Psychologie osobnosti

1. Psychologie osobnosti Modely osobnosti

2. Sigmund Freud(1856 – 1939) • Rakouský lékař a psychiatr židovského původu • Zakladatel psychoanalýzy (hlubinné psychologie) • Freud byl přesvědčen, že za chování člověka je z drtivé většiny odpovědno nevědomí, tzn. to, co je v nás někde zasuto a nevíme o tom – např. zážitky z dětství • Psychoanalýza je léčebná metoda, kdy zasuté informace z nevědomí jsou vytaženy na světlo, člověk je pojmenuje a tím se od nich osvobodí

3. Sigmund Freud(1856 – 1939) • Lidská osobnost se skládá ze tří hlavních částí: • VĚDOMÍ • PŘEDVĚDOMÍ • NEVĚDOMÍ

4. Sigmund Freud(1856 – 1939) VĚDOMÍ: je část našeho vnitřního prostoru, která je v centru pozornosti a je přirovnávána k části ledovce nad hladinou.

5. Sigmund Freud(1856 – 1939) PŘEDVĚDOMÍ: je oblast, která sice není aktuálně v centru naší pozornosti, ale leží nepříliš hluboko pod hladinou a můžeme si z ní kdykoliv vybavit některé informace.

6. Sigmund Freud(1856 – 1939) NEVĚDOMÍ: je pak oblast, která je naší vědomé kontrole nepřístupná, leží hluboko pod hladinou, ale přitom tvoří těžiště ledovce, nachází se zde např. zážitky z dětství, potlačené strachy, pudové tužby atd. Některé informace z nevědomí k nám ale mohou promlouvat například prostřednictvím snů a změněných stavů vědomí.

7. Sigmund Freud(1856 – 1939) SUPEREGO • Lidská osobnost se dle Freuda dále skládá ze tří subsystémů: • SUPEREGO (= NADJÁ) – princip dokonalosti • EGO (= JÁ) – princip reality • ID (ONO) – princip slasti EGO ID

8. Sigmund Freud(1856 – 1939) SUPEREGO • SUPEREGO (= NADJÁ): obsahuje omezení a zákazy ukládané dítěti v raném a mladém věku rodiči a pro ně významnými dospělými. Superego se vytvoří až když jsou omezení a zákazy zvnitřněny – jedinec je přijme za své. Je to moralizující síla v osobnosti. Superego se řídí principem dokonalosti. Málo vyvinuté superego mají zločinci, příliš vyvinuté lidé úzkostní, jejichž úzkost se může vyvinout až v chorobu. EGO ID

9. Sigmund Freud(1856 – 1939) SUPEREGO • EGO (= JÁ): stanovuje povahu a vhodnou dobu uplatnění požadavků id. Je racionální. Řídí se principem reality. Působí na vědomé úrovni. Zvažuje činy a jejich následky, testuje realitu EGO ID

10. Sigmund Freud(1856 – 1939) SUPEREGO • ID (= ONO): temná, nepřístupná oblast naší osobnosti. Chaos, kotel plný kypících vznětů a pudů. Působí na nevědomé úrovni. Domáhá se okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb. Je iracionální /nerozumové/. Řídí se principem slasti. Ve svém usilování o slast se nikterak nestará o potřeby jiných lidí. Ryzí id je kojenec. EGO ID

11. Sigmund Freud(1856 – 1939) • LIBIDO: • Celou osobnost člověka prostupuje energie sexuálního pudu, kterou Freud nazval libido. • Tvoří základní psychickou sílu. Libidiózní energie vyvěrá z ID. • Sexualita se neprobouzí až v pubertě, ale je v člověku přítomna už od narození. Člověk pociťuje sexuální vjemy už od narození.

12. Sigmund Freud(1856 – 1939) Lidská sexualita (libido) prochází vývojovými stádii: 1) Orální stádium – 1. rok života. 2) Anální stádium – 2. – 3. rok života 3) Falické stadium – asi 3. – 5. rok Oidipovský komplex, Elektřin komplex 4) Období latence(= skrytosti) - 5. rok – puberta 5) Genitální stádium – od puberty - ...

13. Sigmund Freud(1856 – 1939) Poruchy vývoje libida: 1) Regrese 2) Fixace 3) Sublimace 4) Vytěsnění

14. Sigmund Freud(1856 – 1939) • Podle Freuda jsou sny (a jejich analýza) nejlepší cestou k porozumění lidské psychice (hlavně jejím „temným“ stránkám) • Každý sen odpovídá nějakému potlačenému přání. Zdrojem snů jsou dětské vzpomínky, tělesné podněty a prožitky a přání z uplynulého dne... • Sen má dvě složky: • manifestní /zjevnou/obsah snu • latentní/skrytou/ - význam snu, který se má rozluštit. Přes pochopení významu máme odkrýt snové myšlenky – potlačená přání.

15. Psychoanalýza v kultuře • Psychoanalýza se stala zdrojem inspirace řady uměleckých směr, které pracují s tématikou snů: • Surrealismus • Salvador Dalí (1904 - 1989) • Magický realismus • Franz Kafka (1883 - 1924) • Jan Švankmajer (1934)

16. CARL GUSTAV JUNG (1875 – 1961) • Významný švýcarský psycholog a psychoterapeut • Žák S. Freuda

17. CARL GUSTAV JUNG Kolektivní nevědomí: • Obsahuje v sobě duševní život předků až k prvopočátkům. • Zděděné, nezískané za osobního života. Je to nejhlubší společný jmenovatel všech lidí. • Mysl lidstva, kde jsme všichni stejní. Obsahuje negativní i pozitivní zkušenosti lidských i zvířecích předků. • Je to možný zdroj moudrosti v lidském životě – pokud se z něho naučíme čerpat, můžeme dosáhnout moudrosti. • Obsahuje archetypy(=praobrazy), které zůstávají v různých dobách a kulturách nezměněny. Jsou společné všem lidem a jsou vyjádřeny v pohádkách, pověstech, mýtech, rituálech, uměleckých dílech, náboženských systémech a snech.

18. CARL GUSTAV JUNG Archetypy: • Např.: Nebe a podsvětí, zlatý věk – ráj, oheň a voda, narození a smrt, rituály plodnosti, uctívání světla jako protikladu k temnotě a nebezpečí, praotec, velká matka, moudrý stařec. • Základní archetypy: • Animus a anima • Persona • Stín

19. CARL GUSTAV JUNG Animus a anima • Každé člověk (muž/žena) má v sobě zárodek pohlaví opačného. • Anima: označení nevědomého ženského protějšku mužské vědomé psýchy • Animus: označení nevědomého mužského protějšku ženské vědomé psýchy

20. CARL GUSTAV JUNG Persona • Maska, která má u ostatních vyvolat určitý dojem a skrýt pravou povahu jednotlivce • Pomáhá člověku uchovat si svoji identitu při podřizování se požadavkům společnosti • Je to užitečný mechanismus, pokud člověka zcela nepohltí – takový člověk se pak stává konformním (příliš přizpůsobivým)

21. CARL GUSTAV JUNG Stín • Skryté nebo nevědomé aspekty nás samých, které naše já buď vytěsnilo, nebo nikdy nerozpoznalo. • Všechny méněcenné, špatné, primitivní a živočišné vlastnosti • Stín je „to, čím člověk nechce být“. • Je stejného pohlaví jako jedinec. • Může se objevovat ve snech, fantaziích, nebo může být projikován.

22. ALFRED ADLER (1870 – 1937) • Rakouský lékař – psychiatr, psycholog židovského původu. • Jako dítě trpěl křivicí – posedával v koutě v obvazech, zatímco se jeho vrstevníci bavili. Ti ho však přijali mezi sebe… • Po třicítce přestoupil na protestantskou víru – pokládal ji za kulturně otevřenější než judaismus. • Přestěhoval se do USA. Zemřel při přednáškové cestě ve Velké Británii .

23. ALFRED ADLER (1870 – 1937) • Méněcennost: • Každý člověk trpí pocity méněcennosti, které jsou sice psychologickým jevem, ale příčina je fyziologická – slabost dětského těla. • Nadřazenost, převaha (vůle k moci): • Jedinec prožívá silné odhodlání proměnit situaci nedostatku (svoji slabost) na situaci dostatku – získat převahu. • Toto úsilí může mít: • zdravou podobu – sebeuskutečnění jedince, snaha něčeho dosáhnout • nezdravou podobu – antisociální projev

24. ALFRED ADLER (1870 – 1937) • Sociální cit: • Je cílem vývoje osobnosti. Sociální cit je znakem dobře přizpůsobené osoby. Znamená „vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého“ a spolupracovat s druhými. Adler prohlašuje, že orientace na sociální cítění je uzdravující. • „Všechno své úsilí věnuji posilování sociálního citu pacienta. Vím, že pravým důvodem jeho nemoci je nedostatek schopnosti spolupráce, a chci, aby i on to uviděl. Jakmile se dokáže spojit s druhými lidmi na základě rovnosti a spolupráce, je vyléčen. • Lékem na většinu psychických problémů tedy není jít do sebe, ale vyjít ze sebe.

25. Karen Horneyová (1885 – 1952) • americká psycholožka a psychiatrička německého původu • Představitelka neopsychoanalýzy (kulturní psychoanalýzy) • Pocházela z nevyrovnaného rodinného prostředí: • Velký věkový rozdíl mezi rodiči, přísný otec, depresivní matka • rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti mají zážitky z dětství. Je-li dítě v rodině často vystaveno vlivům neurotických problémů členů rodiny; jsou-li rodiče panovační, přehnaně opatrující, nadržují – li sourozencům, cítí se nejisté a zranitelné – může dojít k rozvinutí tzv. základní úzkosti – tj. pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě.

26. Karen Horneyová (1885 – 1952) Proti základní úzkosti si dítě vytváří obranné mechanismy, která mají podobu určitého přístupu k okolnímu světu a k ostatním lidem. Tyto přístupy přetrvávají až do dospělosti. Pokud některý přístup výrazně převažuje může vést k rozvoji neurózy. Typy dětských postojů: Pohyb k lidem – obvykle ke členům své rodiny. Snaží se získat jejich dobrou vůli. Při nesouladu mezi dospělými se bude držet osoby, která se zdá být nejsilnější Pohyb proti lidem – vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti. Dospělo k závěru, že jediným prostředkem k přežití je agresivní chování. Pohyb od lidí – vymaňuje se ze vztahů s druhými. Má za to, že mu nikdo nerozumí a že nikomu na něm nezáleží.

27. Karen Horneyová (1885 – 1952) • Neurotické potřeby dospělých: • Výskyt neurotických potřeb v dospělosti je pokračováním strnulých postojů k druhým lidem z dětství. Jsou to potřeby nutkavé a v základu nevědomé. • Náklonnosti a schválení • Mít partnera, který převezme péči o můj život • Vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi • Moci • Využívat druhých • Prestiže • Obdivu • Výkonu • Soběstačnosti a nezávislosti • Dokonalosti a nenapadnutelnosti • Člověk musí překonávat neurotičnost svépomocí. V mysli každého je mnoho uzdravujících sil. Sám život je proces s mnoha příležitostmi ke změně osobnosti. Změnu např. mohou podnítit příklady osob, které jsou v životě člověka významné.