Sociální instituce

1. Sociální instituce Definice a vlastnosti Typy sociálních institucí Hodnoty a normy

2. Definice sociální instituce • Sociální instituce jsou skutečnosti materiální i duchovní povahy, • které ovlivňují chování člověka tak, • aby bylo ve shodě s požadavky sociálního systému (společnosti), ve kterém je člověk zařazen a ve kterém sociální instituce působí.

3. Vlastnosti sociálních institucí • Zakotvené v minulých jednáních a stabilní. Důvod určité formy a obsahu není patrný. • Na jedinci nezávislé, není možné je libovolně měnit. • Uspořádávají sociální vztahy. Vyjadřují jejich celkovou povahu. • Účinně vedou jedince ke správnému chování. • Jsou předávány a přijímány ve výchově. Jedinci se s nimi ztotožňují a přijímají za své.

4. Instituce typu „obvyklé chování“ • Zvyk - ustálený způsob výkonu činnosti, provázený rutinou. Není nutné přemýšlet o smyslu činnosti. Zvyky „programují“ běžný, každodenní život člověka. • Obyčej - komplexnější a obsažnější forma chování. Obsahuje řadu činností a jejich výkon je ustálený. Obyčeje jsou významné pro zvýraznění určitých událostí situací a událostí v životě člověka a společnosti. • Rituál, obřad - činnost nebo soustava činností s ustáleným průběhem. V ní nebo v nich je zakódovaný nějaký význam. Jeho vyjádření je symbolické. Rituál a obřad je prostředkem komunikace mezi zasvěcenými, poučenými. • Tradice - předávané vzory chování. Smysl tradic je dvojí: 1. zakotvení člověka ve společnosti a posílení vědomí příslušnosti k ní a 2. zastoupení účelově racionálního chování.

5. Instituce typu „požadované chování“ • Hodnoty - jsou jevy hmotné i duchovní povahy, ke kterým člověk získal určitý vztah a orientují jeho chování tak, že jich chce dosáhnout nebo se zbavit. • Normy - jsou obecná pravidla jednání, která určují co jedinec smí a co nesmí, co je přípustné a co ne. • Ideály, osobnosti jako vzory, mýty

6. Další typy sociálních institucí • Organizace jako sociální instituce – představa správného jednání v organizaci. • Nástroje donucení – představa o účinku v případě použití. • Oblasti života společnosti (jako např. soukromí, ekonomika, věda, sport), ve kterých se prosazuje vždy určitý druh chování.

7. Hodnoty • Vyjadřují poměr člověka ke skutečnostem, které jej obklopují (a označuje je za důležité x nedůležité, užitečné x škodlivé, pozitivní x negativní apod.). Uspořádávají svět podle významu jeho složek. • Jsou vyjádřeny obecně, nejsou totožné s konkrétní věcí. • Hodnoty jsou kritériem a měřítkem pro posuzování a orientaci člověka ve světě. • Člověk usiluje o jejich dosažení. Určují směr jeho motivací. • Ovlivňují volbu cílů a jejich naplněním je hodnot dosahováno.

8. Uspořádání hodnot jedincem • Každý jedinec uznává množství jednotlivých hodnot, počet není možné vyjádřit. • Hodnoty má každý uspořádány podle "síly" a míry obecnosti. Síla se vždy projeví při aktuálním porovnání dvou hodnot proti sobě. • Každý jedinec má individuální uspořádání hodnot. • Uspořádání je velmi stabilní. Je výsledkem výchovy a reflexe jedince. • Hodnota jako sociální instituce vyjadřuje především nutnost přikládat skutečnostem smysl.

9. Normy • Musí být v souladu s hodnotami. • Normy jsou respektovány, když je uznána jejich legitimita (oprávněnost) nebo v důsledku vnější adaptace (přizpůsobení se). • Jednání jedinců je v rámci sociální kontroly porovnáváno s normami a stimulováno sankcemi (odměnami nebo tresty). • Jsou spojeny s vědomím o nutnosti udržení vztahů.

10. Právo • Vzniká v racionalizovaných, formalizovaných procesech podle stanovených zásad a pravidel. • Vytváří se uspořádaný a vyvážený systém norem. • Má všeobecnou platnost. • Je přesně určeno, jak může být vymáháno chování, aby bylo v souladu s normou.

11. Morálka • Vzniká v neformálních procesech. Na prosazení morálky se podílejí emoce. • Vychází z definování a označování dobra a zla. To je odvozeno z nejvýznamnějších hodnot. • Má „nahodilý“ charakter co do úplnosti a provázanosti jednotlivých norem i všeobecnosti uplatnění.