1 / 15

NEMOC jako fenomén sociální práce

NEMOC jako fenomén sociální práce. Duševní nemoc – somatická nemoc. nemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu života má svůj sociální význam změnou role a sociální pozice chronické onemocnění představuje trvalé znevýhodnění, stává se součástí identity člověka

blaine
Download Presentation

NEMOC jako fenomén sociální práce

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. NEMOC jako fenomén sociální práce

  2. Duševní nemoc – somatická nemoc • nemoc mění funkce organizmu a mění kvalitu života • má svůj sociální význam změnou role a sociální pozice • chronické onemocnění představuje trvalé znevýhodnění, stává se součástí identity člověka • nemoc mění aktuální prožívání a mění vlastnosti člověka • Je psychosociální závislost / závislost mezi psychikou a somatikou, z hlediska závažnosti onemocnění

  3. Každou nemoc posuzujeme ze tří hledisek • Somatický aspekt onemocnění (je vymezený typickými symptomy/specifické aktuální potíže/ konkrétní omezení/představa závažnosti a prognózy nemoci vyvolávaní psychické reakce). • Psychický aspekt (souhrn emočních prožitků vyvolaných změnami způsobenými nemocí/ rozumové hodnocení / změny chování/psychická reakce je ryze individuální). • Sociální aspekt (společenské hodnocení nemoci/ postoje a chování laické veřejnosti/ v závislosti na věku a premorbidním sociálním postavením).

  4. Subjektivní obraz nemoci • Somatické symptomy a jejich subjektivní význam – zhoršená kvalita života, osobního komfortu, omezená soběstačnost, pokud dojde k selhání orgánové funkce často dojde ke specifické změně vnímání těla – k symbolickému oddělení somatiky a psychiky. Při závažných nemocích se člověk může přestat identifikovat s vlastním tělem. • Bolest –ovlivňují 4 složky: vnímání bolesti subjektivní citlivost k bolesti, emoční prožitek bolesti, rozumové hodnocení bolesti, paměť pro bolest.

  5. Postoj k vlastní nemoci zahrnuje emoční prožívání, rozumové hodnocení a chování • Vlivem nemoci (jež má převážně negativní sociální význam) se mění sebepojetí nemocného, snižuje se sebehodnocení, snižuje sebeúcta. • Postoj k nemoci může vést ke změně identity nemocného. • Změna emočního ladění vede k celkovému zhoršení kvality života (strach, úzkost,smutek, truchlení, hněv, vztek, bezmoc, beznaděj, apatie, rezignace, suicidální tendence) • Nemoc sama o sobě je komplexní stresová situace. • Nekritické uvažování, tendence k magickému uvažování. • Zvládání zátěže onemocnění/strategie coping (zaměřený na řešení problému, ochranu vlastních pocitů, paliativní coping).

  6. Změna základních psychických potřeb a hodnot • Potřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na potížích a vyčerpanosti zpravidla snižuje. Rizikem je podnětová deprivace. • Potřeba se ve své situaci orientovat. • Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci zvyšuje – zvyšuje se fixace na blízké osoby. Nejistota a úzkost narůstají při odloučení. • Potřeba sociálního kontaktu – obtížněji uskutečňována, člověk bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou osob. • Potřeba seberealizace se mění vlivem nemoci, dochází ke změně osobních hodnot, mnohdy ale stoupá motivace dokončit životní dílo. • Potřeba otevřené budoucnosti – pozitivní prognózy.

  7. Zhoršení kvality života jako důsledek nemoci • Míra soběstačnosti a nezávislosti na pomoci jiného člověka. • Míra generalizovaného omezení možností, zvýšená unavitelnost a vyčerpání – ztráta práceschopnosti, zájmových aktivit. • Míra schopnosti sociálního kontaktu – zachovaná komunikace a časoprostorová orientovanost je základem sdílení času a aktivit s jinými osobami. • Úroveň zachovaného celkového pocitu pohody jež závisí na tělesném a duševním stavu nemocného.

  8. Role a postavení nemocného • Nemocný bývá považován za viníka nežádoucího stavu, nepředpokládá se že by si dokázal sám pomoct. • Má jistá privilegia a současně nemá stejná práva jako intaktní lidé. • Předpokládá se, že se bude chtít uzdravit, spolupracovat – jestli ne, ztrácí svá privilegia. Společnost jej přestává tolerovat, protože nerespektuje pravidla, která mu určila. • Nemocný bývá o mnohé role ochuzen: profesní, pozice v rodině. Zvládání zátěže: strategie zaměřena na hledání sociální opory, rodina nejčastěji umožňuje sociální integraci.

  9. Rodina nemocného • Vyrovnání se s nemocí člena rodiny probíhá v podobných fázích jako reakce na vlastní nemoc – buď rodinu posílí nebo vede k rozpadu. • Popírání (ze začátku vyjadřuje potřebu chránit nemocného), poznání diagnózy a důsledků vyvolává negativní emoce, navozuje deprese, pocity bezmocnosti a někdy pocity viny, úzkosti a strach z budoucnosti. • Příbuzní mohou reagovat různě – nadměrnou aktivitou (může být symbolická), rezignovat, časté je iracionální jednání. Kontakt s nemocnými je vždy těžký, vynucená změna životního stylu je zátěž, péče je vyčerpávající, mění se i sebehodnocení zdravého partnera.

  10. Úkoly sociálního pracovníka • Překonávání společenské izolace a stigmatizace. Stigma souvisí se stereotypy a předsudky. Pomocí stereotypů bývají duševní poruchy posuzovány zjednodušeně a iracionálně – zejména v situacích úzkého interpersonálního kontaktu. Stigmatizace vyvolává změny v prožívání i chování nemocného, dochází k selfstigmatizaci. • Člověk mění obraz o sobě samém, hledá podporující důkazy pro svou novou identitu (ukotvuje se), je redukován na svůj „soubor symptomů“. • Stigmatizace lidí s DP znamená, že je větší částí společnosti vnímána jako více méně homogenní skupina, méněcenná, nebezpečná.

  11. Úkoly sociálního pracovníka • Získání a rozvíjení užitečných sociálních dovedností a schopností • Primární důsledky – důsledky nemoci samé • Sekundární důsledky – důsledky dlouhodobé hospitalizace • Cílená rehabilitace: socioterapie, režimová opatření, podílet se na chodu oddělení/skupiny formou terapeutické komunity, pracovní terapie, ergoterapie. Využití tzv. „starých řemesel“ umožňujících intenzivněji být samým sebou – muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, tělesná cvičení.Navazují služby komunitní péče organizované na prvcích psychosociální rehabilitace.

  12. Úkoly sociálního pracovníka • Chráněné a podporované bydlení pro osoby s duševními poruchami. • Domy na půl cesty • Chráněné byty • Podporované bydlení • Sociální byty

  13. Úkoly sociálního pracovníka • Chráněná práce • Tréninkové resocializační kavárny – smysluplná práce + psychosociální rehabilitace. • Přechodné podporované zaměstnávání – na otevřeném trhu práce + nezbytná míra podpory terapeuta. Klient se připravuje na vstup do nechráněného zaměstnání. • Přechodné zaměstnávání – doba podpory omezena na 6 měsíců. • Podporované zaměstnávání – klient nastupuje do běžných pracovních podmínek s vědomím, že může požádat terapeuta o podporu. Všechny služby jsou zařazeny do fungujících systémů: job klub, sociální a právní poradenství…

  14. Úkoly sociálního pracovníka • Smysluplné trávení volného času • Denní stacionáře • Další potřebné služby • Terénní mobilní týmy – podpora člověka v domácím prostředí v krizové situaci • Domácí péče – psychiatrické sestry ji mají v seznamu výkonů – individuální psychosociální rehabilitace. • Case management-specifická metoda komunitní práce- koordinace péče pro klienta jedním klíčovým pracovníkem – Case manager odpovídá za plán péče.

More Related