SYLVA LAUEROVÁ

1. SYLVA LAUEROVÁ KRÁLOVNY SLZ A OSTRUŽIN poezie autorské čtení ROMANA ŠTRYNCLOVÁ obrazy GALERIE AVIATIK PRŠTICE 14. dubna 2011

4. SYLVA LAUEROVÁ Ta pozemská stránka věci 30. 10. / Michael 2007 „Láska je slaná vůně POTU“ (tak to jsi napsal) Ale tak to není !!! Láska je letmý polibek při rozednění. Láska je sladká touha rozechvění. Láska je světlo očí, dotek těla. Láska vstoupí, aniž směla a ve vteřině rozřeže tě. Všechno dá ti v jedné větě – napřed ze dna vyzvedne tě, k branám ráje přitiskne tě... později, když zavrhne tě – zabije tě. (... a ty jsi smutný, sám, na bílé posteli, jako sníh čerstvě napadaný. Duši máš krvavou a vedle nikdo, kdo omyl by ti rány...)

18. ALENA VÁVROVÁ Červená musím se přiznat zmátla jsi mě Kdo jsi Teplo či chlad Sytost či hlad Ticha řev či řvaní ryb Proč nejsi jednoznačná A ukázali na ni prstem Hle to je ta Bohyně připravte jí trůn ! Pak rozvinuli červené koberce a šla v zástupu Krása Bolest Láska Něha Bouře Hora Voda Tráva Šla Útloboká Svatá Šílená Kajícnice Odvaha Víra Naděje Na ňadrech Vodnáře šla s ní ve vlasech dvojjediná Ryba Věčná Panna Šla krása drásat i jásat Vtančila na trůn ŽENA Na trůně seděla a snila: O něm O něm O něm

19. KAROLÍNA MINÁROVÁ Stella Zase jsi vstala brzo,pobroukáváš si melodii,tančíš.Kocour Ti vrní na rameni,dřímá v něm hrdost.Usmíváš se,ranní nevolnosti a rozmrzelosti jsou pryč,dýcháš.Obnažené tělo,krásné,lačné,živoucí,Stello !Plod všech našich lásek,na sklonku rozmarného léta,dozrává,jako réva.Silueta,obrys nahoty,vzpomínka včerejšího dne,před Tvým zrozením,Stello.

20. RADKA ZADINOVÁ Otázky „Co je to láska?“ ptám se hvězd„Láska je jednou z mnoha cest,“šeptají tiše za soumrakuPak v led se změní přistiženya zůstanou tak beze změnynež přikryjí je křídla ptáků „Láska je něha,“ déšť mi zpívákdyž do tváří se lidem díváa pak mě svými dlaněmiomývá něžně jako milýV očích mi slzy něhy zbylydoteky něhy na zemi „Láska je štěstí bez návratu,“brouká si vítr podél plotůa krutě trávou hážePak pofouká jí skryté žalykteré se kdysi dávno stalyjen pouta nerozváže Tebe se neptám lásko mojeproto mě matou nepokojea proto na ně umírámProto mě každý příslib lekáa i když jsem nikdy neuteklasama se v tichu zavírám A sama sedím v dešti venkua když mi stéká za halenkuvítr ho vždycky odháníA když tu ve své bolestibeze slov čekám na štěstítak hvězdy činí pokání

21. SIMONA TECHETOVÁ Hříčka Napiš si do knížky - stalo se, nestalo – co zbylo ze stříšky v karetní hře? Počítám oříšky, výhrou je pramálo – žárlivé rozmíšky, láska, co vře... Rozhoď sny do výšky, jestli co zůstalo – ubohé ústřižky, barvitá lež... Kočičí pelíšky pronajmu na stálo. V hostinci “U lišky“ čekej, jak chceš...

22. KATEŘINA RUDČENKOVÁ Muž k domýšlení Tančím s ním, zatímco on to jen tuší. Usne na gauči stočen kolem mých boků s otevřenýma očima pod zavřenými víčky, nasává maso. Teplá kůže a čas, o němž netuším, jak utkví mezi jeho tělem a mým, když se nakloní mnoha lety, aby se přisál rty k šíji, času a tíži posledního měsíce mé osamělosti a vlil do mě touhu a hrdost doživotní samoty.

24. DAGMAR PETRÁŠKOVÁ ROMANA ŠTRYNCLOVÁ DAVID PRUDÍK FRANTIŠEK CHRÁSTEK vyrobila DAGMAR PETRÁŠKOVÁ 2011 fotografie