1 / 44

Modul 3 : Organiza ce , řízení a hodnocení kurzů pro školitele

Evropská síť pro surveillance a kontrolu rakoviny děložního čípku v nových členských zemích – projekt AURORA. Modul 3 : Organiza ce , řízení a hodnocení kurzů pro školitele. www.aurora-project.eu.

rane
Download Presentation

Modul 3 : Organiza ce , řízení a hodnocení kurzů pro školitele

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Evropská síť pro surveillance a kontrolu rakoviny děložního čípku v nových členských zemích – projekt AURORA Modul 3: Organizace, řízení a hodnocení kurzů pro školitele

  2. www.aurora-project.eu Tento kurz byl připraven v rámci projektu «AURORA» s finanční podporou z programu EU v oblasti veřejného zdraví.

  3. OBSAH 1. Identifikace školicích potřeb 2. Organizace školení 3. Praktické informace 4. Metodika: teorie vzdělávání a výuky dospělých 5. Zásady výuky dospělých: andragogika 6. Učební cyklus: získávání a osvojování nových znalostí 7. Role školitele: facilitace učebního procesu 8. Úskalí práce s malými skupinami 9. Správné nastavení: účastníci považují diskuse v malých skupinách za přínosné, pokud… 10. 9 kroků: praktický průvodce pro práci ve skupinách 11. Zapojení posluchačů: participativní techniky 12. Studijní materiály 13. Zpětnávazba a evaluace 14. Zdroje

  4. Identifikace školicích potřeb Kurs v rámci projektu AURORA bude kombinací e-learningového způsobu výuky a samostudia. Co je školení? Školeníje obecně chápáno jako výukový kurz vedený školitelem. Je též pravda, že až příliš často je termíni„vedený školitelem“chápán ve smyslu přednášek či prezentací ze strany školitele. Ale tento tradiční „kurzový“ přístup k učení nemusí být pro účastníky jediným způsobem, jak získat a osvojit si znalosti, dovednosti a určité rysy chovánípotřebné pro efektivní výkon jejich povolání. Ve zdravotnictví se školení stala součastí profesního života Školení vs. vzdělávání Vzdělávání je nejčastěji popisováno jako proces přenosu znalostína žáka. Tento proces probíhá např. na univerzitách. Školení se zaměřuje na to, naučit jedince jakněco dělat; cílem je rozvoj dovedností. Školení je tedy konkrétnější a specifičtější; je snadnější definovat jeho cíle i očekávané výsledky.

  5. Identifikace školicích potřeb řádně proškoleni Ve zdravotnictví je nejen třeba, aby zdravotní odborníci byli před svým nástupem řádně proškoleni, ale také aby bylo ve zdravotní péči zaručeno trvalé dodržování standardů kvality. • Proč školit? • Školení je rovněž součástí profesního rozvoje jedince. • Školeníumožňuje účastníkovi rozvinout jeho/její profesní • schopnosti a podávat lepší výkon. • Dobře vyškolení zdravotníci jsou schopni zvládnout svou • práci efektivněji a budou se proto ve svém zaměstnání cítit • šťastnější. • Školení může fungovat jako pobídka;nejenže zvýší profesní • schopnosti a dovednosti, ale také motivaci jedince a dokonce • i týmového ducha, neboť kontakty s dalšími účastníky školení • obohacujejeho pracovní prostředí.

  6. Identifikace školicích potřeb Proč školit? Školicí process musí být zahájen identifikací potřeb účastníků školení. Jediný způsobe, jak zajistit, že potřeby jsou řádně identifikovány, je získat informace přímo od cílové skupiny. Tento požadavek lze naplnit prostřednictvím průzkumů mezi zástupci zdravotníků či osobními rozhovory s lékaři a sestrami. Obdobně může také posloužit i Analýza místní situace, zpracovaná v rámci projektu AURORA.

  7. Identifikace školicích potřeb Pro popis očekávaných výsledků učebního procesu je třeba užít vhodný jazyk. Příklady alternativních způsobů učebního procesu •Dálkové studium: školení, při nemž je využíván osobní počítač, e-learning • Učení na pracovišti: mentoring, koučing a hodnocení • Samostudium: pozorování and sitting-in, čtení, výzkum, práce na projektech • Další způsoby: studijní pobyty, stáže a tzv. work shadowing (stínování práce na stejné pozici), konference a workshopy • Očekávané výsledky učebního procesu • pomoci školitelům i účastníkům soustředit se na základní obsah školení. • pomoci identifikovat další školicí potřeby • Výsledky učebního procesu musí být: • Konkrétní; • Měřitelné; • Dosažitelné; • Relevantní; • Zasazené do časového rámce.

  8. Identifikace školicích potřeb Je třeba vzít v úvahu specifika celého kontextu školení a také specifika obtížně dosažitelných populačních skupin Proč musí školitel věnovat čas stanovení a popsání výsledků učebního procesu? Školení by mělo být pragmatické (tzn. mělo by odpovídat potřebám účastníků realizovatelné v daném časovém rámci, mělo by být možné ho vyhodnotit - to umožní školitelům i účastníkům zhodnotit, co se podařilo dosáhnout. Školitelé i účastníci musí být obeznámeni se specifickými cíli školení. Volba školicích technik. Toto školení bylo připraveno v rámci projektu AURORA a je zaměřeno na zdravotníky, kteří jsou zapojeni do screeningu rakoviny děložního čípku. Cílovou skupinou školení jsou zdravotníci, zejména: gynekologové, odborníci na plánování rodiny, zdravotní sestry, praktičtí lékaři atd. Aby školení bylo užitečné pro každého účastníka, je třeba, aby školitelé nejprve zjistili potřeby účastníků.

  9. Identifikace školicích potřeb Když už víme, jak identifikovat školicí potřeby a cílovou skupinu, je třeba jako další krok stanovit cíle školení. Je třeba vzít v úvahu všechny zdroje, které mohou přispět k identifikaci školicích potřeb Stanovení cílů školení Identifikované potřeby je třeba „překlopit“ do konkrétních témat, které mohou být součástí školení. Současně je třeba věnovat pozornost cílové skupině školení: jaká úroveň znalostí a praktických dovedností je požadována a která metoda bude vhodná (viz též kapitoly o metodice a školicích technikách). • Při definování cílů školení na základě identifikovaných potřeb je vhodné postupovat systematicky a strukturovaně, např.: • Shromážděte všechny identifikované potřeby. • Stanovte co nejkonkrétněji znalosti, praktické dovednosti a charakteristiky chování nezbytné pro dosažení kompetence odpovídající jednotlivým potřebám.

  10. Identifikace školicích potřeb • Stanovte pořadí priorit,v němž jsou uvedeny potřeby nejdůležitější pro výkon role. • Po projednání vyhodnoťte velikost znalostní mezery a vypracujte seznam potřeb. • Přihlédněte i k dalším poznatkům, jež se k dané problematice vztahují. • Vyvoďte závěry na základě: • priority danépotřeby pro výkon určité role/činnosti. • výsledného seznamu potřeb a velikosti znalostní mezery. • informací z jiných zdrojů. • pravděpodobného trvání určité potřeby – některé problémy (potřeby) se časem vyřeší samy. • velikosti cílové populace, jíž se konkrétní potřeba týká. • důsledcích – společenských a finančních - vzniklých případným ignorováním potřeby. Tento systematický přístup snižuje pravděpodobnost, že zapomenete na některý důležitý aspekt problému .

  11. Organizace školení • Identifikace zdrojů • Při plánování školení je třeba také myslet na zdroje. Pokuste se je identifikovat pomocí kontrolního seznamu níže : • Lidé: školitelé, kteří se zúčastnili kurzu pro školitele v rámci projektu AURORA, experti, praktičtí lékaři, zdravotníci, samotní účastníci, pacienti, atd. • Místa: návštěvy zdravotních středisek, nemocnic, univerzit atd. • Písemné či on-line materiály: e-learningové materiály z projektu AURORA, knihy, noviny,rozdávané materiály, manuály, videa, on-line materiály, atd.

  12. Organizace školení Vytvořte co nejlepší učební prostředí Ať využijete při školení jakoukoli metodu, jedna obecná otázka musí být řešena vždy: jak zajistit, aby se účastníci cítili pohodlně a byli vnímaví?Jinými slovy – jak vytvořit co nejlepší učební prostředí? Lokalita: je vhodné, aby se školení konalo mimo pracoviště. Tím se sníží riziko vyrušování účastníků pracovními záležitostmi (mobilní telefony musí být samozřejmě vypnuté!) a usnadní to dosažení stanovených cílů a výsledků. Učební prostory: fyzické pohodlí má velký význam. Věnujte pozornost: • teplotě v místnosti; • odvětrávání ; • počtu míst; • uspořádání židlí a stolů – vidí každý na přednášejícího? A vidí přednášející na každého účastníka? Je k dispozici dostatečný počet místností či jiných prostor pro práci v malých skupinách?

  13. Organizace školení Rozhodování o materiálech a metodách Školitelský tým by se měl rozhodnout již v počátečním stádiu, jak chce školení provádět. Je tedy třeba rozhodnout: - Jaké materiály účastníci dostanou a zda předem či až v průběhu školení (program, příručky, čítankyletáky, manuály). - Jaké pomůcky budou použity? (PowerPoint, zpětný projektor, video/DVD, flipchart) • Rozhodování o školicích aktivitách • Trvání akce: jeden den, několik dnů • Úroveň školení: pro pokročilé či pro začátečníky? • Cíl školení: transfer znalostí a dovedností, změna hodnot či postojů? Formulujte předem očekávané výsledky školení – jsou základem pro jakékoli další rozhodování a přípravy.

  14. Organizace školení • Praktickáorganizace • 1. Účastníkům zašlete pozvánky nebo potvrzení účasti (min. 2 měsíce předem) • 2. Studijní materiály zašlete účastníkům s dostatečným předstihem, aby měli čas se na • kurz připravit. (min. 2 týdny) • Školitele i účastníky seznamte s „domácími pravidly“. • Připravte nástroje pro hodnocení (dotazníky, které budou účastníci vyplňovat před zahájením školení a po jeho ukončení, atd.) • 5. Připravte jmenovky pro účastníky i pro školitele. • Přestávky na občerstvení a oběd: zajistěte, aby čaj, káva a oběd byly k dispozici ve • správný čas. • 7. Připravte dokumenty, které budou distribuovány na místě. • 8. Připravte PowerPoint, zpětný projektor, flipcharty a fixy atd. • Po akci: shrňte výsledky hodnocení účastníků a naplánujtenáslednou akci. Proberte • výsledky hodnocení se školiteli.

  15. Jak vytvořit optimální učební prostředí • Trvání akce • Co udělat, aby se účastníci cítili uvolněně • Základní pravidla Praktické informace Vytváření optimálního učebního prostředí Hektické aktivity s cílem na poslední chvíli zajistit technické zařízení či učební materiály není profesionální a nepřesvědčí účastníky o důvěryhodnosti školitele.. Proto je třeba ještě před realizací kurzu prověřit, že školitelé identifikovali veškerou potřebnou techniku a pomůcky tak, aby organizace na místě probíhala bez problémů a bylo možné začít včas. 7-14 dnů před zahájením kurzu rozešlete účastníkům definitivní program včetně očekávaných výsledků (v písemné formě či elektronicky). Při zahájení kurzu zdůrazněte (při ppt prezentaci či při prezentaci pomocí zpětného projektoru či odkazem na písemné materiály) plánované výsledky učebního procesu a vysvětlete, proč je považujete za relevantní.

  16. Praktické informace • Trvání akce • Co udělat, aby se účastníci cítili uvolněně • Základní pravidla • Co udělat, aby se účastníci cítili uvolněně • Základní pravidla Zajištění příjemného prostředí pro účastníky Dospělí studenti mají jiné potřebynež ostatní, např. vysokoškoláci, kteří snášejí i nepohodlné studijní prostředí. Zamyslete se tedy nad příjezdem účastníků do místa konání školení: je správně připraveno uvítání každého účastníka? (Přivítá někdo ze školicího týmu každého jednotlivého účastníka při jeho příjezdu? Je k dispozici káva? Jsou připraveny jmenovky? Snaží se školitelé vmísit o přestávkách mezi účastníky?) Trvání akce Zamyslete se nad dobou zahájení a ukončení kurzu: je reálné, aby se účastníci dostali ze svých domovů včas na zahájení výuky? Nepřinutí pozdní ukončení výuky některé účastníky, aby odešli dříve, aby se stihli dostat domů v rozumnou dobu? Pravidelné přestávky jsou nezbytné pro osvěžení účastníků – pamatujte si, že doba potřebná na občerstvení je velmi často při přípravě kurzů podceňována.

  17. Praktické informace • Co udělat, aby se účastníci cítili uvolněně • Základní pravidla Dejte si záležet na zahájení školení: jsou jasně specifikovány očekávané výsledky školení? Snažte se udržovat ovzduší podpory: všímejte si všech náznaků rozrušení a buďte připraveni poskytnout povzbuzení a ujištění, pokud to bude potřeba. Jednotlivé lekce nedělejte dlouhé a nezapomeňte na přestávky. Ale také se ujistěte, že účastníci mají dostatečný časový prostor pro diskusi a pro zodpovězení otázek – to pomůže zajistit, aby školení postupovalo tempem vhodným pro účastníky . Při výuce prezentujte informace maximálně strukturovaně a přehledně – využívejte stručná shrnutí, nadpisy, přehledy (např. pomocí aplikace ‘PowerPoint’). Obsahová náplň školení musí být pro posluchače přiměřená a relevantní; pro udržení pozornosti využívejte všechny možné způsoby prezentace. Je rovněž důležité věnovat čas praxi a praktickému cvičení: případové studie, skupinové diskuse a vzájemné informování o závěrech z těchto diskusí, simulace a hraní rolí, atd.

  18. Praktické informace • Základní pravidla Zavedení vhodných základních pravidel Dále je třeba, aby účastníci správně pochopili své odpovědnosti. Jinými slovy, nepředpokládejte, že každý účastník je nadšený student!Vy, jako školitel, jste odpovědný(á) za to, že účastníci pracují podle určitých základních pravidel – většinou se jedná o pravidla základní zdvořilosti. Vždy je lepší nastavit je již na začátku školení – vyhnete se tak pozdějšímu možnému nedorozumění. • Věnujte pozornost zejména: • Docházce – jakékoli tendence odcházet před koncem výuky mohou být potlačeny např. rozdáváním claim forms na závěr dne; • Rozvrhu: budete ztrácet čas, pokud nedáte najevo, že rozvrh není pouze orientační: snažte se začínat i končit přesně ve stanovenou dobu. • Aktivní účasti – možná bude vhodné vysvětlit, že zejména práce v malých skupinách (viz část 6) vyžaduje aktivní zapojení každého účastníka.

  19. Metodika: teorie vzdělávání a výuky dospělých Určeno pro školitele (zdravotních odborníků) s cílem pomoci jim: • pochopit význam výběru co nejpestřejších výukových metod; • zjistit, jaké jsou znalosti, dovednosti, postoje a vyznávané hodnoty účastníků v dané oblasti • připravit si strategii a školicí metody pro screening karcinomu cervixu; • zpracovat příručku dobré praxe při školení zaměřeného na provádění screeningu karcinomu cervixu.

  20. Zásady vzdělávání dospělých: andragogika Zdravotníci zapojení do screeningu rakoviny děložního čípku (gynekologové, zdravotní sestry, praktičtí lékaři atd.) již mají: • Odborné zkušenosti a znalosti; • Představu, v jakých oblastech se potřebují proškolit; • Zájem o praktické výsledky a znalosti; • Potřebu, aby s nimi bylo jednáno jako s rovnocenými odborníky. • Při výuce je třeba tyto skutečnosti respektovat.

  21. Učební cyklus: získávání a osvojování nových znalostí • Získání konkrétní zkušenosti: hraní rolí, demonstrace • Správný/špatný přístup: např. komunikační strategie vůči HRTP HTR zaměřená na screening karcinomu cervixu • Pozorování a reflexe: Přednáška/prezentace • Výzkum: účastníkům je doporučena/poskytnuta odborná literatura, aby vyhledali teorii, která je pro vyřešení případové studie/zodpovězení otázky nejvhodnější. • Abstraktní teoretizování: strukturovaná diskuseo zkušenostech účastníků včetně závěrů • Výběr z nabízených možností • Myšlenkové mapování • Aktivní ověřování v nových situacích: • Na základě studia teorie si účastník připraví kontrolní seznam a vyhodnotí, zda v případové studii byla teorie aplikována správně či špatně.

  22. Role školitele: facilitace učebního procesu • Identifikace školicích potřeb • Úprava komunikační stragie podle potřeb HTRP HTR • Stanovení plánovaných výsledků školení • vhodná komunikace zdravotníků (účastníků kurzu) s cílem propagovat zapojení do cervikálního screeningu, • zlepšení následných aktivit a • Informování o výsledcích Pap testů • Návrh podoby kurzu a programů • Ve vazbě na místní situaci v oblasti cervikálního screeningu • Volba zdrojů a metod • V závislosti na tom, kdo jsou účastníci (v našem případě zdravotníci zapojení do cervikálního screeningu a jaké jsou místní zdroje • Provedení školení • Na míru účastníkům • Vyhodnocení a analýza výsledků školení • ‘Sparring partner’ školicí instituce pro diskusi o požadavcích na školení

  23. Překážky Školicí techniky • Volba vhodné metodiky pomáhá: • Změně nesprávných postojů účastníků • Posíleníjiž existujícíchpozitivních postojů • Posílit vnímání účastníků pokud jde o nutnost podporovat a realizovat screening karcinomu cervixu • Udržet pozornost účastníků • Organizačního charakteru a individuální (ve vztahu k účastníkům) • Řešení: • Přizpůsobení školení potřebám posluchačů • Zapojení zdravotních odborníků do cervikálního screeningu: (gynekologů, zdravotních sester, praktických lékařů atd.) • Využívání co nejširší škály participativních školicích technik

  24. Práce se skupinou Práce v malých skupinách • Příležitost pro skupinovou diskusi • Pečlivá příprava pomůže zajistit: • Uspokojivou diskusi • Závěry, které lze přímo aplikovat do odborné praxe (jako směrnice) • 3 typy diskuze: • Řízená diskuse – existuje jedna správná odpověď, cílem je, aby se účastníci dobrali správné odpovědi. • Neřízená diskuse – neexistuje jedna správná odpověď, cílem je téma do hloubky prozkoumat prostřednictvím společné pozitivní a konstruktivní diskuze účastníků skupiny. • Diskuse seminárního typu – dosud neexistuje odpověď, která by byla akceptována jako správná; cílem je dojít v diskuzi k nějakým konstruktivním závěrům, které by pak mohly vést ke společnému rozhodnutí, která z identifikovaných možností je správná. • Využívá kolaborativní učební techniky: • Např. úkoly a odpovědnosti, diskuzi, vysvětlování, výměnu názorů a žádost o pomoc • Homogenní skupiny: účastníci se cítí bezpečněji, vzájemná interakce je snazší • Složení skupiny založené na dosavadních odborných znalostech a zkušenostech se screeningem karcinomu cervixu • Heterogenní skupiny: tento přístup může komplikovat kolaborativní učení (účastníci mohou váhat se zapojením do diskuzí) • Práce se skupinou vyžaduje od školitele určité specifické dovednosti • zdroj informací/ modelování rolí

  25. Úskalí práce s malými skupinami • Již existující vztahy mezi účastníky (např. kolegové) • Tendence příliš rychle zamítat některé nápady a naopak jiné nekriticky přijímat, (zvyk zakořeněný na základě dřívějších zkušeností) • Příliš mnoho odkazů na příklady z vlastní zkušenosti • Nedostatečné vysvětlení očekávání a účelu diskuse • Nezajímavé či nepodnětné úkoly • Nekvalitní podklady pro diskusi • Skupina orientována více osobnostně než na úkoly • Příliš velké skupiny neumožní dostatečné zapojení účastníků • Ne všichni členové skupiny se znají • Diskuse může být obtížná kvůli nevhodné struktuře členů skupiny • Skupina má příliš mnoho úkolů • Vedoucí skupiny není dostatečně připraven • Dominantnívedoucí skupiny • Nevhodné prostředí pro diskusi

  26. Správné nastavení: účastníci považují diskuse v malých skupinách za přínosné, pokud … • Mají možnost se zapojit: • Sdílet a získávat znalosti a zkušenosti • Je účel diskuse jasný • Je atmosféra srdečná a přátelská • Je diskuse dobře vedena • Mají pocit, že se něco užitečného naučí

  27. 9 kroků: - praktický průvodce pro práci ve skupinách 1: Porozumějte vaší skupině: konkrétní složení skupiny odráží místní podmínky • Motivace, předchozí zkušenosti, bariéry (zvyky zakořeněné z minulosti) 2: Naplánujte cvičení, která budete ve skupině provádět(téma: screening karcinomu cervixu) 3: Ověřte si, že skupina chápe zadané úkoly a očekávané výsledky • Stanovení pravidel, úkolů, zdrojů 4: Ověřte si, že skupina chápe roli vedoucího • Facilitace diskuse účastníků 5: Pokud vedete diskusi, použijte vhodné množství dobře načasovaných a cílených otázek • Zahájení diskuse, usměrňování průběhu diskuse a její kontinuity 6: Pokud dáváte úkoly menším skupinám • Ustanovte dvojice, vstupujte do jejich činnosti a monitorujte postup práce 7 [pokud je to třeba]: vhodným, způsobem usměrněte účastníka, který dělá problémy • Je třeba stále mít na mysli hlavní smysl a cíl práce skupiny. 8: Proveďte stručné shrnutí • Relevance provedených úkolů pro odbornou praxi v oblasti screeningu karcinomu cervixu 9: Ověřujte – připravte si kontrolní seznam, který si po diskusi projděte

  28. Brainstorming Zapojení účastníků: participativní techniky Snowballing (metoda sněhové koule) • Provádí se po prezentaci • Posluchači jsou požádáni, aby reagovali svými nápady • Nápady jsou zapsány a vytříděny • Následná diskuze/ analýza / kategorizace • Pracuje se ve skupině 2 – 4 osob • Diskuze tématu po krátkou dobu • Poté postupně se k diskuze postupně připojují další skupinky až - • Se do diskuse zapojí celá skupiny • Interakce probíhá v relativně „bezpečném“ prostředí • Vhodné pro skupiny o 4 – 40 osobách • Vyžaduje zařazení „plenární“ části, kdy jsou ostatní informování o výsledku Buzz groups • 2-3 osoby jsou požádány, aby prodiskutovaly určité téma a pak shrnuly výsledek pro ostatní • Pokud není možné diskutovat problém v celé skupině • Za předpokladu, že téma je jasné a jednoznačné • Je efektivní zejména v úvodních fázích školení

  29. „Zahřívací” cvičení Vyžadování reakce od účastníků Úkoly účastníků před zahájením kurzu Poskytuje školiteli možnost pochopit /zjistit • názory • rozsah znalostí • postoje či • hodnoty účastníků, které se týkají propagace cervikálního screeningu u HTRP HTR • Užitečné: předem poskytnout účastníkům školení základní informační materiály • Účastníci si tak ještě před zahájemním kurzu mohou osvojit základní vědomosti • Účastníci mohou předem identifikovat relevantní problémy ze své každodenní praxe, které mohou být v kurzu řešeny • Krátká cvičení na úvod školení • Slouží k uvolnění a rychlému sblížení účastníků • Pomohou školiteli seznámit se s účastníky • Důležité je načasování Hraní rolí • Praktická apolikace teorie • Pomáhá účastníkům převést osvojenou teorii do praxe • Skupinová koopperativní práce: každý účastník by měl být zapojen • Realistické situace • Zpětná vazba je zásadní

  30. Případové studie „Zpětné hlášení“ • Umožňuje skupině podat ostatním informaci o své činnosti • Umožňuje provést zpětnou kontrolu provedené aktivity • Identifikace různých názorů • Příležitost podělit se o své nápady • Úskalí: • Mohou se objevit opačné reakce a postoje, než ty, které chtěl školitel docílit • Toto „zpětné hlášení“ může odrážet spíše názor mluvčího skupiny než názory skupiny jako celku • Prezentace „příběhu” (z prostředí HTRP) • Případová studie popisuje zvládnutí určité situace při provádění screeningu • Zvládnutí chování příslušníka cílové skupiny HTRP (odlišné od standardu v důsledku kulturních/jazykových či jiných bariér • Sdělení výsledků a/či následných pokynů pacientce • Relevantní informace o kontextu • Obsah „příběhu“ by měl umožnit dosáhnout stanovené cíle a výsledky učebního procesu • Efektivnější v menších skupinách

  31. Prezentace Ústní prezentace • Úskalí • Kvalita řečníka • Udržení pozornosti posluchačů během celé prezentace • Příprava a obsah • zaměřit se na jasnou a logickou strukturu, vyhnout se irelevantním informacím • Provedení • Věnovat pozornost celkovému rámci prezentace, pomůckám, tempu řeči atd. • Zajistit dostatečný čas na dotazy/diskusi • Může být využita v nejrůznějších situacích a pro nejrůznější úkoly • přednáška odborníka (vyškoleného v rámci projektu AURORA) • přednáška s následnou diskusí (nebo přednáška s průběžnou možností vstupů posluchačů) • krátké prezentace účastníků panelu s následnou panelovou diskuzí (a možností odpovídat na dotazy z pléna) • krátké prezentace jednotlivých skupin o přidělených úkolech

  32. Studijní materiály Úvod • Vizuální pomůcky: • používejte je tam, kde je to vhodné (nezneužívejte je) • ujistěte se, že každý na ně může vidět • použijte co nejjednodušší formu • Výběr materiálů závisí na: • velikosti skupiny • místu školení a dostupné technice • „IT gramotnosti“ školitele (např. práce s PowerPointem) • fyzické kondici účastníků – např. práce se zrakově či sluchově postiženými vyžaduje úpravu studijních materiálů • Efektivní školení – vhodné nástroje a materiály • Efektivní materiály – plánované výsledky učebního procesu • Vizuální pomůcky pomáhají: • pochopitstrukturu prezentace • udržet pozornost posluchačů • Druhy vizuálníchpomůcek: • zpětné projektory, diaprojektor, ppt prezentace, počítačová grafika, černé/bílé tabule, flipcharty, videa, učební pomůcky, handouty (rozdávané texty)

  33. Studijní materiály Audio-vizuálnípomůcky • Pomáhají vysvětlit učební látku efektivněji. • Pomáhají účastníkům si látku lépe zapamatovat – až 75% znalostí a informací je získáváno vizuelně. • Pomáhají udržovat pozornost. • Pomáhají soustředit pozornost na jeden problém. • Pomáhají rozčlenit přednášku (alespoň každých20 minut). • Pomáhají školiteli při přípravě přednášky. • Pomáhají řečníkovi (i posluchačům) držet se tématu. • Shrnutí napomáhá snazšímu zapamatování učební látky . • Pomáhají sjednotit prezentace, zejména pokud školení provádí více školitelů v různých místech. • Vnášejí do výuky pestrost.

  34. Studijní materiály: Power Point a zpětný projektor • Při řadě prezentací rutinní záležitostí • vizualizujte strukturu a klíčové body prezentace • přípravné stádium • školitelé mohou využít PowerPoint pro vytvoření struktury své prezentace(hlavní témata a klíčové informace) • Vlastní prezentace • snímky jsou podkladem pro podrobnou ústní prezentaci • Snímky • podejte také informace o novinkách (např. pokud využíváte i video prezetaci) • zajistěte, aby se účastníci aktivně zapojili • snímky s otázkami pro účastníky • krátké demonstraceči vizuální modely • uveďte odkazy na internetové stránky • můžete vytisknout ve formátu handoutu • pomáhá účastníkům během prezentace (nemusí si dělat vlastní poznámky a lépe se koncentrují na výklad) • zdůrazněte svou ústní prezentaci • barvy, fonty, formáty a animace vnáší pestrost • ale pozor: příliš mnoho animací může naopak rušit pozornost účastníků

  35. Studijní materiály Audio-vizuálnípomůcky • Ujistěte se, že prezentace je vidět i ze zadních míst přednáškové místnosti: • použijte minimálnívelikost fontu 24 • pro text použijte tmavou barvu • Můžete text „odhalovat“ postupně • Pro obzvláštní zdůraznění některých skutečností můžete použít ukazovátko • Stůjte vedle projektoru • Projektor zapínejte pouze tehdy, chcete-li ho použít a okamžitě potom ho vypněte • Pokud mluvíte, NIKDY se neotáčejte k posluchačům zády • Zkontrolujte si kompatibilitu vaší verze PowerPointu s verzí nainstalovanou na místním laptopu/počítači • Ujistěte se, že umíte propojit dataprojektor s laptopem/počítačem • Využívejte tyto nástroje s rozumem, nepřehánějte to. • Ujistěte se, že předávaná sdělení jsou relevantní. • Pro zdůraznění klíčových informací využijte PowerPoint. • Vyzkoušejte si používání těchto pomůcek předem – ujistěte se, že pomůcky dostatečně ovládáte. • Jednotlivé snímky by neměly obsahovat příliš mnoho informací: nepřetěžujte posluchače • Maximálně sedm řádek po pěti slovech na slide • Poskytněte posluchačům dostatek času na přečtení každého slidu • Zvažte vytištění a rozdání handoutů

  36. Studijní materiály Flipcharty • Ještě před zahájením výuky věnujte pozornost praktickým záležitostem: • Jsou popisovače funkční? • Je tloušťka čáry popisovače dostatečná? • Je k dispozici dost papíru? • Vidí na flipchart všichni účastníci? • Práce s flipchartem je: • snadná • užitečnánapř. když skupiny podávajíhlášenío své práci • Praktické rady: • piště čitelně, používejte velká tiskací písmena • vyvarujte se současného mluvení a psaní na flipchart • Doporučená velikost písma: • 10 osob; vzdálenost tabule 2m: velikost písma 2cm, tloušťka písma 3mm • 25osob; vzdálenost tabule 10m: písmo4cm, tloušťka písma 3mm • 50osob; vzdálenost tabule 20m: písmo8cm, tloušťka písma5mm • 50 -100osob; vzdálenost tabule 30m: písmo12cm, tloušťka písma10mm;

  37. Studijní materiályVideo a DVD Studijní materiályHandouty • vždy předem vysvětlete, proč tyto pomůcky použijete • Pokud chcete prodiskutovat konkrétní problém, zastavte promítání • věnujte pozornost výběru zdrojů • Ověřte si, že všichni dobře vidí i slyší • Zvažte konkrétní dobu, kdy pomůcku použijete: neuspí to účastníky? • pomohou účastníkům • musí jít o srozumitelný text, který logicky doplní prezentaci • do textu dejte detaily či odkazy, které není vhodné zahrnout do ústní prezentace • PowerPoint – dává možnost vytisknout snímky a poskytnout je účastníkům jako handout • Yrozhodněte se, kolik snímků vytisknete na stránku tak, abyste účastníkům ponechali ještě dostatek míst na případné poznámky

  38. Zpětná vazba a evaluace Proč vyžadovatzpětnouvazbu? Úvod • Školitelé potřebují: • vědět, zda plánované výsledky učebního procesu byly dosaženy • identifikovat další školicí potřeby účastníků • vědět, jak účastníci hodnotí jejich práci v plénu i ve skupinách • Účastníci potřebují vědět: • zda se jim podařilo dosáhnout plánovaných výsledků učebního procesu • Co mohou dělat, aby případný nedostatek napravili • Spokojenost s výsledky školení je mj. nezbytným předpokladem pro řádné vykonávání jejich další práce. • pro vyhodnocení účinnosti kurzu • pro identifikaci dalších školicích potřeb • Získejte informace od všech dotčených subjektů: • školitelů • účastníků • školicí instituce

  39. Zpětná vazba a evaluace Učební cyklus Inventura: Covšechno už znám? (individuální) Plánování: Jak sevesvémstudiu/znalostechmohuposunoutdále? (rozvojový) Reflexe: Coještěpotřebujiznát? (kontextuální) Zpětnávazba a evaluace: Kolik a jak dobře rozumím problematice nyní? (relační)

  40. Zpětná vazba a evaluace poskytování zpětné vazby účastníkům • Důležitý úkol školitele • Znalosti: Nakolik účastníci porozuměli látce a byli by ji schopni aplikovat v praxi • Dovednosti:nakolik školení přispělo ke zlepšení výkonu /práce účastníků • Každý účastník by měl nejdřív zhodnotit svůj vlastní výkon. • Zpětná vazba musí být konkrétní, ne obecná • Hodnocení/připomínky vztahujte k výkonu a ne k osobnosti účastníka • Maximálně tři až čtyři připomínky • Měli byste dodržet rovnováhu mezi pozitivními komentáři a konstruktivní kritikou • Poskytování zpětné vazby by měl být kontinuální proces • Školitel má průběžně sdělovat účastníkům své připomínky: • při ukončení hraní rolí • jako součást interakce s celým plénem • kdykoli je to možné, přičemž se snažte, aby vaše komentáře měly vazbu na plánované výsledky učebního procesu.

  41. Zpětná vazba a evaluace poskytování zpětné vazby školitelům a školicím institucím • Účastníci musí být informováni, proč je od nich vyžadována zpětná vazba: • pro zvýšení kvalitu budoucích školení • přizpětné vazbě by měla být zachována anonymita • na závěr kursu je třeba vyhradit dostatečný čas na získání zpětné vazby od účastníků • prozískáníužitečnýchodpovědí/informací je třebapřipravitcílené otázky • otázky by se měly vztahovat jek ke kvalitě školitelů tak i k relevanci školení pro další práci účastníků

  42. Zpětná vazba a evaluace identifikace dalších školicích potřeb • Stanovte, do jaké míry se podařilo naplnit očekávané výsledky školení • Pokuste se získat další nápady, jak doplnit/zlepšit budoucí školení • je třeba mít na paměti, že jde o školení připravené na základě potřeb konkrétní cílové skupiny • Způsoby: evaluační dotazníky, závěry formulované při ukončení kurzu, diskuse v menší skupině, případně neformální diskuse během přestávek • co se dařilo (a proč) • co by se mohlo ještě zlepšit (a jak)

  43. Zpětná vazba a evaluace Další šíření a předávání informací a zkušeností ze školení • Shromáždit všechny zdroje a po ukončení školení je zpřístupnit • Požádejte účastníky, aby svým kolegům poskytli studijní materiály z kurzu • Nahrajte přednášky školitelů/pozvaných expertů (zvuk či dokonce obraz) a zpřístupněte je na webových stránkách • Vytvořtedatabázizdrojů – požádejteúčastníky o materiály, které by mohlybýtvyužitypřibudoucíchškoleních

  44. Zdroje • Knowles, Malcolm S. (1980) The Modern Practice of Adult Education;  From Andragogy to Pedagogy. Englewood Cliffs, NJ: Cambridge Adult EducationMerriam, Sharan B. and Rosemary S. Caffarella. (1999) Learning in Adulthood: A Comprehensive Guide. San Francisco: Jossey Bass. • Coetzee, M. (2002) Short course in Skills Development Facilitation. Pretoria: University of South Africa. • Gough, Jacqui (1996), developing learning materials, Institute of Personnel and Development • Sloman, Martyn (1994) A Handbook for Training Strategy - England: Grower publishing Limited • Tiberius, R.G. (1990) Small Group Teaching: A Trouble‐Shooting Guide, Toronto, OISE Press and the Ontario Institute for Studies in Education. • Gibbs, Graham (1992), Teaching More Students: Discussion with More Students, Oxford Brookes University, Oxford Centre for Staff.

More Related