1 / 106

Patofyziologie respirační insuficience

Patofyziologie respirační insuficience. Michaela Diblíčková. Dýchací systém. Hlavní funkce: Výměna dýchacích plynů (O 2 a CO 2 ) mezi okolím a organismem Regulace ABR Zástava dýchání – přebytek CO 2 v organismu ( CO 2 + H 2 O = H 2 CO 3 ) – ACIDOSA

siusan
Download Presentation

Patofyziologie respirační insuficience

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Patofyziologie respirační insuficience Michaela Diblíčková

  2. Dýchací systém Hlavní funkce: • Výměna dýchacích plynů (O2 a CO2) mezi okolím a organismem • Regulace ABR Zástava dýchání – přebytek CO2 v organismu ( CO2 + H2O = H2CO3 ) – ACIDOSA - nedostatek O 2 = akutní nedostatek energie ( nemožnost udržovat integritu buněk) – krátkodobě anaerobní glykolýza ( laktát)

  3. Dýchací systém Dodávka kyslíku do tkání: - závisí na srdečním výdeji množství hemoglobinu saturaci hemoglobinu O2 PaO2 DO = CO x ( Hb x SpO2 x 1.39) + ( PaO2 x 0.003)

  4. Dýchací systém Faktory ovlivňující dýchání: 1) zevní vlivy : složení vzduchu atmosférický tlak 2) vnitřní vlivy : nervový systém – regulace respirace regulace KVS regulace MTB volní kontrola ( řeč, apnoe..)

  5. Dýchací systém plíce – ventilace distribuce ventilace difuze perfuze srdce a cévy – minutový srdeční výdej krevní tlak

  6. Dýchací systém krev – transport ABR složení krve tkáně – buněčné dýchání MTB perfuze

  7. Dýchací systém Rozdělení: HCD- dutina nosní nosohltan DCD – hrtan trachea bronchy- hlavní , lalokové , segmentální ( 10) subsegmentální bronchioly – terminální, respiratorní ( od 17. rozdělení) alveolární dukty ( 20. – 22. větvení )

  8. Dýchací systém alveolární váčky ( 23. rozdělení ) alveoly plicní tkáň Plicní tkáň ventilovaná jedním respiračním bronchiolem 1.řádu = primární plicní lalůček Plicní sklípky se vyklenují již ze stěny respiračních bronchiolů

  9. Základní mechanismy respirace Ventilace – výměna vzduchu mezi okolím a plícemi - objem plynu vdechnutý / vydechnutý za časovou jednotku - rozdíly tlaků mezi atmosférou a alveoly ( dýchací svaly)

  10. Ventilace Ventilace Tlakové změny - dány mechanickými vlastnostmi plic a hrudníku • především poddajností plic odporem v dýchacích cestách

  11. Regulace ventilace Regulace ventilace: PaCO2 – chemoreceptory mozkového kmene difuze přes HEB do likvoru ↓pH – stimulace dechového centra PaCO2 vyšší než 40mmHg ( 1 mmHg = 7,5 kPa ) Citlivost snižuje : spánek celková anestesie dlouhodobě ↑ PaCO2 ( CHOPN)

  12. Regulace ventilace Regulace ventilace: Citlivost centrálních chemoreceptorů zvyšuje: hypoxie noradrenalin progesteron acidosa salicyláty

  13. Regulace ventilace Regulace ventilace: PaO2 - periferní receptory glomus caroticum- n . glossopharyngeus glomus aorticum - n. vagus jen při poklesu PaO2pod 60 mmHg Signály jdou do center v prodloužené míše (pneumotaktické a apneustické )

  14. Regulace ventilace Centra v prodloužené míše jsou ovlivňována - nadřazenými centry z CNS ( pons , thalamus , kůra ) – autonomní a volní modulace - ascendentní aktivační retikulární formací ( nespecifická aktivace ) - Centrálními a periferními chemoreceptory

  15. Regulace ventilace Centra v prodloužené míše jsou ovlivňována • míchou – spinální integrace a lokální koordinace - mechanoreceptory ( obranné reflexy ) přenáší signály přes n. vagus

  16. Regulace ventilace Přerušení modulace z vyšších center CNS • pons , thalamus – apneustické dýchání inspirace s krátkými exspiračními pauzami • ARAS – snížení aktivity respiračního centra snížení citlivosti centrálních chemoreceptorů ( CA , bezvědomí )

  17. Regulace ventilace Adaptace centrálních chemoreceptorů • při chronické hyperkapnii • ventilace je tak řízena pomocí periferních chemoreceptorů ( n. vagus , n. glossopharyngeus ) →Problém O2 terapie u pacientů s CHOPN je ztráta spontánní ventilace při zvýšeném přívodu O2 ( do 4 l/min.)

  18. Patologické typy dýchání Kussmaulovo • acidotické dýchání • hyperventilace při ketoacidose ( DM ) • fyziologická kompenzace Apneustické dýchání - trvalá inspirace s krátkými exspiračními pauzami ( porucha centra v pontu )

  19. Patologická typy dýchání Cheyene – Stokesovo • periodické střídání zvýšené a snížené respirační aktivity • stavy s nízkým minutovým srdečním výdejem → pomalý průtok krve chemoreceptory

  20. Minutová ventilace Minutová ventilace MV = VT x f ( ml/min.) VT = 5-8 ml/ kg 100ml/kg/min menší děti 200 ml/ kg /min novorozenci 300 ml / kg / min

  21. Mrtvý prostor Mrtvý prostor ( VD) • nepodílí se na výměně dýchacích plynů • anatomický - do úrovně respiračních bronchiolů VT = VD + VA cca 150 ml u dospělého 2,2ml/kg

  22. Mrtvý prostor - funkční tzv. alveolární mrtvý prostor objem alveolárního vzduchu , kde neprobíhá dostatečná výměna plynů př. fibróza , edém , porucha perfuze • artificiální umělé prodloužení DC ( dýchací hadice , vzduchovody …)

  23. Základní mechanismy respirace Výpočet velikosti mrtvého prostoru : PaCO2– PETCO2 VD = VT -------------------------- PaCO2 PaCO2 – tenze CO2 v arteriální krvi PETCO2 – koncentrace CO2 ve vydechovaném vzduchu Muži 33 – 45 % VT Ženy 29 – 39 % VT

  24. Alveolární ventilace • klíčová pro výměnu dýchacích plynů • poměr mezi alveolární ventilací a ventilací mrtvého prostoru není konstantní – záleží na dechovém objemu – čím je dechový objem nižší, tím nižší je alveolární ventilace • Z hodnoty minutové ventilace tedy nelze jednoznačně usoudit jaká je alveolární ventilace

  25. Alveolární ventilace - za fyziologických okolností udržována tak, aby byl adekvátně odváděn CO2ze tkání aniž by se zvyšovala jeho koncentrace v arteriální krvi – tím je za fyziologických podmínek zajištěn dostatečný přívod O2 • musí zcela pokrýt produkci CO2 ( rychlost MTB) • rychlost eliminace CO2 je dána alveolární ventilací a koncentrací CO2 v alveolárním vzduchu

  26. Alveolární ventilace Vzestup produkce CO2 • Vzestup alveolární ventilace ( fyziologické) nebo nárůst koncentrace CO2 v alveolárním vzduchu , a tím i v arteriální krvi – respirační acidóza při selhání regulačních mechanismů

  27. Alveolární ventilace • přímo úměrná produkci CO2 • nepřímo úměrná koncentraci CO2 v alveolech Rovnice alveolární ventilace : VA = VCO2met x K / PACO2

  28. Energetické nároky dýchání - pro organismus je velmi důležité jak velkou při dýchání vykonává práci , její neúměrný nárůst vede k únavě dýchacích svalů – možná příčina selhání respiračních funkcí W = p x V ( J ) V – dechový objem p – síla ( tlak ) potřebná pro nádech

  29. Energetické nároky dýchání Fyziologicky zvýšená práce : - hyperventilace při tělesné námaze , úzkosti … Patologicky zvýšená práce : plicní onemocnění - astma bronchiale chronická bronchitis plicní fibrosa edém plic emfyzém

  30. Patologicky zvýšená práce při dýchání Zvýšený odpor v DC ( obstrukce DCD) - astma bronchiale , chronická bronchitis Menší poddajnost plic ( snížená elasticita ) - fibrosa , restrikční choroby , edém , nedostatek surfaktantu , stagnace krve

  31. Patologicky zvýšená práce při dýchání Snížení transpulmonálního tlaku - snížení tlaku distendujícího bronchioly – obstrukce některých bronchiolů ( zvýšení elasticity plic ) - emfyzém

  32. Surfaktant fosfolipidy ( dipalmitát lecitinu) produkt pneumocytů II typu významně snižuje povrchové napětí při nádechu se od sebe molekuly oddalují, při výdechu se přibližují ( koncentrují ) – brání kolapsu zmenšujících se alveolů - tím přispívá k rovnoměrnému rozpětí , ventilaci a udržení V/Q poměru

  33. Surfaktant • snižuje sílu retrakce plic ( tím snižuje práci při nádechu) Nezbytný pro udržení normální funkce plic DEFICIT: - snížení elasticity plic - nárůst dechové práce - nestabilita alveolů

  34. Surfaktant DEFICIT: • kolaps malých alveolů vede k nepoměru ventilace a perfuze • dochází k filtraci tekutiny do alveolů ( edém ) a k poruše difuze Výsledek = respirační selhání

  35. Distribuce ventilace rozdělení inspirovaného plynu , tak aby byly ventilovány všechny funkční alveoly • cílem je udržet ventilačně perfuzní poměr ze strany bronchů • ovlivněna polohou těla

  36. Distribuce ventilace Distribuce v závislosti na poloze : vzpřímená poloha a poloha na zádech - pravá plíce je lépe ventilovaná ( 55 % ) poloha na boku - lépe ventilovaná je spodní plíce ( účinnější kontrakce bránice – schopnost plnit se větším objemem )

  37. Distribuce ventilace Distribuce v závislosti na poloze : horizontální poloha • bazální části plic jsou ventilovány lépe než apikální

  38. Ventilačně perfuzní poměr Pro výměnu plynů je nutná rovnováha mezi přívodem vzduchu a průtokem krve plícemi Neventilované perfundované alveoly - Nedochází k arterializaci krve = NITROPLICNÍ ZKRAT - nedostatečná ventilace = vazokonstrikce v alveolu = HYPOXICKÁ VAZOKONSTRIKCE odklonění krevního proudu do lépe ventilovaných alveolů

  39. Ventilačně perfuzní poměr Ventilované neperfundované alveoly - nemožná výměna plynů = ALVEOLÁRNÍ MRTVÝ PROSTOR - nedostatečná perfuze alveolu vede k bronchokonstrikci – odklon ventilace do lépe perfundovaných oblastí Rovnováha mezi ventilací a perfuzí je udržována především autoregulačními mechanismy

  40. Ventilačně perfuzní poměr Lze stanovit jako poměr minutové alveolární ventilace a minutového srdečního výdeje V / Q = VA /CO Nepoměr ventilace / perfuze je nejběžnější příčinou hypoxemie

  41. PERFUZE Plicní cirkulace je nízkotlaká ( 25/10 mmHg ) - kapilární tlak nepřevyšuje onkotický - ovlivněná: gravitací intrapulmonálním tlakem žilním návratem objemem plic

  42. PERFUZE ↑ intrapulmonální tlak = tlak v dýchacích cestách - nárůst může utiskovat kapiláry ( omezení průtoku krve ) ↑ žilní tlak – stagnace krve v malém oběhu ( ↓průtok krve )

  43. PERFUZE Je nerovnoměrná - mezi pravou a levou plící ( lépe pravá ) - mezi plicními laloky • horizontálními rovinami plic ( přibývá bazálním směrem, ale v nejníže uložených částech plic díky vysokému intersticiálnímu tlaku klesá – komprese kapilár ) Na boku je lépe perfundovaná spodní plíce

  44. PERFUZE Regulace průtoku - především autoregulační mechanismy: složení krve napětí cévní stěny mediátory Reakce na hypoxii a hyperkapnii – VAZOKONSTRIKCE

  45. HYPOXICKÁ VAZOKONSTRIKCE Hypoxie signalizuje nízkou oxygenaci krve ( nedostatečná ventilace / porucha difuze ) → vazokonstrikce dané kapiláry – odklonění krevního proudu do lépe zásobených oblastí

  46. PERFUZE Faktory ovlivňující tonus plicních cév: DILATACE : beta 1 adrenergní agonisté acetylcholin KONSTRIKCE : alfa adrenergní agonisté hypoxie hyperkapnie sympatické nervy

  47. DIFUZE – výměna dýchacích plynů mezi alveoly a krví - díky koncentračním a tlakovým gradientům plynů - neustálá spotřeba kyslíku v mitochondriích = nízký parciální tlak ve tkáních - MTB – produkce CO2 = vysoký parciální tlak

  48. DIFUZE probíhá přes alveokapilární membránu celková dráha difuze – alveolus alveokapilární membrána plazma membrána erytrocytu hemoglobin

  49. Difuze Závisí na – difuzní ploše koncentračním gradientu rozpustnosti ( konst ) teplotě ( konst) délce difuzní dráhy velikosti molekul ( konst ) rychlosti průtoku krve

  50. Difuze přímo úměrná - koncentračnímu gradientu - ploše difuze nepřímo úměrná délce difuzní dráhy Konstantní parametry jsou zahrnuty pod pojem DIFUZIVITA

More Related