POLITOLOGIE ( věda o politice a politickém myšlení) MEZINÁRODNÍ VZTAHY

1. POLITOLOGIE (věda o politice a politickém myšlení) MEZINÁRODNÍ VZTAHY

2. POLITIKA • je společenská činnost vztahující se k řízení věcí veřejných • základní charakteristické znaky jsou: • obecný dopad • mocenský dopad • předpokladem jejího vzniku bylo oddělení výrobních prostředkůod přímých výrobců, vytvoření sociálních skupin s rozdílnými společenskými (ekonomickými) zájmy a jejich boj o moc • pojem používán již za Aristotela, pravidelně od 13. stol. a běžně od 17. stol.

3. Různá pojetí politiky 1) činnost zaměřená na řízení státu a formování zákonů • Aristoteles, Lock, Hegel, Masaryk 2) činnost zaměřená na uplatnění moci a na manipulaci s občany • Machiavelli 3) činnost zaměřená na organizaci a řízeníspolečnosti tak, aby vytvořila podmínky pro všestranný rozvoj lidí, jejich podnikavosti a schopnosti • Havel

4. Struktura politiky 1) Vnitrostátní politika • politika týkající se záležitostí uvnitř 1 státu 2) Zahraniční politika • týká se prosazování zájmů státu mimo jeho hranice • provádí ji stát, nebo společenské seskupení, které státu vládne • veřejnost nemá příliš možnost do ní zasahovat 3) Mezinárodní politika • označuje se jako světová • souhrn mezinárodního dění • dvě tendence: • mocenská rovnováha • kolektivní bezpečnost • charakterizují ji: • integrační procesy – EU • desintegrace– ČSFR ČR a SR, bývalá Jugoslávie • zájem o globální problémy – ekolog. problémy, terorismus, náboženská nesnášenlivost, nemoci, hladomor, přelidnění, jaderné katastrofy, … • mezinárodní organizace (EU, NATO, CEFTA, EFTA, NAFTA, G7 (8), OECD) • základem mezinárodní politiky je mezinárodní právo

5. POLITOLOGIE = věda o politice a politickém myšlení • v západních zemích se používá pojem politická věda (political science) nebo věda o vládě (science ofgovernment) • slovo politologie má původ v řečtině • polis:řecký městský stát • logos:věda, nauka • zkoumání politiky má počátek v antickém Řecku • prohloubilo se v renesanci • jako samostatná věda se rozvíjí od přelomu 19. a 20. stol. v USA • celosvětového rozšíření se dočkala až po 2. sv. válce • 1949 byla oficiálně uznána jako samostatná věda

6. Předmět politologie • moc, která je nástrojem prosazování politických zájmů • fungování státu • politické teorie a ideologie • politické systémy a instituce • politické strany • politické chování lidí, nátlakové skupiny • mezinárodní vztahy

7. POLITICKÁ MOC • schopnost člověka nebo skupiny dosahovat zamýšlených účinků i přes odpor ostatních • schopnost přinutit je k požadovanému postoji nebo jednání (případně i za pomoci fyzické či psychické síly) FORMY POLITICKÉ MOCI Formy s donucením • fyzické násilí • v právním státě musí být jeho obsah přesně vymezen, aby nemohlo dojít ke zneužití • ekonomické donucení • spojeno s hrozbou ekonomických ztrát • tlak veřejného mínění • jestliže nebude dosaženo určitého pol. chování, může dojít ke ztrátě prestiže Formy bez donucení • využití autority řídícího subjektu • rozlišujeme : • autoritu pozice: daná pozicí, jakou daný subjekt v hierarchii politické moci zastává • autoritu funkce:je spjata s významem určitých polit. činností a dělbou těchto činností uvnitř pol. systému Udržení politické moci terorem • nátlakvykonávaný hospodářskými či mocenskými prostředky za účelem vynucení poslušnosti (v rozporu s trestním řádem !!!)

8. POLITICKÝ VLIV • označuje schopnost daného subjektu působit v žádoucím směru na postoj a činnost subjektů moci • politický vliv mohou uplatňovat politické subjekty, ale též jednotlivci a skupiny (občanské iniciativy apod.), jež politickou moc přímo nemají = lobbismus

9. POLITICKÝ SYSTÉM • systém vazeb, které vznikají mezi lidmi, skupinami a stranami v procesu politiky Klasifikace politických systémů • dle následnosti typu ekonomické základny • prvobytně pospolný, otrokářský, feudální, buržoazní, socialistický, komunistický • dle uznávání autority mocenských orgánů • sociálně-legální • moc je spojována s legislativou úřadů • tradicionalistické • moc je spojována s dědičností • charismatické • moc se opírá o kvalitu vůdce • dle vztahu orgánů státní moci a občanské společnosti • demokratické – účast občanů na řízení státu • autokratické – samovláda skupin nebo jedince • totalitární – fašismus, komunismus

10. Funkce politických systémů • vstupní • politická socializace lidí, jejich zapojování do politického života, politická komunikace mezi politickými subjekty • výstupní • tvorba pravidel, zákonů a ostatních právních norem, aplikace těchto předpisů, soudní zajišťování dodržování zákonů, působení vůči ostatním politickým systémům ve světě • vnitřní • pol. systém musí zajistit životní cyklus obyvatelstva • vnější • působení pol. systému navenek

11. MEZINÁRODNÍ VZTAHY

12. 1) Co jsou MV • obor, který zkoumá a vysvětluje: • mezinárodní prostředí (jeho charakter a proměny) • možnosti a způsoby přežití lidského druhu • problematiku konfliktů • spolupráci mezi státy

13. 2) Subjekty MV • Suverénní státy = země, které mají svrchovanou moc nad obyvatelstvem svého území a politickou nezávislost na jiných státech (možnost uzavírat smlouvy, navazovat diplomatické styky, …) • Velmoci = země, které mají významnou roli v ekonomických organizacích (př. pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN) nebo ty, které vlastní jaderné zbraně !formálně označení „velmoc“ neexistuje → princip rovnosti

14. Mezinárodní organizace ! neexistuje pouze jedna definice MO • obecně ji lze vymezit jako sociální instituci, která vznikla na základě dohody a s cílem dosáhnout společného zájmu členů • znaky MO: - mezinárodní charakter - řídí se pravidly, která přijali členové - vymezuje možnosti jednání členů - vede k předvídatelnosti vzájemného chování

15. 3) Zahraniční politika • týká se prosazování zájmů státu mimo jeho hranice • provádí ji stát, nebo společenské seskupení, které státu vládne • veřejnost nemá příliš možnost do ní zasahovat • vztahy k ostatním státům jsou limitovány řadou objektivních faktorů: geografická poloha, hospodářská vyspělost, surovinová základna, …

16. NÁSTROJE ZAHRANIČNÍ POLITIKY 1) Diplomacie • umění, věda a jednání mezi zástupci různých států • funkce diplomata: vyjednávat, reprezentovat, informovat o své nebo hostitelské zemi, dohlédnout na zájmy svých občanů • nejvyšší diplomatickou hodností je velvyslanec a vyslanec, kteří jsou pověřováni hlavou státu 2) Masmédia • viz sociologie, učivo o kultuře

17. 3) Mezinárodní terorismus • souhrn metod hrubého zastrašování užitím násilí • dopouští se ho stát, určitá skupina či jednotlivec • akty mezinárodního terorismu jsou politicky motivované násilné činy (sahající od únosů přes pumové útoky až po politické vraždy), které mají za cíl donutit státní moc určité země k určitým ústupkům • zvlášť zavrženíhodný nástroj!!! • nacionalisticky motivované teroristické organizace ETA – baskická teroristická organizace usilující o dosažení nezávislosti Baskicka na Španělsku Hamás–palestinská teroristická organizace Hizballáh– libanonská militantní organizace IRA – irská republikánská vojenská organizace

18. organizace motivované extrémními politickými ideologiemi Světlá stezka – levicoví teroristé v Latinské Americe 4) Dohody a) deklarace • nemají právně závazný charakter, slouží pouze k vyjádření záměru b) smlouvy • nejdůležitější zdroj mezinárodního práva; projev společné vůle • dělení (různá kritéria): bilaterální – multilaterální (podle počtu signatářů) otevřené – uzavřené s globální – regionální platností časově omezené – neomezené vypověditelné – nevypověditelné

19. 5) Mezinárodní ekonomická spolupráce • probíhá v oblasti liberalizace (= uvolňování) zahraničního obchodu, v koordinaci měnových kurzů, … 6) Mírové řešení konfliktů a) nezávazná opatření: diplomatická vyjednávání, řešení pomocí třetí strany b) závazná opatření: arbitráž (smírčí soud), mezinárodní soud v Haagu (otázky mezinárodního práva, interpretace mezinárodních smluv, placení reparací, …)

20. 7) Opatření při ohrožení nebo porušení míru a) retorze • legální akt; reakce jednoho státu na nepřátelský akt druhého b) represálie • nelegální odpověď na ilegální akt druhé strany s cílem donutit viníka k vyřešení konfliktu a kompenzaci škod • jakákoli odveta musí být přiměřená, úměrná nepřátelskému aktu a nesmí poškodit třetí stranu!!! • k uplatnění jakýchkoli represálií je zapotřebí souhlas Rady bezpečnosti OSN • formy represálií: nedodržení smluv, konfiskace majetku na svém území, vojenská cvičení blízko hranic • extrémní formy: letecké nálety, vojenská okupace

21. c) sankce • z lat. sanctio – usnesení, příkaz • vztahují se na obchodní a finanční styky • rozlišujeme tři typy sankcí: 1) EMBARGO • zastavení obchodu s určitým zbožím nebo úplná ekonomická izolace ve vztahu k určitému státu • je vyhlašováno vládou 2) BOJKOT • dobrovolné odmítání výrobků veřejností některé země s cílem poškodit výrobce • odmítání styků s cílem vynutit na někom určitý ústupek 3) BLOKÁDA • snaha izolovat stát na poli obchodním, diplomatickém nebo vojenském • k uplatnění jakýchkoli represálií je zapotřebí souhlasu RB OSN

22. 8) Agrese • napadení, ozbrojený vpád • přesná definice agrese byla schválena Valným shromážděním OSN v roce 1973 ↓ Agrese je jakékoli ozbrojené počínání proti suverenitě, územní integritě či politické nezávislosti druhého státu nebo i jiným způsobem neslučitelné s Chartou OSN. • nejběžnější formy agrese: 1. ANEXE– agresí získané určité území a poté násilně připojené k jinému státu 2. OKUPACE – přivlastnění, od anexe se liší tím, že okupující stát nechává místním úřadům určité kompetence 3. VÁLKA (viz dále)

23. VÁLKA = konflikt s použitím násilí za účelem přemožení druhé strany • válka začíná zpravidla ULTIMÁTEM a po jeho nesplnění VYHLÁŠENÍM války • DEKLARACE je oficiální oznámení světu, že válka začala • přerušení války (dočasné): • uzavření kartelu – dohoda o výměně válečných zajatců • příměří – časově omezená dohoda na určité období (např. Vánoce)

24. ukončení války: • kapitulace – složení zbraní poražené armády • podrobení – přičlenění poraženého státu • mírová smlouva – měla by obsahovat popis nového stavu, informace o uspořádání hranic, reparacích, potrestání viníků, výměně zajatců apod. • i ve válce by se měla udržovat určitá pravidla, jinak by jejím možným ukončením bylo vyhlazení nepřítele ↓ Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů (12.8.1949) • týká se lidí (civilisté, váleční zajatce, zranění vojáci) • používání zbraní – zakázané jsou jedovaté plyny, atomové zbraně, bakteriologické a chemické látky • zákonů na zemi , moři a ve vzduchu

25. 4) Mezinárodní politika • označuje se jako světová • souhrn veškerého mezinárodního dění • dvě tendence: • mocenská rovnováha • jestliže jeden stát zvyšuje svůj zbrojní potenciál a ohrožuje tím ostatní, jiné státy (kolektivně nebo samostatně) jsou taktéž nuceny zvyšovat svou sílu • kolektivní bezpečnost • spolupráce státu s jinými zeměmi zvyšuje jeho bezpečnost a váhu na mezinárodním poli

26. charakterizují ji: • integrační procesy – EU • desintegrace – ČSFR  ČR a SR, bývalá Jugoslávie • zájem o globální problémy – ekolog. problémy, terorismus, náboženská nesnášenlivost, nemoci, hladomor, přelidnění, jaderné katastrofy, … • mezinárodní organizace (EU, NATO, CEFTA, EFTA, NAFTA, G7 (8), OECD)

27. Nejdůležitější mezníky MP ve 20. století • bipolarita Od 2. světové války proti sobě stály 2 supervelmoci (USA a SSSR), 2 vojenské bloky (Varšavská smlouva a NATO) a 2 ekonomická seskupení (EHS a RVHP). Rivalita Východu a Západu několikrát vyústila i do otevřeného střetu zájmů či lokálního konfliktu (karibská krize, válka ve Vietnamu, v Afghanistánu). Zhruba od poloviny 70. let se v mezinárodních vztazích omezeně projevovala tzv. fáze détente (= uvolnění napětí). Vyústěním těchto snah byl v roce 1975 podpis Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE, dnes OBSE) v Helsinkách. Akt napomohl k uznání hranic v Evropě a dodržování lidských práv. Po nástupu M. Gorbačova do čela SSSR došlo k deideologizaci mocenských bloků, podpisu několika důležitých odzbrojovacích smluv, k likvidaci či redukci některých skupin jaderných zbraní, pádu železné opony, zániku Varšavské smlouvy a následnému odchodu sovětských vojsk ze střední Evropy.

28. multipolarita Po rozpadu světové bipolarity (90. léta) se vytváří multipolaritas několika výraznými póly (USA, Japonsko, západní Evropa, Čína a Rusko). Je však nezbytné zmínit, že se neustále prohlubuje rozdělení na bohatý Sever a chudý Jih.