna Borovice sosna

38. Modřín opadavý samčí ( ♂ ) a samičí ( ♀ ) květy ♀ ♀ ♂ ♂

39. Z nesmírně zajímavé a pestré fauny Českého krasu zde nacházíme i některé mimo oblast nanejvýše vzácné, teplomilné druhy živočichů, které mají vztah ke zvláštním podmínkám krasu Ropucha zelená, Bufo viridis, patří mezi teplomilné obojživelníky

40. Ještěrka zelená, Lacerta viridis, se vyskytuje v Českém krasu jen velmi vzácně

41. Otakárek ovocný Iphiclides podalirius Kromě plazů, bylo v Českém krasu dosud zjištěno 1400 druhů motýlů. Některé druhy hmyzu a měkkýšů zde mají jediné známé výskytiště v Čechách.

42. Koprofágní brouk druhu Sisiphus schaeferi válí svoji kuličku

43. Více než kterákoliv jiná chráněná krajinná oblast je Český kras výrazně ovlivňován lidskou činností. Český kras je jedinou starosídelní oblastí která není situována v nížině a antropogenní vlivy na zdejší přírodu se dají měřit na tisíce let. Do tvorby zdejší krajiny člověk prvně výrazně zasáhl již v pozdní době bronzové. Z celého dlouhého období šesti tisíc let lidského osídlení bylo ovšem kritických hlavně posledních 200 let.

44. Karlštejn (zal. r. 1348) je po pražském Hradu nejvýznamnější kulturní památkou u nás

45. Bývalý lom Velká Amerika u obce Mořina

46. Bývalý lom Malá Amerika

47. Poslední z činných lomů v údolí Berounky - Kruhový lom u Tetína

48. Chlum- vrch u Srbska, vysoký 348 m n.m.

49. Těžba v lomu Chlum byla přerušena, po zřícení skalní stěny.

50. Jeskyně "Na Chlumu", objevené r. 1938 (s krasovou výzdobou) jsou po Koněpruských jeskyních největším jeskyním systémem Českého krasu. Jeskyně "Na Chlumu“ jsou významným zimovištěm netopýrů.